Hlavní obsah
Lidé a společnost

Rozhovor s Ivou Lindou Maruščákovou: Veganství dalece přesahuje směr výživy nebo volbu potravin

Médium.cz je otevřená blogovací platforma, kde mohou lidé svobodně publikovat své texty. Nejde o postoje Seznam.cz ani žádné z jeho redakcí.

Foto: Iva Linda Maruščáková

Rozhovor s psycholožkou a lektorkou Ivou Lindou Maruščákovou o vztahu mezi veganstvím a lidskou psychikou u dospělých a dětí. O psychických benefitech etického jídelníčku a vzdělávání mladých lidí v oblasti stravování.

Článek

Jak se psychologie dívá na vegetariánství, veganství a reduktariánství?

V psychologii se volba jídelníčku vztahuje k různým úrovním naší psychiky: vztahu k tělu, zdraví, ale i k hlubším hodnotám jako ohleduplnost k jiným bytostem a planetě. Tyto hodnoty jsou většinou propojené, zasahují do našich postojů a zásadně ovlivňují naše prožívání a životní spokojenost.

Zajímavé jsou studie z posledních let, které se zabývají tím, jak to, co nebo koho jíme, ovlivňují určité procesy naší psychiky, které si někdy ani neuvědomujeme. Klasickým příkladem je často zmiňovaný rozpor mezi tím, že na jedné straně lidé mají rádi zvířata a na druhé straně zvířata jedí.

A jak to tedy funguje?

Rozpor a vnitřní konflikt této otázky nám pomáhají řešit takzvané nevědomé obranné mechanismy. Řečeno s trochou nadsázky nám pomáhají tím, že upravují naše vnímání a zpracování reality tak, abychom některé věci typu utrpení zvířat prostě nevnímali, vytěsnili, nebo vnitřně změnili tak, aby nás tolik netrápily. Tyto mechanismy mimochodem fungují ve všech oblastech našeho života – tedy i ve vztazích, práci. Prakticky se projevují jako devalvace nebo racionalizace jedení zvířat či vytěsňování nepříjemných pravd.

Tyto mechanismy jsou krátkodobě funkční, ale u tak složitých otázek jako je utrpení ostatních bytostí, se nepříjemný pocit vrací pokaždé, když se nám téma připomene. Většina lidí totiž utrpení druhých přirozeně neschvaluje, což je z pohledu psychologie samozřejmě ta „zdravá“ reakce.

Když se pak lidé z etických důvodů rozhodnou nahradit zvířata v jídelníčku, tento vnitřní konflikt mizí a lidé žijí ve větším souladu s tím, v co věří. Právě to posiluje také celkovou životní spokojenost, well-being. Proto také volba veganství z etických důvodů dalece přesahuje jen směr výživy nebo volbu určitých potravin.

A to je základem utváření tzv. worldview – tedy česky světonázoru?

Ano, je to jedna část našeho světonázoru, našich přesvědčení. Souvisí s našimi nejhlubšími hodnotovými systémy.

Veg* životní styl, ke kterému se rozhodujeme na základě etických důvodů, patří k nejhlubším hodnotám. Vztahuje se totiž v širším smyslu také k naší ne-participaci na utrpení jiných bytostí, a přijetí osobní zodpovědnosti za dopady našich životů. Nejen na zvířata, ale třeba i na planetu a druhé lidi.

Proč je z psychologického hlediska tak moc důležité chránit světonázor? A co se děje s lidskou psychikou, pokud není respektován?

(Světonázor je chráněn Listinou základních práv a svobod, Evropskou úmluvou o ochraně lidských práv a také antidiskriminačním zákonem – veganství a vegetariánství je za světonázor považované)

Každý z nás má v sobě nějaké zásadní hodnoty, které nás hluboce ovlivňují při všem, co děláme - při výběru toho, jak, kde a s kým budeme žít nebo co budeme dělat. Pokud tyto hodnoty nemůžeme z nějakého důvodu naplňovat, jednoduše nejsme spokojeni.

Pokud se navíc musíme z nějakého důvodu obávat své hodnoty a potřeby sdílet, nebo jsme za ně skrytě či veřejně perzekuováni, jsme diskriminováni. Zasahuje se do našeho hlubokého, primárního pocitu ne-bezpečí v tomto světě.

Pocit primárního ne-bezpečí se projevuje různě: krátkodobě intenzivními negativními pocity a úzkostmi, obavami nebo traumatickými reakcemi. V dlouhodobém kontextu může být základem pro deprese a další závažné psychické obtíže. Proto je tak důležité, aby společn ost zajišťovala možnost svobody našeho světonázoru.

Někdy zaznívá tvrzení, že si světonázor vybíráme sami, a proto je v pořádku nevyjít takové volbě společensky vstříc. Jak máme vnímat rozdíl mezi specifickými stravovacími potřebami z důvodu světonázoru a ze zdravotních důvodů?

