Kultura21.cz

Zpěvačka, rozhlasová moderátorka a dramaturgyně Jana Chládková je velkou milovnicí zvířat, ráda cestuje a v roce 2023 vydala své třetí CD. Přiznává, že práce v rozhlase je také jejím velkým koníčkem a zpívání před diváky je pro ni obrovským zážitkem a každé představení si umí vychutnat.

Váš tatínek zpíval ve vojenském sboru a strýc hrál na několik hudebních nástrojů. A vás také oslovila hudba, zejména zpěv. Co vás ještě bavilo? Jak jste prožívala svá dětská léta?

Dětství jsem prožila idylicky, milující rodiče, život na malém městě, návštěvy tet a strýců na vesnici. Maminka pocházela z velkého statku, příbuzní z tatínkovy strany měli hospodářská zvířata po celý čas, takže bylo jasné, že mými kamarády v dětství budou právě zvířata. Měli jsme psa, kočky, králíky, slepice, kachny a zachraňovali jsme vše, co se k nám přitoulalo na zahradu. Když jsem byla malá holčička, vozila jsem v kočárku místo panenky kočičku. Láska ke zvířatům mi zůstala do dneška. Kolega v rozhlase si ze mě dělá legraci, že musím zachránit všechna opuštěná zvířata na celém světě.

V patnácti letech vás spolužáci přihlásili do soutěže Mladá píseň Jihlava a dostala jste se do finále a zpěv, jak jste jednou přiznala, i když vás velice lákal, jste chtěla být spíše zvěrolékařkou. Co vás nakonec přivedlo ke studiu češtiny a hudební výchovy na Pedagogické fakultě v Ústí nad Labem?

Je to tak, jak už jsem naznačila, v dětství jsem se zajímala nejvíce právě o zvířata, takže mým snem bylo stát se veterinářkou. Později jsem si musela přiznat, že bych se studiem zřejmě spíš protrápila, protože nadání jsem měla zaměřené jiným směrem. Od 15 let jsem zpívala s kapelou a začalo mě to lákat víc a víc. Chodila jsem do tehdejší LŠU v Lovosicích na zpěv k paní učitelce Boženě Hrbkové a na klavír mě učila paní učitelka Provazníková. S kamarádkou Petrou, se kterou jsme zůstaly přítelkyněmi i v dospělosti, jsme chodily na výtvarný kroužek, ale Petra byla pro výtvarnou výchovu předurčena, já nikoliv. Po studiích na gymnáziu jsem si podala přihlášku na Pedagogickou fakultu v Ústí nad Labem na obor, kde bude hudební výchova, protože už jsem věděla, že to je můj životní příběh. Během studia na fakultě jsem zpívala s orchestrem Bonit 81, který funguje dodnes.

Láska ke zpěvu vás neopustila a po škole jste dostala nabídku od Milana Suchého, který hledal zpěvačku do své kapely a dva roky jste jezdili po Norsku, Švýcarsku a Německu. Po návratu jste spolupracovala v Daliborem Jandou a skupinou Prototyp, pak s Karlem Černochem a skupinou Pontiac. Jak na ten plodný čas vzpomínáte? Jaká to byla pro vás zkušenost?

Po ukončení studia na fakultě už jsem měla tehdejší umístěnku jako učitelka na 1. ZŠ v Lovosicích, kde jsem měla v pátém ročníku na fakultě praxi. Dozvěděla jsem se o konkurzu kapely BIT, která měla odcestovat za dva měsíce do Norska. Psal se rok 1990, tedy skvělá příležitost vycestovat do zahraničí, dělat co vás baví a vydělat si peníze. Moje působení v kapele trvalo necelé tři roky, dobrá zkušenost, dobrý základ, ale někdy i hodně tvrdý. Během dvou měsíců, co jsme se s kluky sehrávali v Praze, jsem potkala na vystoupení Dalibora Jandu. Řekl mi tehdy, že až mě přestane bavit toulat se po světě, ať mu zavolám. Po návratu jsem mu zavolala a na pár let jsem se stala součástí vydavatelství Hurikán records Dalibora Jandy a zpívala jsem jako host na jeho koncertech. Opět skvělá zkušenost. Zpíváte před vyprodanou halou, do které přišly především divačky na Dalibora, a vy je musíte přesvědčit, že umíte zpívat, že to děláte s radostí a také věřit, že vás vezmou na milost. Později jsem pracovala v agentuře, která mimo jiné připravovala na klíč televizní pořady. Při jednom takovém natáčení v Řecku jsem se seznámila doslova na lodi s Karlem Černochem. Domluvili jsme se spolu, že mu povedu agenturu a zároveň dáme dohromady kapelu, která nás bude doprovázet. Nejdříve to byla kapela Kings of the Road, později teplická kapela Pontiac. Karel mě mnohému v muzice naučil, škoda, že jsem neposlouchala ještě pozorněji.

