Varna pervitinu, nebo dětský ráj? Svět Willyho Wonky museli zavřít

Velká a působivá kampaň lákala na imerzivní zážitek plný pestrých cukrátek a čokolády v nadživotní velikosti. Přesně tak, jak si jej diváci mohou pamatovat z nejnovějšího filmového zpracování Dahlovy knihy s Timothée Chalametem v hlavní roli. Jak fotografie zveřejněné na sociálních sítích dokazují, realita se s předlohou už ale více rozcházet nemohla. Pár poházených plastových hraček, malý skákací hrad, odbyté kostýmy umpa-lumpů ... a to všechno v prostorách starého skladiště.

Rozezlení rodiče doprovázející zklamané děti se tudíž rozhodli zavolat policii, podle které někteří volající místo dokonce přirovnali, pravděpodobně v nadsázce, k varně pervitinu. Za vstupenky návštěvníci zaplatili až 35 liber (přes tisíc korun, pozn. red.). Organizátoři z pořadatelské agentury House of Illuminati na nátlak prvních hostů prostor uzavřeli, zapomněli o tom však informovat další, takže na místo přicházely nové a nové davy fanoušků Willyho Wonky s již zakoupenou vstupenkou.

Agentura se návštěvníkům omluvila za „velmi náročný a frustrující den“, přičemž okamžitě nabídla refundaci vstupného. Peníze by měla vrátit v desetidenní lhůtě. „Bohužel nás mnozí nechali ve štychu, snažili jsme se ze sebe dostat to nejlepší a situaci překonat. Teď si ale uvědomujeme, že jsme událost měli zrušit,“ uvedli zástupci ve svém prohlášení.

K situaci se vyjádřil i herec Paul Connell, kterého společnost najala, aby ztvárnil Willyho Wonku. Stejně jako návštěvníci byl i on překvapen, že popsaná pracovní nabídka a její náležitosti nakonec vůbec neodpovídaly realitě. „Bylo mi z toho smutno, protože jsem věděl, kolik dětí se sem těší. Řekli nám ať jim aspoň dáme na konci hrst gumídků a čtvrt kelímku limonády,“ prozradil deníku The Guardian.

Studio Warner Bros, které za filmem Wonka stojí, nemá s projektem žádnou spojitost. Snaha organizátorů využít popularity filmu režiséra Paula Kinga, který ve své recenzi kritička Mirka Spáčilová označila za „příjemné překvapení a vzorový příklad rodinné podívané pro vánoční čas“, je však jasně čitelná.

Paradoxem zůstává, jak někteří s pobavením upozorňují, že událost, která končí desítkami rozezlených rodičů a brečících dětí, je nakonec ve výsledku Willymu Wonkovi mnohem více vlastní, než skutečný dětský snový výlet do světa jejich oblíbeného příběhu.