Na toto téma probíhají v některých státech moc zajímavé právní debaty. Týkají se vymezení toho, kdy jde v případě veganství o světonázor, a kde jde „pouze“ o rozhodnutí o životním stylu nebo volbu jídelníčku.

Etické veganství spadá do definování světonázoru. A v mnoha zemích je tato debata už posunutá mnohem dál, např. na praktickou úroveň práv zaměstnanců nebo dětí ve vzdělávání.

U nás se teprve začínáme ptát, zda etické veganství jako světonázor podporovat. Nicméně si myslím, že se i v ČR tato otázka brzy posune. A lidé, kteří vyznávají hluboké pozitivní hodnoty vůči jiným bytostem, ať už lidem nebo zvířatům, případně vůči celé planetě, pak budou mít ve společnosti zaručený bezpečný prostor.

Jak mohou rodiče šetrně a ohleduplně předávat svůj světonázor dětem? A mají to vůbec dělat?

Pro předávání samozřejmě platí, že úměrně věku a schopnostem dětí. Je však důležité vyvážit obě roviny. V případě otázky Odkud pochází naše jídlo tedy i vhodně začlenit otázku skutečné reality konzumace zvířat, nejen slepě, byť v dobré víře, předávat pohled na maso jako na produkt bez propojení se zvířetem.

Znamená to tedy být na jedné straně ohleduplní a netraumatizovat děti sdílením příliš syrové reality, ale zároveň jim poskytovat fér a pravdivé informace, od malička. Nevystavovat je klamavé realitě, podporované klamavým marketingem živočišného průmyslu typu šťastné a fialové krávy.

Pouze s reálnými informacemi si mohou děti samy postupně udělat vlastní názor na to, co nebo koho jíst.

Jak ale s dětmi o utrpení zvířat mluvit, aby to pro ně bylo srozumitelné a ohleduplné vůči jejich schopnostem se s informací vyrovnat?

V některých zemích jsou už ve školách začleněné aktivity, které pozitivní formou seznamují děti nejen s tím, jaká je skutečná cena živočišných potravin, ale i s novým pojetím morálního postoje vůči zvířatům. A také s tím, jaké mají zvířata skutečné schopnosti, tedy například s fakty typu, že prase je stejně hravé a inteligentní jako pes. Nebo s tím, jak podporovat ochranu a rovný pohled na ostatní zvířecí druhy na této planetě.

Postoj člověka jako pána tvorstva už začíná být i ve vědě překonaný, dovedl nás ke klimatické krizi a dalším problémům. Je skvělé vidět, že se tento přístup s příchodem nových generací postupně mění.

Jak vzdělávání k pozitivním postojům ke zvířatům vypadá u nás?

Dobrou zprávou je, že i v češtině existují krásné knížky a inspirace k tomu, jak i velmi malým dětem nabídnout pozitivní postoj a ukázat, jak inspirativní bytosti zvířata jsou, nebo jak bychom se k nim měli chovat s laskavostí a péčí.

Například nádherná a kreativní knížka Meky-mek! pro nejmenší nebo Tenkrát svět pro větší děti. Dalším užitečným titulem je knížka A proto nejíme zvířátka.

Přirozeně mají už hodně malé děti zvířata a přírodu rády, stačí jim jen nabídnout možnost tuto část své přirozenosti prožívat plně. Nenechat na ně působit zažité klamavé „pravdy“ o tom, že zvířata nemají hodnotu a mají jen sloužit lidem.

A pokud se dítě stravuje vegansky, je to světonázor jeho nebo spíš jeho rodičů?

Není pravda, že veganství je vždy jen názor rodičů, a že děti nemají kapacitu samy otázky vedoucí k veganství zpracovávat a neumí si udělat svůj názor. Osobně jsem přestala jíst zvířata v 10 letech bez jakékoliv kontaktu s jinými vegany. Tedy jen na základě toho, co jsem si sama přečetla a promyslela, a od prvního dne mám veganství jako velmi hlubokou, etickou hodnotu. V ČR také existuje poměrně silná komunita veganských teenagerů, ke shlédnutí je i nový dokument Náctiletí aktivisté.

Pokud se bavíme o dětech veganských rodičů, pak je jasné, že rodiče jsou vždy určitým vzorem.

V případě etického veganství můžeme být z pohledu psychologie i etiky myslím rádi za každého rodiče, který vede děti díky veganství k ohleduplnosti, nesobeckosti a také k něčemu, co v psychologii nazýváme perspective-taking. Tedy ke schopnosti umět zaujmout perspektivu ostatních, dívat se na svět i očima druhých. Na jejich potřeby, a také na důsledky a dopady našeho chování na druhé. Právě to učí děti přijímat zodpovědnost za svoje činy.