Od roku 1997 působíte v rozhlase. Začínala jste jako moderátorka zpravodajství v rádiu Zlatá Praha, které pak změnilo název na Fajn rádio. Již několik let působíte v Českém rozhlase Region, kde jste dramaturgyní a moderátorkou. Měla jste na starosti pořady jako např. Tandem Jana Rosáka, Hobby magazín, Svět zvířat nebo Xaver a host. Jako moderátorka uvádíte Noční linku a v ČRo Pohoda dopolední vysílání. Čím je pro vás rozhlas tak výjimečný, že jste mu věrná řadu let? Máte oblíbené rozhlasové pořady, které posloucháte?

K práci v rádiu jsem se dostala trochu náhodou, ale jsem moc ráda, že se tomu tak stalo. Nejprve mě můj spolužák z gymnázia, který byl tehdejším šéfem zpravodajství, přijal mezi zprávaře do Zlaté Prahy, líbil se mu prý můj „rádiový hlas“. Dále se o to, že jsem 16 let věrná Českému rozhlasu zasloužila vedoucí programu Českého rozhlasu Hradec Králové Lada Klokočníková, která mi v rozhovoru, který jsem s ní vedla při příležitosti vydání prvního CD, řekla, proč se nepřihlásím na konkurz do Českého rozhlasu. Za práci v rozhlase jsem neskutečně šťastná, má své neobyčejné kouzlo. Při vysílání Noční linky poznáte celou řadu příběhů, ale především osudů našich posluchačů, znáte hlasy na druhé straně, ale můžete si jen představovat, kdo na druhé straně aparátu vlastně je. Pořad Kolotoč, který vysílám na ČRo Pohoda není pořadem kontaktním, ale připravuji se na něj s radostí. V současné době dělám také dramaturga pořadu Alex a host, ráda si ho poslechnu nejen z pracovní povinnosti. Jinak ráda poslouchám hudební pořady..

Své pěvecké kariéře se věnujete nadále. Koncertujete, vydala jste dvě sólová alba, účinkovala v muzikálu Babička. Píšete si také sama písničky nebo skládáte také hudbu?

V loňském roce, konkrétně 10. října 2023, jsem vydala třetí CD „bylo nebylo“, které obsahuje 22 skladeb. Posluchači na něm najdou písničky od mého dvorního skladatele Pavla Krejči, který napsal hity také Petru Spálenému, Věře Martinové a dalším. Jsem velmi ráda, že jsem s ním mohla spolupracovat. Dále jsou tam tři skladby od Marcela Zmožka a dalších autorů. Na CD jsou i čtyři duety – s Karlem Černochem, Petrem Mukem, Jakubem Smolíkem a Tonym Chodorou. Ten je zároveň autorem několika písniček.

Vedle mých sólových alb vznikly také singly, CD s koledami, ukolébavkami, na kterých jsem se podílela ještě ve vydavatelství Hurikán, ale to už je dávno. Sama si písničky nepíšu, nechávám to na povolanějších. Textařům řeknu, o čem bych chtěla zpívat, ale ostatní nechám na nich.

V jednom rozhovoru jste řekla, že ráda posloucháte kvalitní hudbu. Máte ráda Marii Rottrovou, Hanu Hegerovou, skupiny ABBA, Smokie nebo Queen. Zaujal vás v poslední době někdo ze současných zpěváků mladé generace?

Určitě, zaměřím se na zpěvačky, z našich bych jmenovala Olgu Lounovou, jde si za svým, tvrdě pracuje a je to znát. Ze zahraničních bych jmenovala zpěvačku Adele, když jsem slyšela poprvé její hlas, úplně mě uchvátil. Obdivuji i Vojtu Dyka, kterého znám ještě z amatérského divadla, kdy jsme spolu hráli v představení Noc na Karlštejně. Vojta je neuvěřitelně nadaný, sleduji jeho hvězdnou kariéru zpovzdálí.

