Politická výhodnost, vliv na ústavní principy, bezpečnost korespondenční volby či opodstatněnost možnosti našich občanů žijících v zahraničí volit. To byly klíčové body kulatého stolu, který se dnes konal na půdě Senátu PČR. Problematiku diskutovali jak zástupci vládní koalice a opozice, tak právní či jiní experti.
Nezávislá senátorka Daniela Kovářová, která byla garantem kulatého stolu, uvedla, že momentálně navrhovaná poslanecká legislativní změna je historicky jedním z několika pokusů o zavedení korespondenční volby, avšak tentokrát „se stalo něco, co jsme dříve u voleb nezažili, tj. změna není prosazovaná neutrálně, ani analyticky či nestraně, ale stalo se z ní ryzí politikum – je protlačována silou s vědomím aktuální převahy těch, kteří ji prosazují“.
Poté položila řadu otázek, které je potřeba si zodpovědět a na které pozvaní politici a odborníci později reagovali. V sázce je dle ní „důvěra společnosti ve spravedlnost a čistotu volebního aktu“.
Jako první z pozvaných vystoupil místopředseda Senátu a člen Komise pro krajany žijící v zahraničí Tomáš Czernin (TOP09), který vzpomněl na výrok Václava Havla z roku 2000, kdy měl napsat konferenci zahraničních krajanů: „Jsem potěšen, že oproti minulým letům můžeme dnes konstatovat pozitivní posun možností Čechů žijících v zahraničí volit. Spolu s vámi budu ještě více potěšen, až zmizí i ty nejmenší překážky, které možnost volit omezují. Volební právo je totiž základním právem každého občana.“
Dále senátor Czernin sdělil, že bylo provedeno několik studií a dotazníků, dle kterých zájem ze zahraničí o korespondenční hlasování je. Promítl také video, ve kterém vystoupilo několik Čechů žijících v zahraničí a známých osobností, kteří žádali o podporu současného poslaneckého návrhu.
Z opačného politického spektra vystoupil poslanec Jiří Kobza (SPD), který se podivoval nad snahou nahradit místní voliče hlasy ze zahraničí. Korespondenční volba dle něj ohrožuje svobodnou soutěž a odkazoval na možnosti manipulace potvrzené i v zahraničí. „Spravedlnost voleb je jeden z pilířů naší společnosti, proto musíme být velice velice opatrní, než bychom uplatňovali nějaké změny,“ sdělil poslanec.
Upozornil také na to, že voliči s českým občanstvím trvale žijící v zahraničí nebudou pociťovat zodpovědnost, resp. dopad volby na svůj život, zatímco „domácí“ ano. Tento úhel pohledu kvitovalo vícero řečníků, včetně Zdeňka Koudelky, Jiřího Weigla či Vlastimila Veselého.
Kobza dále vznesl otázku, co by se stalo v případě, když by navrhovaná legislativa vstoupila v platnost, následně by byla napadena u Ústavního soudu, avšak v mezičase by dle ní proběhly parlamentní volby. V tomto světle se ptal, proč koalice tak spěchá a nenadnese novelizaci až v roce 2026. Koalici zároveň vyčetl myšlenku novelizace legislativy o státním občanství, dle které by lidé v zahraničí mohli získat české občanství v rámci několika pokolení. Propočtem se dostal k odhadu až 1,2 milionu nových voličů.
Jan Kysela, profesor práv z Karlovy univerzity, který se senátory konzultuje ústavní otázky, rozebral několik rovin a poukázal na to, že každá změna volební legislativy je „podbarvená“.
V této souvislosti doplnila senátorka Kovářová, že v posledních parlamentních volbách volilo ze zahraničí přes 13 tisíc Čechů, z nichž získali Piráti a STAN 50,44 % a SPOLU 34,26 %. Několik řečníků odhadovalo či tlumočilo odhady, že po změně legislativy by mohlo ze zahraničí volit 100–400 tisíc voličů.
Senátor Czernin odmítl spojitost, že jeho strana protlačuje korespondenční volbu v očekávání volebního zisku, protože snahy o její zavedení existovaly ještě před vznikem TOP09, a také kvitoval názor, že změna legislativy nemusí nutně nahrát navrhovatelům.
Jiří Weigl, výkonný ředitel Institutu Václava Klause, vytkl české politice účelovost – maximalizovat momentální profit, neschopnost nazírat problémy v delším horizontu a nadřadit celospolečenské zájmy stranickým. Česká demokracie se dle něj nevyvíjí dobře „a jakékoliv rozkolísávání“ je dle něj „velmi riskantní a velmi sporné“.
