LIVE: Depeche Mode ovládli O2 arenu kontrastem mezi temnotou a barevností

Depeche Mode
Praha, O2 arena
22. 2. 2024

První ze dvou koncertů v největší české aréně (druhý se odehraje v sobotu 24. 2.) byl součástí světového Memento Mori Tour a ukázal kapelu, kromě dvou hlavních aktérů doplněnou klávesákem Peterem Gordenem a bubeníkem Christianem Eignerem, ve výborné formě.

Stejný, ale přesto jiný koncert. Depeche Mode se vrátili do Prahy šťastnější

Z původní čtveřice, která Depeche Mode založila v roce 1980 v Essexu, zbyli již jen dva členové – zpěvák Dave Gahan jako impozantní barytonista s hlasem, který dokáže uhranout, ačkoliv jeho výraz je limitovaný rozsahem, a kytarista Martin Gore, hlavní skladatel a textař, který je architektem zadumaného soundu skupiny. Vince Clarke v průběhu let z kapely odešel a založil jiná dvě proslulá hudební tělesa – Yazoo a Erasure, zatímco Andrew Fletcher, další ikonická postava Depeche Mode, vydržel táhnout s parťáky za jeden provaz až do své předčasné smrti v roce 2022, chvíli před vydáním alba Memento Mori – to bylo ostatně věnováno jemu, ačkoliv většina písní byla složena ještě za jeho života a s jeho smrtí nikdo nepočítal. Nicméně smrt je na albu všudypřítomná, což ale není nic překvapivého –v hudbě Depeche Mode je častým tématem.

Úvodní píseň celého koncertu přímo ztělesňovala styl skupiny. Z temně osvětleného pódia se ozvalo intro Speak To Me jako ponuré řinčení, basová linka duněla v hlubinách, úlomky melodického osvětlení probleskávaly temnotou a následně byly rozdrceny těžkými stroji písně My Cosmos Is Mine, která zároveň otevírá jejich poslední album. Zpěvák Dave Gahan se na pódiu objevil v ostře řezaném obleku a intonoval text písně, kterou napsal Martin Gore krátce po napadení Ukrajiny Ruskem.

LIVE: Depeche Mode vyprodali Letňany. Odehráli emotivní show, vzpomínali i na Andyho Fletchera

Program byl jinak téměř totožný s tím z loňského letního vystoupení, jen scéna, které vévodilo obří písmeno M jako součást působivé dekorace, byla menší a upravená pro rozměry haly. Kromě písniček z loňské desky (mimo úvodní například Before We Drown s pozadím rozbouřeného mořského pobřeží a kráčejícími oslíky) nemohly chybět v rudé barvě zalitá Walking In My Shoes, Policy of Truth, Stripped či závěrečná ikonická Enjoy the Silence. Skvělým počinem a jakýmsi odlehčením od hutného soundu byla dvojice písní Strangelove a Somebody, kdy se pouze za klavírního doprovodu mikrofonu ujal Martin Gore a ukázal, že i jeho hlas dokáže být zajímavý, ne tolik výrazný zvučností, ale pružnější a v pomalých písních až melancholicky sladkobolný. V přídavcích se pak dostalo na ty nejznámější songy, jako Just Can't Get Enough, Never Let Me Down Again a nakonec stěžejní velkolepě ponurý Personal Jesus.

Depeche Mode ukázali, že svou temnou barevností a uhrančivostí svých písní dokáží stále přinášet radost i smutek a jejich poselství se dále šíří prostřednictvím až fanaticky oddaných fanoušků, kteří celý koncert zpívali, tančili a hlučně reagovali na jakékoliv gesto zpěváka (při jeho tanečcích či v momentě, kdy z publika vytáhnul na pódium šokovanou dívku, se kterou si dokonce zatančil, objal ji a políbil). Koncert ukázal kontrastní tváře kapely na pomezí temnoty a barevných koláží a zužování a ztmavování zvuku v průběhu let, v nichž dospěli až do bodu skvěle vybroušeného nezdolného stroje bojujícího s osudem pomocí temných emocí a pudů, které jejich fanoušci tolik milují.

Text: Aleš Materna, foto: Jan Urbánek
Témata: Depeche Mode, Dave Gahan, Martin Gore, Andy Fletcher, Memento Mori, O2 arena