O zpěvu říkáte, že je vašim celoživotním koníčkem a co další koníčky? Dočetla jsem se, že máte ráda detektivky z pera Agathy Christie, milujete zvířata a ráda cestujete…

Přesně tak, vyjmenovala jste vše, co je mi blízké – knihy, Agatha Christie, mám všechny, které od ní u nás vyšly, některé i dvakrát. Zvířata jsou mým velkým „koněm“, v současné době ale nemohu mít z časových a rodinných důvodů zvěřinec. Mám tedy alespoň kočičku, která si mě před několika lety našla a přivedla rovnou i tři koťata. O ta jsem se též postarala, dostala nový domov.

Já sama pendluji mezi dvěma domovy, vzdálenými od sebe 70 km. Každý víkend se starám o nemocnou maminku, takže si nemohu dovolit mít v tuto chvíli zvířat víc. Poznávám ráda nové země, lidi, ale měla jsem covidovou pauzu jako všichni. V roce 2021 zemřel můj milovaný tatínek, nastaly pro mě kvůli tomu další rodinné povinnosti, ale beru život, tak jak běží a najdu si čas alespoň na kratší cesty. Pro mě jsou na prvním místě moji blízcí.

Která z vašich profesí je vám bližší? Cítíte se být více zpěvačkou nebo moderátorkou či dramaturgyní? Nebo každá vás svým způsobem naplňuje a obohacuje?

Přesně tak, každá z profesí mě obohacuje něčím jiným. Při práci dramaturgické jste sama se sebou, přemýšlíte nad tématy (v případě Hobby magazínu) a pro pořad Alex a host hledáte vhodné hosty, komunikujete s nimi, domlouváte termíny atd. Při každé příležitosti, když jste ve společnosti, přemýšlíte, zda člověk, se kterým se potkáte, by nebyl vhodným kandidátem pro náš pořad.

Moderování je pro mě v případě Noční linky kontakt s posluchači, hledání témat, která by je mohla zajímat, abychom si mohli společně dvě hodiny povídat. Kolotoč je pro mě za odměnu, hodina vysílání plná zajímavostí a hudby mému srdci blízké.

V roli zpěvačky jsem úplně někým jiným. Vzpomínám si, že mě moje kamarádka potkala ve chvíli, kdy jsem byla nalíčená a oblečená na vystoupení a v první chvíli mě vůbec nepoznala. Zpívání před diváky je pro mě obrovským zážitkem, každé představení si vychutnám. Nejprve v zákulisí tréma, ta ale vstupem na jeviště mizí, a já jsem v jiném světě, který je pro mě jako zázračný film. A já nechci, aby skončil. Stejně tak jsem si užila natáčení ve studiu s mým týmem, který mám roky a jsem za kluky vděčná. Je radost poznat lidi, se kterými si rozumíte.

A co chvíle volna, jak je ráda trávíte?

Přiznám se, že v současné době moc volna nemám, ale pokud přece, ráda si zajedu na místa známá i méně známá, ráda chodím. Na čtení mi moc času nezbývá, ale pokud se do nějaké knihy pustím, tak ji odložím až ve chvíli, kdy ji mám přečtenou. Jinak je to klasika jako všude – rodina, běžné starosti i radosti.

Jana Chládková:

• Narodila se 5. 2. 1965 v Litoměřicích.
• Vystudovala Pedagogickou fakultu v Ústí nad Labem (Mgr.).
• Působí jako zpěvačka a rozhlasová moderátorka a dramaturgyně.
• V letech 1997–2006 působila v rádiu Zlatá Praha (po přejmenování Fajn rádio). A od roku 2006 je v Českém rozhlase.
• Jako dramaturgyně působí v Českém rozhlasu Region a nejnověji na Českém rozhlasu Pohoda příležitostně uvádí dopolední vysílání.
• Vydala CD – Country album, Život je jízda a „bylo nebylo“.
• Nejznámější písničky: Jedno místo, Ať rozhodne to vítr, Život je jízda, Neptej se, S vůní heřmánkovou. 

Foto: archiv Jany Chládkové