Weigl se dále podivoval nad tím, že zákonodárci navrhující změnu se ve jménu zvyšování komfortu věnují jen malému segmentu voličů, přičemž doma máme až „třetinu nevoličů, kteří se voleb neúčastní z nejrůznějších důvodů“.
Za tragédii způsobenou korespondenční volbou označil prezidentské volby v USA v roce 2020, kdy si miliony Američanů dodnes myslí, že volby byly zmanipulované. Míní, že pokud by veřejnost nabyla takový pocit i u nás, „potom jsme způsobili naší zemi a demokracii medvědí službu“ a dojde k rozdělování společnosti.
Ve skepsi ke korespondenčnímu hlasování poukázal doc. JUDr. Zdeněk Koudelka, Ph.D., na princip, že ani v obecních volbách se nezřizují volební schránky v jiných městech. Zaráží jej také evropské volby, kdy by volič teoreticky mohl při dvojím občanství provést dvojí volbu, např. korespondenčně za ČR a osobně ve Francii za Francii.
Obává se i o otázku legitimity voleb v případě, že ze strany „domácích voličů“ by došlo k těsnému výsledku, a zahraniční voliči by misky vah převážili.
Libor Vondráček, právník se zaměřením na ústavní a unijní právo a předseda Svobodných, se kromě jiného zaměřil na možné posuzování legislativy Ústavním soudem, kdy by v testu proporcionality šlo kladně odpovědět pouze na kritérium vhodnosti, zatímco kritéria potřebnosti a poměřování jsou dle něj sporné.
Poukázal také na současný volební systém, u kterého „propadají“ hlasy více než milionu voličů, kteří dávají hlas straně, která nedosáhne 5% hranice potřebné k získání poslaneckých křesel a tedy zastupování voličů v Poslanecké sněmovně.
Vlastimil Veselý ze Společnosti pro obranu svobody projevu představil několik případů ohrožení bezpečnosti korespondenční volby v USA – ovlivňování voličů ze strany Googlu ve státech, kde to bylo výhodnější pro Clintonovou; průzkum Rasmussenu, ve kterém se až pětina voličů korespondenčního hlasování přiznala k volebním podvodům; a případ Bridgeportu ve státě Connecticut, kde soudce nařídil opakování volby kvůli „šokujícím“ důkazům zneužití korespondenčního hlasování.
Na problémy v USA poukázal i spisovatel a publicista Benjamin Kuras, který kromě rozdělování společnosti a zmíněného průzkumu Rasmussenu informoval i o případu „volebního gurua“ Craiga Calawaye z Atlantic City, který byl nedávno obviněn z podvodů s korespondenčními hlasy.
Korespondenční hlasování je dle Veselého „pozvánkou volebních podvodů“ a doprovází jej snazší a hůře prokazatelný nátlak.
Takové argumenty odmítá senátor Tomáš Třetina (TOP09), dle kterého princip tajné volby nelze dodržet ani dnes, ať už jde o nátlak vyskytující se v rodinách či o zabezpečení volebních uren v noci. Má za to, že se vyvolává strach z problémů, které nejsou. „Odmítání korespondenční volby kvůli strachu z manipulace je jako odmítnutí jízdy autem, protože se bojíme dopravní zácpy v Praze,“ komentoval senátor s tím, že uznává, že musí být přítomny principy, které by posílily jistotu voličů.
Potřebu korespondenční volby spatřuje i v tom, že roste počet lidí, kteří odcházejí do zahraničí.
Naopak právní expert JUDr. Tomáš Břicháček vidí korespondenční volbu jako destabilizační prvek v současnosti již tak ohrožované demokracie. „Když něco funguje, nemělo by se do toho zbytečně zasahovat,“ konstatuje. Navíc je dle něj tato možnost pro zahraniční občany součást tzv. „salámové metody“.
Možnost rozšíření korespondenčního hlasování i na domácí scénu zmínil také publicista a programátor Marian Kechlibar, který poukázal v této souvislosti na několik příkladu nátlakového „kolektivního hlasování“ ze zahraničí.
Korespondenční volbu sice neodmítá, ale poukázal na potřebné technologické zabezpečení (např. v Rakousku šlo snadno otvírat zalepené obálky) či lákavou možnost zneužití nově přicházejícími technologiemi. Doporučil vypsat soutěž o zjištění slabin systému.
