Zdejší textilní sbírka čítá přes dva tisíce exponátů. Mezi zrestaurovanými předměty jsou stříbrné a zlaté čepce i venkovská zástěra.
„Jsou to nejstarší a nejzajímavější textilie,“ říká Milada Ryšánková, která je od roku 2013 externí správkyní textilní sbírky hořického muzea. Před časem vytipovala předměty, které by bylo vhodné důkladně opravit. První textilie se do restaurátorské dílny Zuzany Červenkové dostaly před čtyřmi lety.
Největší raritou je indigově barvená a bíle vyšívaná zástěra z přelomu 18. a 19. století.
„Je to typický motiv na zástěrách v celém Podkrkonoší. Bílé kvítky však doplňuje karmazínová, tedy třešňově červená výšivka, což je charakteristický prvek pro Hořicko. Jde o lněné plátno tkané na domácím stavu. Je to velmi vzácné, a to i z toho důvodu, že se zástěra zachovala v takovémto stavu. Celá hlavní plocha je neporušená, chybí pouze límec s vázankami,“ vysvětluje odbornice.
Podle ní se takto starých textilií, které nosily venkovské ženy, dochovalo velmi málo. A to i kvůli tomu, že ženy tehdy nosily oděvy do roztrhání.
Kanduše z podhůří
Rukama restaurátorky prošly také zlaté a stříbrné čepce, které měly v první polovině 19. století v šatníku vdané a majetné venkovské ženy.
Textilní sbírka městského muzeaVznikala od roku 1897 a čítá 2500 exponátů včetně církevních oltářních textilií, souprav dětského oblečení nebo sbírky vyšívačského umění z Moravy a Slezska. O její obohacení se zasloužili příznivci muzea. Největší celky jsou z pozůstalostí hořické spisovatelky Věnceslavy Lužické a milovického rodáka Václava Myslivce. Soubor textilií, vzorníků a žákovských prací věnovala dívčí průmyslová škola Vesna. Více o muzeu na jeho webu. |
„Čepec musel zakrýt celou hlavu, nesměly být vidět vlasy. Většinou je nosily mlynářky nebo selky, ale také zámožnější měšťanské ženy,“ prozrazuje Ryšánková.
Ze stejného období pochází kanduše – všední oblečení dívek a žen z Podkrkonoší. Šaty tvoří měkký živůtek sešitý se sukní.
Dalším velmi cenným artefaktem je tmavě zelený mužský kabát redingotového typu.
„Zachoval se proto, že je z velmi kvalitního vlněného sukna. Celý je šitý ručně,“ poznamenává Milada Ryšánková, jež byla téměř třicet let ředitelkou trutnovského Muzea Podkrkonoší.
Na restaurování nejcennějších textilií muzeum získalo od ministerstva kultury a města Hořice 300 tisíc korun. V postupném obnovování artefaktů plánuje pokračovat.
„Přestože je sbírka poměrně zachovalá, určitě tam jsou desítky dalších předmětů, které by bylo zajímavé restaurovat. Například svatební šaty s vlečkou nebo hedvábný prapor od Josefa Mánesa pro hořický pěvecký sbor Ratibor,“ uvádí ředitelka muzea Petra Zachovalová.
Výstava Znovuobjevená krása – zrestaurované vzácné předměty z textilní sbírky se koná v multimediálním sále do konce března.
Královédvorské muzeum zpřístupnilo expozici textilního tisku:
5. října 2019 |
