Podle poměrně potichu zveřejněných zpráv má německý kancléř Olaf Scholz údajně spolu s rozsáhlou business delegací v dubnu navštívit Čínu. (Foto: Flickr)

V tom zvláštním tichu se zřejmě odráží podivný rozkol uvnitř EU mezi ideologicky zaměřenými kruhy a businessem, tj. mezi těmi, co se prohlašují za údajné zastánce evropských hodnot čili hodnot svobodné společnosti, a tvůrci skutečných ekonomických hodnot. Německo, největší průmyslová mocnost Evropy od konce 19. století až dosud, je výrazně zapojené do celkového ekonomického provazování Eurasie. Donedávna rozsáhle spolupracovalo i s Ruskem a rozsáhle spolupracuje se Středním východem, Střední Asií i se zbytkem Asie. Jenže po posledních událostech na Ukrajině byly vztahy s ruskou ekonomikou značně narušeny, čemuž nasadilo korunu to „záhadné“ zničení plynovodu Severní proud z Ruska.

Bohužel tedy v těchto časech k otevřenosti Německa k ekonomické spolupráci s celým světem existuje spousta překážek včetně odporu vůči otevřenosti vlastního businessu ke globálnímu volnému trhu ze strany některých vnitřních politických kruhů. Proto tolik nepřekvapuje, že ač je v současnosti pro Německo ekonomické zotavení vrcholnou prioritou a kancléř Scholz je spíše na straně businessu, tak se německá vláda o nadcházející návštěvě, která má podle zpráv německých novin FAZ a agentury Reuters proběhnout 15. a 16. dubna, odmítá pro média vyjádřit, a je známo jen to, že se návštěvy zúčastní i Asijsko-pacifická komise německého businessu a BDI – Federace německého průmyslu, která rozeslala pozvánky národním společnostem, které se toho chtějí zúčastnit.

Scholz se podobné akce účastnil už v listopadu 2022, kdy ho doprovázela delegace zástupců 12 významných německých společností. Tehdy se v Pekingu sešel s čínským prezidentem Xi Jinpingem, kdy si oba dobře rozuměli a shodli se, že je třeba dále posilovat spolupráci a dialog, přičemž je nutno odmítnou snahy o ekonomickou izolaci a konfrontaci bloků, takže si vzájemně slíbili spolupráci rozšiřovat.

I nedávno v listopadu 2023, kdy oba vůdci zemí vedli video-hovor, si dobře rozuměli a Xi zdůrazňoval, že obě tyto světové vůdčí ekonomiky by se neměly omezit jen na bilaterální vztahy a ukazovat světu, jak dobře může fungovat vzájemně výhodná spolupráce, ale také společně hájit mezinárodní světový řád a multilateralismus, kdy je třeba spolupracovat na řešení rozsáhlejších globálních problémů.

Čína byla v posledních osmi letech po sobě největším obchodním partnerem Německa, v roce 2022 objem vzájemných obchodů obou zemí dosáhl 321,3 miliard $. Kromě toho je tu i ohromný rozsah vzájemných investic a širší kooperace včetně projektů společného vědeckého výzkumu a vývoje, což pokračuje i teď v časech mezinárodních konfliktů a snah zastánců Západní hegemonie, kteří tlačí na vytlačování neprivilegovaných zemí z dodavatelských řetězců špičkových technologií. Např., když se před pár lety rozpoutala hysterie kolem čínské firmy Huawei, která rozsáhle spolupracuje s německými podniky, tak Německo vydalo certifikát, že Huawei technologie jsou podle jejich testů bezpečné bez zadních vrátek. Ale odborný posudek na základě testů neměl takovou účinnost jako svévolné výnosy Washingtonu.

Nyní je Německo, převážně v důsledku rozpadu normální mezinárodní ekonomické spolupráce přineseného politikou ekonomického ohrazování a znemožňování vývoje světa směrem k multilateralismu, v extrémně obtížné ekonomické situaci, kdy se ozývají i zprávy, že 70 procent podniků v této průmyslové zemi uvažuje o útěku do zahraničí, což samozřejmě hraje do karet opozici, která z toho viní vládu.

Německo dosud patřilo k zemím EU, které dosud měly s Čínou kladnou obchodní bilanci. V důsledku potíží v současné mezinárodně politické situaci však hrozí, že se situace zhorší např. v automobilovém průmyslu.  Německu by se rovněž velice hodilo s Čínou rozsáhle spolupracovat ve vývoji nových technologií a restrukturaci průmyslu na novou éru, jako se to děje v Číně. To by se ale ideologům asi moc nelíbilo.

Zatím to vypadá, že Německo je asi jedinou ekonomikou G7, která v roce 2023 zažila ekonomický pokles, což je nejspíš převážně narušením normální mezinárodní ekonomické spolupráce. I předpokládaný růst Německa v roce 2024 – pouhých 0,9 procenta – je dost chabý i na současný světový průměr 1,4 procenta, když Německo patřilo v celé poválečné epoše k hlavním tahounům světového průmyslového růstu. Současná situace by tedy mohla být, pokud se nevyřeší, katastrofálním historickým zlomem ve vývoji země. To by samozřejmě mělo ohromné dopady i na naši ekonomiku silně s tou německou propojenou, kdy se říká, že když Německo zakašle, tak Česko lehne se zápalem plic.

Lze očekávat, že Německo a další země, jejichž ekonomický rozvoj narušuje současný rozvrat ekonomické spolupráce v rámci Eurasie, mají šanci na návrat k normálu jen při rozšiřování této spolupráce a její normalizaci.  Ovšem v současnosti probíhá dějství jak z černé komedie, kdy EU Čínu obviňuje z dotování elektrovozů, čímž kazí podnikání především německému businessu, který je v tomto odvětví silně provázán s čínským průmyslem a značná část tohoto businessu v Číně, je vlastně německá, jak jsme o tom již rozsáhleji psali:

Mluví se dokonce o tzv. symbióze německého a čínského průmyslu v mnoha oborech, k nimž patří zrovna i elektrovozidla, kdy právě taková symbióza má šanci stát se tahounem dalšího průmyslového rozvoje Německa.

Scholzova návštěva proběhne teď po Mnichovské bezpečnostní konferenci, kde významné mocnosti globálního jihu jasně ukázaly, že žádnou politiku ohrazování a úzkých mocenských kruhů na světové scéně nechtějí. A také po konzultaci Scholze při návštěvě Bidena ve Washingtonu, kde se bude probírat nejistá budoucnost NATO a zapeklitost situace na Ukrajině a v Gaze.

Pro německého kancléře bude tedy nesnadné nalézt rovnováhu mezi požadovanou submisí Německa k hegemonovi a jeho vlastními národními a ekonomickými zájmy spočívajícími ve volné globalizaci a v provazování ekonomik napříč světem, zejména s Eurasií.

Vyvinou-li se věci dobře, mohlo by to vést k určité strategické autonomii EU, po které se znovu se probouzejícím duchem de Gaulleismu volá francouzský prezident Macron, zvláště v časech nejistoty spojených s možností zvolení Trumpa do Bílého domu. Francie, druhá nejtěžší váha EU, nejspíše do hry brzy také vstoupí, když letos je 60. výročí navázání čínsko-francouzských diplomatických styků, čehož obě strany asi využijí k dalšímu prohloubení spolupráce. A je to i šance ke koordinaci obou těchto mocností, aby jednaly ve vlastním zájmu a v zájmu ekonomik celé Unie podpořením takového modelu globalizace, jaký má smysl a vede konečně už k ekonomickému vzestupu a prosperitě.

Zdroj: cri.cn