Ladislav Helge a paradoxy státního filmu

Nešlo jenom o referát ministra kultury Františka Kahudy, důležité byly administrativní důsledky konference: několik dokončených českých filmů bylo uloženo k ledu (především Tři přání režisérské dvojice Kadár – Klos) nebo postupně vymanévrováno z distribuce a celkově byly přitaženy otěže filmové dramaturgie, která se na nějakou dobu opět stala spíš cenzorským dohledem.

Čtěte také

Ján Kadár a Elmar Klos: Středoevropská realita a první zářez v Hollywoodu

Důvod byl jednoduchý – v rámci poněkud uvolněnějšího období, které začalo 20. sjezdem KSSS v roce 1956, si filmaři postupně troufali kritizovat stav společnosti a ukázali na plátně na konkrétních lidských osudech, kam to po patnácti letech budování nových pořádků přivedl typický československý občan.

Tehdy zakázané filmy byly po pár letech uvolněny do distribuce, aniž by tato epizoda nějak fatálně poznamenala kariéry všech zúčastněných. Ale jednomu tvůrci způsobila Banská Bystrica mimořádný bolehlav – Ladislavu Helgemu.

Hrdinové, kteří nenadchnou

Na základě změny kursu po Banské Bystrici byl tehdy dvaatřicetiletý Ladislav Helge donucen přetočit silně deziluzivní závěr svého druhého celovečerního filmu Velká samota (1959) a nahradit ho povinně optimistickou tečkou.

Čtěte také

Skutečný major Zeman, jak ho chtěl dramaturg Jiří Procházka, není v seriálu, ale v knihách

Hrdinou příběhu je funkcionář, který se z Prahy vrací do svého „rodného“ JZD na Mikulovsko. Družstvo skomírá, vinice v rozvalinách, hospodářské výsledky zoufalé, bující alkoholismus na vzestupu, motivace lidí nulová a řešení v nedohlednu. Dalo se čekat, že takový film věrchušku sotva nadchne.

Mimochodem, náraz s Velkou samotou byl pro Ladislava Helgeho nepříjemným překvapením, vzhledem ke všeobecně dobrému přijetí jeho debutu o dva roky dříve. Škola otců (1957), podobně laděný příběh odbojného učitele na vesnické škole, totiž ve své době vzbudila nejen senzaci a velký divácký ohlas, ale také uznalé poklepávání režiséra po ramenou: jen dál a odvážněji, soudruhu Helge!

Za sebou spoušť, před sebou nic

Ve Velké samotě tedy Helge přitvrdil. Hlavní hrdina se pustí s vervou a dost nemilosrdně do práce, ale dosahuje výsledků takovými metodami, že je nutno klást si otázku, zda celá ta kolektivizace vlastně stála za to. Prostě klasická situace, kdy systém žene lidi do ráje klackem a pak nastává velký údiv, když tento postup nefunguje.

Čtěte také

Traktoristka, sedmikráska, puťka. Jak se v Česku dekádu po dekádě měnilo zobrazování ženy

Helge se svým spoluscénáristou, spisovatelem Ivanem Křížem navíc nenabízejí řešení, pouze temný obraz celé jedné generace budovatelů socialismu na vesnici (ale v přeneseném smyslu kdekoli jinde), výsledkem jejichž práce je totální zmar a rozklad společnosti.

Po sedmi letech se pak Helge vrátil znovu ke svému tématu odpovědnosti mocných a završil svou trilogii filmem Stud (1967), který volně navazuje na Velkou samotu (i obsazením hlavního hrdiny, v obou případech Július Pántik). Zde však doba pokročila a Helge své poslední dílo natočil zcela bez dřívějších kompromisů.

Helgeho životopisec Petr Bilík charakterizuje situaci hlavní postavy, která vypovídá nejen o „novotnovské“ generaci stranických bossů, ale svým způsobem i o těch, kteří se po zaváhání roku 1968 znovu vydrápou k moci:

Čtěte také

Rok 1973: Kovaný marxista se mění v esoterika. „Bolševický čaroděj“ František Kahuda

„Angažovali se, jsou na vrcholu sil, svůj život obětovali „páchání dobra“. Ale nejenom že se jim nepovedlo dovést komunitu na správnou cestu, je to horší.   Za sebou mají spoušť, před sebou nic. Nic jiného než ta moc jim už nezbude.“

Jak souzněl Ladislav Helge s takzvanou novou vlnou? Co byla organizace FITES a jako roli sehrála při obraně mladých tvůrců české nové vlny? Jaké byly ve své době reakce na uvedení Formanova filmu Hoří, má panenko? V pořadu uslyšíte záběry z rozhovoru s Ladislavem Helgem v roce 2011, archivní ukázky z rozhlasových pořadů o filmu z 60. let a také reflexi publicisty a proděkana FFUP Petra Bilíka a filmového a literárního kritika Jana Lukeše.