Pátek Karla Křivana: O upřímnosti pokrytectví zvaného aleismus

Co je „aleismus“? Snadno se to pozná, pokud je takový „aleistický“ názor řečený někde, kde se teprve alkohol začíná pít. Po pár půllitrech nebo lahvích se tím, co bývá řečeno „před ale“, řečník pak již nezdržuje. Diskuse teprve tehdy ovšem dostává smysl, neboť je upřímná. Následně ale ten smysl kvůli konzumovanému alkoholu ztrácí.

Tenhle „ale-ismus“, chcete-li pokrytectví či přetvářka, je možná daní za politickou korektnost. Nebo je i politická korektnost jen výmluva a my jednoduše víme, že přijmout odlišnost či jiný názor v jeho úplnosti a nepředvídatelných důsledcích je pro nás složité.

Svět nálepek

Možná by bylo ale lepší se neschovávat za „povinná vyjádření“. Až příliš ono „návěstí před ale“ připomíná myšlení zelináře z jasnozřivého dopisu Václava Havla Husákovi z poloviny sedmdesátých let. Tentokrát za tu naši neupřímnost nemůže žádná moc, i když se různí pomatenci dnešní časy k těm minulým snaží přirovnávat.

Kritik nejprve zdůrazní svůj báječný vztah k lidem stejného pohlaví, aby ho vzápětí popřel.

Problém je v našem vnitřním uvažování. A v nálepkování. Je-li například kritika určitých kroků Green Dealu přehnaně nálepkovaná jako cosi z podstaty protievropského či protizápadního, pak logicky případný kritik nejdříve sám sebe nálepkuje jako ochránce přírody, aby pak mohl říct, co si opravdu myslí.

Je-li jakákoliv diskuse o názvu vztahu mezi lidmi předem oštítkovaná jako útok na základní lidské právo, pak se nemůžeme divit, že kritik nejprve zdůrazní svůj báječný vztah k lidem stejného pohlaví, aby ho vzápětí popřel. A tak podobně. To činí naše debaty nepřehlednými, k dohodě nevedoucími, a co je nejhorší, zanechávajícími za sebou nepříjemný puch nedůvěry.

Jak přežít souseda

Jediná obrana je pochopit a přiznat si, že tu spolu žijí lidé velmi různých názorů. A že se vzájemně, alespoň doufám, ve své většině nechceme „vylikvidovat“. Abych použil pěkný český termín. Že je normální být odlišní, a přitom fungovat dohromady, i když se na mnoha věcech neshodneme.

Je to stále stejné. Jako lidé máme celou svoji cestu historií rozdílného Boha nebo si pod ním něco jiného představujeme. Ale pokud budeme chtít, aby i náš soused žil zcela tak jako my, pak buď nemůžeme být sousedé, nebo se musíme naučit vedle sebe žít. To druhé nám moc nejde. Ono to je těžké. Jednodušší by bylo mít jiného souseda. Ale tuhle cestu lidé zkoušeli tisíce let. Vedla do pekla ne zemi.