Tlučte, dokud vám nebude otevřeno, tlučením kajícím

„Tlučte, a bude vám otevřeno," praví Pán (Mk 7,7; Lk 11,9). Tlučeme však na bránu, která je již dávno otevřená - kopím probodené Srdce Krista, které již vydalo všechna svá tajemství a poklady a neponechalo si nic pro sebe.

Je totiž třeba tlouci a bušit, aby se otevřela brána našeho srdce, aby to bylo schopno přijmout ona tajemství a poklady vylité ze Srdce Božího. To obsah onoho Srdce je hostinou, na niž pozývá Pán: „Vzhůru! Všichni, kdo žízníte, pojďte k vodám, i ten, kdo peníze nemá. Pojďte, kupujte a jezte, pojďte a kupujte bez peněz a bez placení víno a mléko!" (Iz 55,1), hostinou, která je v nebi již bez ustání: „Hle, hostinu jsem uchystal, býčci a krmný dobytek je poražen, všechno je připraveno; pojďte na svatbu!" (Mt 22,4), hostinou svatební Beránka a jeho Nevěsty: „Blaze těm, kdo jsou pozváni na svatbu Beránkovu" (Zj 19,9). Srdce Ježíšovo nám prostírá stůl svatební hostiny, na které nás Ženich sytí a napájí svým životem, prýštícím z jeho láskou probodeného Srdce, neboli sebou samým: za pokrm své tělo, za nápoj jeho krev a vodu života. Vše nám dal.

To tlučení, dokud nebude otevřeno, má tedy být tlučením kajícím ve svou hruď, jak hříšný celník, zvolávající: „Bože, slituj se nade mnou hříšným" (Lk 18,13), aby i tato hruď byla po vzoru Kristově otevřena, pro Božská tajemství a poklady otevřené hrudi Ježíšovy.

A rovněž Kristus klepe na dveře našeho srdce, ten jako první. A ačkoliv my jsme Kristovu hruď probodli ostřím kopí našeho hříchu, on přichází k nám a klepe na dveře našeho srdce svým milosrdenstvím, dokud mu nebude otevřeno, v trpělivosti sobě vlastní, která trpí až k vlastní smrti: „Hle, stojím přede dveřmi a tluču; zaslechne-li kdo můj hlas a otevře mi, vejdu k němu a budu s ním večeřet a on se mnou" (Zj 3,20). I Pán tedy tluče, tepem vlastního probodeného Srdce, jímž se kaje za hříchy naše slzami kajícími vody a krve (srov. J 19,34): „Otče, odpusť jim, vždyť nevědí, co činí" (Lk 23,34). Neboť tak Bůh miloval svět (J 3,16)

Související články:

Matka Tereza: O hříchu  
Jan Maria Vianney: Vlažná duše
Reginald Garrigou-Lagrange: Druhé obrácení
František Saleský: O důvěře v Boha při poznání vlastní bídy  
Marie od Ukřižovaného Ježíše: Žádného nebe pro vás, neobrátíte-li se   
Robert Bellarmin: Úpění holubice čili o užitečnosti slz (předmluva)  
Antonín Veliký: List Theodorovi o lítosti 
Veronika Giuliani: Výzva hříšníkům
Klement Římský: Čiňme pokání!