Co vnímám také jako důležité je přidávat ke světonázoru postupně také nové informace. A to nejen o realitě toho, odkud se bere maso, ale i o moderní výživě, aby si děti samy později mohly najít svůj směr, a byly zároveň zdravé. Protože už dlouhou dobu víme a máme vědecky potvrzeno mnoha studiemi, že vyvážená rostlinná strava je nejen dostačující, ale v mnoha ohledech zdravější, než ta konvenční. O to víc, pokud ji srovnáváme s nezdravou konvenční stravou. Takže předání veganského životního stylu, nebo světonázoru, může být pro děti velkým benefitem i z hlediska zdraví.

Jaké jsou dopady na dětskou psychiku, pokud není respektována etická volba dětí? Nebo pokud je vyloučené ze svého kolektivu na základě specifických stravovacích potřeb?

Už jsem mluvila o tom, jak hluboko v nás jsou zakotvené otázky týkající se volby nepodílet se na utrpení a smrti zvířat. Pokud nemáme prostor takové hodnoty a přesvědčení bezpečně sdílet a žít v souladu s nimi, přináší to dlouhodobý diskomfort. Ten se projevuje u každého z nás jinak. Společným jmenovatelem ale je pocit ohrožení primárního bezpečí. Tedy pocit, že máme v životě své pevné místo, že svět kolem nás je pozitivní místo, že je předvídatelný a my ho můžeme ovlivňovat. To všechno jsou charakteristiky, které pokud v našem životě chybí, mnoho z nás může dříve nebo později pocítit různé obtíže typu úzkostí, později třeba depresí.

Vystavování podnětům, které jsou v silném rozporu s naší hlubokou etickou orientací – v případě veganských dětí třeba záběrům zabíjení zvířat nebo „jen“ připomínek v podobě mrtvých těl zvířat - může také způsobit trauma z týrání zvířat.

Co je to „trauma z týrání zvířat“ a jak se projevuje?

Traumatická reakce na týraní jiných bytostí je „zdravá“ reakce naší psychiky. V případě zvířat je ovlivněná mechanismy, které v naší společnosti na kolektivní úrovni relativizují hodnotu jejich života, a tím i jejich týrání.

Pokud ale nechcete nebo už nedokážete relativizovat utrpení zvířat v chovech a na jatkách, konfrontace s ním vás nutně vystaví určitým negativním pocitům. Z psychologie víme, že je náš mozek evolučně vybavený vnímat týrání jinych bytostí. A víme také, že není nutné týrání přihlížet fyzicky. Příznaky traumatu srovnatelné s těmi z jiných oblastí života můžou vyvolat pouze záběry na utrpení zvířat.

A trauma je další z velmi závažných psychických projevů, jeho negativní důsledky se projevují i po delším čase problémy typu flashbacky událostí, nepříjemnými emocemi, ale i depresemi, neschopností spát.

Je rozdíl v prožívání dětí, které jsou vyloučené na základě zdravotních důvodů a na základě světonázoru?

Každý člověk, ať dospělý, nebo dítě je individuální, a nikde to neplatí víc než v psychologii. Takže teoreticky můžeme říci, že etičtí vegan/ky mohou být víc zasaženi, protože jde o etické důvody typu vztah k zabíjení a týrání, a tedy hluboké hodnoty a vše, o čem jsem mluvila.

V případě dětí a teenagerů ale vstupují do hry i další faktory jako intenzivnější reakce na přijímání nebo odmítání sociálním okolím, než jak máme my, dospělí. A právě to, jak se škola postaví k tomu, že někdo jí jinak, zásadně určuje následné reakce dětí a teenagerů.

Jak by se mělo proměňovat vzdělávání, aby bylo podporující pro mladé lidi stravující se jinak na základě svého světonázoru?

Prostor pro rozvoj u nás vidím zatím jednak v tom, aby se sami učitelé učili skutečnému respektu, ale i v tom, aby se vzdělávali a měli nejnovější informace o nutričních potřebách a nových životních stylech. Protože pokud vychází ze starých informací, nutně pak musí posuzovat i etické veganství dnes už zastaralou optikou.

Nový, moderní pohled je ten, že veganství je pozitivní a zdravý životní styl, rozvíjející u dětí navíc velmi potřebné morální a etické hodnoty.

Foto: Iva Linda Maruščáková

Iva Linda Maruščáková

PhDr. Iva Linda Maruščáková

Psycholožka, v posledních letech působí nejvíce jako konzultantka a lektorka. Přednáší na Karlově Univerzitě a University of New York in Prague psychologii klimatické krize, business a sportovní psychologii, a také vegan psychology. Věnuje se tématům psychologie a vztahu ke zvířatům a planetě a přechodu světa na alternativní zdroje výživy. Mnoho let působí v bojových sportech. Závodně v thaiboxu, vyhrála MČR, grepplingu, amatérsky MMA. Založila a pořádá jedny z největších evropských plant-based eventů, je co-founder projektu Vegan Fighter. Výzkumně se věnuje souvislostem psychologie a konzumace zvířat.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz