RECENZE: Doctor Who: speciály k 60. výročí

Doctor Who, česky známý pod názvem Pán času, patří k nejpopulárnějším sci-fi projektům vůbec. Populární britský seriál, který se na stanici BBC vysílá od roku 1963, se dodnes těší veliké popularitě. Ku příležitosti 60. výročí této slavné značky loni na streamovací platformě Disney+ vyšly 4 speciály. Na scenáristické kormidlo se vrátil osvědčený Russel T. Davies a tvůrci slibovali návrat hvězdného Davida Tennanta, který v minulosti ztvárnil populárního desátého doktora. Po éře Chrise Chibnalla byla laťka nastavená hodně nízko, proto byla očekávání vysoká. Jak se zbrusu nové díly povedly? To si podrobně rozebereme.  

Doctora Who mám rád. Nicméně přiznám se bez mučení, že série s Jodie Whittaker mě totálně minuly. Prý jsem o nic zásadního nepřišel, což je asi potěšující zpráva, ovšem výrazný kvalitativní sešup a kritické názory mě jako fanouška zamrzely. Ano, navázat na vrcholné moderní období (tj. série s desátým, jedenáctým a dvanáctým doktorem) samozřejmě nebyl lehký úkol, ovšem soudě dle hodnocení měli tvůrci svoji slabší chvilku. Na nejnovější materiál, který sliboval návrat osvědčeným tvůrcům, jsem byl proto hodně zvědavý. Osobně musím říct, že výsledný produkt vůbec nebyl špatný, avšak bez chyb se rozhodně neobešel.

Začnu hodně obecně. Na jednotlivých speciálech kladně hodnotím jejich rozmanitost. Žádná z epizod se nedrží stejné dějové struktury a nabízí mnoho působivých nápadů, za což musím autory pochválit. Jistě, u Doctora Who se to tak nějak považuje za samozřejmost, ale když se bavíme o uzavřených hodinových příbězích, musím to ocenit o to víc. Epizody totiž nepůsobí genericky, nejedou podle stejné šablony a drží si poměrně osobitý styl. Pokud navíc patříte mezi věrné fanoušky, čeká vás hned několik příjemných překvapení. Taktéž musím pochválit skvělé herecké výkony, solidní hudbu, skvělou režii a kvalitní vizuál, na němž se maximálně podepsal vyšší rozpočet. Samozřejmě nesmím zapomenout na nové intro a upravené logo odkazující ke starým sériím. V případě dvou posledních bodů jde sice o pouhé drobnosti, ještě ke všemu estetické, ale osobně to považuji za příjemnou změnu a dávám oba palce nahoru.

Kriticky se ovšem musím vyjádřit ke scénáři, který je občas šitý horkou jehlou. Děj sice svižně odsýpá a má solidní tempo, jenže mnoho pasáží působí strašně uspěchaně. Právě proto některé nápady, byť sebelepší, nejsou příliš dotažené a v ději jsou jen lehce načrtnuty, na což tvrdě doplácí například „Zvíře z hvězd“, do určité míry „Chichot“. Nakolik byl Russel T. Davies limitován stopáží nebo vedením BBC, zůstává otázkou, ale z výsledku mám jako divák smíšené pocity. Navíc všudypřítomná, místy přehnaná politická korektnost mi moc nesedla. Pozor, osobně proti korektnosti a LGBT nic nemám (ostatně o tomto tématu jste si mohli přečíst můj nedělník). Pokud tvůrci problematiku dokážou do vyprávění správně a v rozumné míře zakomponovat, výsledku to nijak neuškodí. Jenže u recenzovaných speciálů došlo k přesnému opaku. Podle mého soudu okatá, nijak zastíraná snaha o rovnost a zastoupení všemožných menšin působila strašně rušivě a zbytečně narušovala celkový divácký zážitek. Na tento neduh opět doplácí zejména „Zvíře z hvězd“. 

Nyní se ke každému speciálu vyjádřím detailněji. 

