Na počest kluků, kteří se stali legendami. Cestovatelé opakují výpravu Zikmunda a Hanzelky

„Po stopách Zikmunda a Hanzelky jsme doputovali až do Nairobi, ale museli jsme uhnout z trasy v Etiopii. Kluci jeli dál přes Somálsko, ale tam nás nepustili, nemohli jsme ani do Eritrei, a tak jsme do Keni přijeli horní trasou, zatímco kluci trasou jižní,“ popisuje Tomáš Vaňourek první část africké expedice, na níž se vydal s parťačkou Lindou Piknerovou.

Tomáš Vaňourek|foto:Judita Šímová, Český rozhlas

„Právě v Keni se naše trasy rozdělily. Kluci v roce 1947 museli pokračovat dál na jih, zatímco my jsme měli možnost podívat se hlouběji do srdce Afriky. Bylo to už v době, kdy pan Zikmund nebyl mezi námi, ale my jsme to považovali za svou povinnost, dostát tomu, do čeho jsme se pustili. A nakonec i nejbližší okruh přátel pana Zikmunda říkal, že kluci by to tehdy tak udělali, kdyby mohli,“ dodává.

Zemědělského inženýra Tomáše Vaňourka a politoložku Lindu Piknerovou veze černým kontinentem terénní vůz pojmenovaný po Jiřím Hanzelkovi George. „Všechno, co děláme, je vlastně na jejich počest. A jsem moc rád, že to lidé cítí. Pana Hanzelku jsem osobně nezažil. První setkání s ním bylo v jižních Čechách na hřbitově v Třeboni, kam jsem se mu přišel pomyslně představit,“ říká Tomáš Vaňourek.

S Miroslavem Zikmundem ale plán cesty konzultoval a je za to vděčný. „Je to už 75 let starý příběh, ale my se snažíme, aby byl pořád aktuální,“ připomíná.

O Miroslavu Zikmundovi a Jiřím Hanzelkovi mluví Tomáš Vaňourek většinou jako o klucích. „Byli mladší než my teď. Když vyjeli, bylo jim 28 let. Abychom byli připraveni a mohli se na cestu vydat, museli jsme ve Zlíně a v Otrokovicích prostudovat celý jejich archiv. Kluci si psali deníky, je tam i osobní korespondence. Tyto dokumenty jsme zdigitalizovali a vezeme si je s sebou Afrikou,“ líčí.

Čtěte také

Z jednostopého vozidla na vlastní pohon i jednopotahového křídla prozkoumal cestovatel Tadeáš Šíma Střední Ameriku

„Vždycky, když se konfrontujeme s nějakým tématem, tak se prostřednictvím dobových svědectví díváme do minulosti a porovnáváme to se současností. Tím pádem věříme v jakousi relevanci našeho výzkumu,“ vysvětluje Tomáš Vaňourek, proč s sebou vozí zápisky svých předchůdců.

Zásadním efektem je ale mezigenerační porozumění, jakýsi kontakt skrze časové okno. „Dostáváme se do života těch dvou kluků, a ne legend Hanzelky a Zikmunda. A stává se, že sedíme někde v deštném pralese, koukáme dolů do údolí a máme pocit, jako by seděli vedle nás. A máme chuť říct: Hele, Jirko, vono je to vopravdu takový, jaký jsme si to představovali,“ usmívá se Tomáš Vaňourek.

„Je to hrozně úzkej a přátelskej vztah,“ pokračuje, „i když s chlapama, který už tady nejsou. Ono se říká, že to byli legendární cestovatelé, ale pro mě osobně to byli dva ohromně zapálení a odhodlaní, pracovití kluci. Tím dokázali zlomit celý systém, se kterým se náš národ pral dvacet let temnoty.“

Celý rozhovor s cestovatelem Tomášem Vaňourkem si poslechněte online.