Postava Ludvíka Salvátora by ve své renesančnosti mohla připomínat „nejslavnějšího Čecha“ Járu Cimrmana. U rakouského arcivévody ale máme jistotu, že skutečně žil, byť odlišně než většina příslušníků jeho společenského stavu. Navzdory četným zásluhám, kdy mu obyvatelé několika ostrovů vděčí za dokumentaci své historie i přírodního bohatství, jako by se na Ludvíka v Česku zapomnělo. Přestože se narodil ve Florencii, azyl pro přírodovědné sbírky dovezené z cest našel na svém zámku v Brandýse nad Labem, a zde završil i svou životní pouť.
Aristokrat bořící mýty
Sotva Ludvík odrostl kolébce, už se začala projevovat jeho horečná touha po vědění. Již v pěti letech uměl číst a psát. Nejprve ovládal rodnou italštinu, záhy přibyly němčina, francouzština, angličtina. Ve třinácti se naučil latinu a zanedlouho přidal do svého lingvistického portfolia i řečtinu. Samozřejmě se naučil i česky. V roce 1885 si přeložil do češtiny svou knihu, popisující cestu do Egypta a Sýrie, nazvanou Karavanská cesta z Egypta do Sýrie, kterouž popsal arcivévoda Ludvík Salvátor Toskánský. Celkově ovládal čtrnáct jazyků.
Během života si arcivévoda našel dvě spřízněné duše avšak obě se dočkaly tragického konce
Ludvík se mimo jiné shlédl v cestování, navštívil Ameriku i Austrálii a dokonce i obeplul svět při honbě za Světovými výstavami. Jeho neutuchající zájem o vědu, přírodu a cizí kultury způsoboval starosti jeho rodičům. Bylo zřejmé, že pacifistické názory jejich syna ho nedovedou k vojenským ostruhám, jak si představovali. A co hůře - lišil se jimi od společenské smetánky, ve které se pohyboval. V německých životopisech vydaných v 90. letech minulého století byl zachycen tedy jako „podivín, samotář a vyděděnec." Tahle tvrzení jsou dnes však již překonaná a obzvlášť na jeho oblíbené Mallorce je obdivován.
Plovoucí pracovna
Plavidlo Nixe bylo pro Ludvíka domov, pracovna i dopravní prostředek
Když mu bylo čtyřiadvacet, splnil si Ludvík svůj klukovský sen. Pořídil si parní jachtu Nixe, která se mu stala nejen dopravním prostředkem, ale také domovem a plovoucí pracovnou. Přestože na Mallorce vlastnil kdejakou usedlost, nejraději čas trávil bádáním ve své kajutě. Nixe byly ve skutečnosti dvě. Ta první vinou kapitána narazila na skalní útes. Ludvíka to ale neodradilo a pořídil si druhou. Ale ani ta nedopadla dobře. V roce 1925 ji zdědili dřívější zaměstnanci, žijící na Ithace, a nechali ji sešrotovat.
Slavný syn Mallorky
Na Baleárské souostroví se arcivévoda Ludvík dostal náhodou, když mu epidemie cholery na Dalmácii zkřížila plány, přesto se ale do tamnější přírody zamiloval a podmanil si i srdce Mallorčanů. Roku 1895 jej dokonce jmenovali „slavným synem Mallorky“ a Ludvík tomu jménu také dostál.
Příroda na ostrovech jej okouzlila natolik, že věnoval několik let jejímu zkoumání. Sbíral horniny, rostliny, vše třídil a identifikoval. Mravenčí prací vytvořil jakousi encyklopedii Baleár, jež dodnes slouží jako respektovaný zdroj dokumentující jejich historii a vývoj. Do tabulek Tabulae Ludovicianae pak shromáždil data nasbíraná k jednotlivým tématům. Postupoval vědecky, spolupracoval s odborníky, dotazoval se i obyvatel znalých poměrů.
Ludvík tu zapustil kořeny a nechal tu i srdce. Možná proto dostal od Mallorčanů ještě jednu přezdívku El Balearo. Oslovení, z něhož je cítit hrdost.
Když se arcivévoda kvůli pozdějšímu onemocnění přemístil právě na zámek v Brandýse, životopisci jej popisují jako „smutně hledícího z oken svých komnat na brandýském zámku na dešťové mraky táhnoucí nízko po obloze a zkroušeného více nežli nemocí těla, steskem duše po jasném nebi a třpytivém moři slunné Mallorky...“
Podívejte se na záběry z krásného města Palma, kde byl Ludvík jmenován synem Mallorky.
A aby těch jmen a přezdívek nebylo málo, vysloužil si ještě jednu, když svými cestopisy a knihami inspiroval Julese Verna k sepsání románu Matyáš Sandfor a použití ostrova Formentera ve svých příbězích. Místní Verneovi na ostrově u majáku „na konci světa“ postavili dokonce i pomník.
Přestože Ludvík na ostrově vlastnil 17 nemovitostí, perlou mezi nimi byla vila La Esataca. V roce 1878 si ji nechal jako jedinou ze svého majetku od základů postavit a stala se mu tak velmi vzácnou. Nyní ji má ve vlastnictví hollywoodský herec Michael Douglas, kterému slouží již po tři dekády.
Na video z vily se můžete podívat níže, komentuje jej samotný herec.
Vzplanutí nejen vášní
Ludvíkův život byl plný přírodních krás, které mu plnily srdce i mysl, avšak krásky lidské arcivévodovi srdce spíše lámaly ve dví. Na své cestě životem potkal dvě sličné dámy, které si jeho srdce získaly. První dámou byla Mathilde, nekonvenční dcera polního maršála. Jako emancipovaná dívka se oddávala téměř výlučně pánské kratochvíli – kouřila tabák. Horoucí popel padlý z cigarety se jí však stal osudným a zažehl její šat napuštěný glycerinem. Ludvík tak přihlížel hrozivé agónii jeho milé.
Přestože se Salvátor zařekl, že se nikdy neožení, což také dodržel, srdci poručit nedokázal a jeho náklonnost si získala exotická kráska Catalin Homar, dcera truhláře. S tou sdílel život několik let než je rozdělila další tragická rána osudu - elefantiáza. Arcivévoda se za své znetvoření styděl a na ostrov se již během života jeho vyvolené neukázal. Catalina nakonec zemřela na lepru roku 1905, Ludvík o deset let později.
Zdroje: ludviksalvator.cz, mallorca.es,