Zvíře z hvězd (The Star Beast)
Jde o volnou adaptaci stejnojmenného komiksu od Pata Millse a Davea Gibbonse. V Londýně přistane vesmírná loď a ve městě se rozpoutá chaos. Doktor se tak musí spojit se svojí starou kamarádkou Donnou, aby odvrátili blížící se hrozbu. První půlka funguje výborně. Akční scény mají šmrnc, interakce mezi postavami jsou skvěle napsané a postavy si během sledování zamilujete. Jenže z nějakého nepochopitelného důvodu se druhá polovina totálně rozpadne. Následuje dějově předvídatelné a dějově zkratkovité dobrodružství plné klišé a prapodivných momentů (např. finální pasáž na vesmírné lodi). Navíc výše zmíněná snaha o politickou korektnost působí nuceně, a některé momenty tak působí extrémně trapně (např. když v jedné situaci zasáhne postava na vozíku, který v sobě má zabudovaný raketový systém). „Zvíře z hvězd“ určitě zabaví, žádný zázrak ovšem nečekejte.        

Do modravých dálav (Wild Blue Yonder)
TARDIS zaveze Doktora a Donnu až na nejzazší okraj vesmíru, kde oba hrdinové musí přežít. Pokud jste milovníky děsivých epizod jako „Ani mrk“ (Blink) nebo „Voda Marsu“ (The Water on Mars), přijdete si na své. Zatímco „Zvíře z hvězd“ bylo přímočarým nahláškovaným akčním příběhem, „Do modravých dálav“ sází na pomalejší tempo a postupné budování hutné atmosféry. Musím vyzdvihnout dialogovou výměnu mezi ústředními protagonisty a jejich postupný vývoj.  Navození pocitu beznaděje a strachu na mě sice nefungovalo tak moc, jak bych čekal, přesto musím práci s napětím a využití tajemné, blíže nespecifikované hrozby pochválit. Tvůrci si dali opravdu záležet. Obecně vzato dost dobrá epizoda, kterou vřele doporučuji. 

Chichot (The Giggle)
Na scénu se vrací záporák Hračkář. Země se zmítá v chaosu a jediný, kdo se mocnému protivníkovi může postavit, je Doktor. Nebude to však mít jednoduché, musí si totiž zahrát nebezpečnou hru. Podle mého názoru nejlepší z nových speciálů. „Chichot“ považuji za herecký koncert senzačního Neilla Patricka Harrise, jenž se role Hračkáře zhostil se ctí. Ve všech scénách, v nichž se objevil, si kradl prostor pro sebe. Škoda jen, že dostal tak málo prostoru. Epizoda svižně odsýpá a nabízí hned několik úžasných momentů (např. prozkoumávání Hračkářova doupěte, úvodní flashback apod.). Navíc některé scény si věrní fanoušci Pána času určitě zamilují. Uznávám, že finále bylo na můj vkus trošku uspěchané a jeden moment byl podivný, závěrečný souboj mě ovšem dost pobavil a oceňuji jeho originální zpracování. Sečteno a podtrženo, skvělá podívaná od začátku až do konce.

Kostel na Ruby Road (The Church on Ruby Road)
„Kostel na Ruby Road“ funguje jako předehra k zbrusu nové sérii Doctora Who, která odstartuje letos v květnu na Disney+. Bohužel jej za moc přesvědčivý start nepovažuji. Ncuti Gatwa srší energií a hraje úžasně, na jeho velice osobité pojetí Doktora si však ještě musím zvykat. Podobně se mohu vyjádřit k nové společnici Ruby v podání talentované Millie Gibson, jejíž charakter si mě zatím příliš nezískal, ale určitě má potenciál do budoucna. Tyhle drobnosti mi příliš nevadí. Mnohem víc mě naštval příběh, který vůbec nefunguje. Dostal jsem otřesně odvyprávěnou zápletku s tragickými záporáky, kteří diváka nemají šanci zaujmout, nezajímavými vedlejšími postavami, trapnými momenty zpomalujícími tempo vyprávění, předvídatelnými dějovými zvraty a (pro někoho překvapivě) otřesnými pěveckými čísly. Z výsledku jsem byl naprosto znechucen. Doufám, že se Gatwa příště ukáže v lepším světle, protože jeho vánoční speciál byl děs běs. Naštěstí nás v „Kostele na Ruby Road“ Russel T. Davies nalákal na příslib budoucí velké zápletky, která vypadá nadějně, tak uvidíme, co se z toho nakonec vyklube.

Jak jste se mohli přesvědčit v recenzi, speciály k 60. výročí Doctora Who mají své mouchy a nejsou dokonalé. Pracují ovšem s hezkými nápady a každý díl je v něčem unikátní. Nakolik jde o reprezentativní materiál, který má oslavovat dlouholetou historii populárního britského seriálu, nechám na vašem uvážení. Pokud mám mluvit za sebe, dostal jsem dva dobré příběhy, jeden průměrný a jeden, na který chci nejraději zapomenout.