Mónica Baltodano, bývalá nikaragujská partyzánka a ministryně: "Ortegova diktatura má brutálnější rysy než Somozova"

21. 2. 2024

Sen o revoluci se stal noční můrou pro Mónicu Baltodano (69), když ji uvěznil režim pravicového nikaragujského diktátora Anastasia Somozy (1967-1979). Jako partyzánská velitelka levicové sandinistické Fronty národního osvobození (FSLN) byla nakonec osvobozena a stala se ministryní během revoluční vlády (1979-1990). Následně působila jako zákonodárkyně za FSLN v době, kdy byla hlavní opoziční stranou v zemi (1997-2002), píše Cecilia Ballesteros.

Od roku 2018 však žije spolu se svou rodinou v exilu v Kostarice. A před více než rokem ji režim prezidenta Daniela Ortegy zbavil státní příslušnosti a veškerého majetku. Dalších 93 prominentních Nikaragujců – včetně oceňovaných spisovatelů Sergia Ramíreze a Giocondy Belli – bylo také vystaveno politickému pronásledování, které vedlo ke ztrátě pasů a majetku.

Baltodano byla nedávno na návštěvě Madridu spolu se svým manželem – bývalým sandinistickým vůdcem Juliem Lópezem – kde byla přijata druhou místopředsedkyní vlády Yolandou Díazovou. "Stále existují levicové sektory, které si myslí, že Nikaragua není diktatura, nebo že – pokud ano – ji omlouvají, protože (vláda) údajně prosazuje socialistickou a solidární agendu. Mým cílem je zvýšit povědomí. Bojovala jsem víc proti Ortegovi než proti Somozovi," povzdechne si.

Otázka. Jaký byl váš život od té doby, co vám byla odebrána státní příslušnost – a veškerý majetek, včetně důchodu?

Odpověď. Zažila jsem mnoho bolesti a mnoho rozhořčení. Daniel Ortega proměnil zemi v diktaturu, která má brutálnější rysy než Somozova. Říkají mi, že Somoza bombardoval města – že se tím v letech 1978 a 1979 dopustil genocidy – ale čelil ozbrojenému boji. Ortega vraždil lidi, kteří pokojně demonstrovali. A Somoza nikdy nikoho nezbavil občanství: [Ortega] zbavil více než 300 lidí státní příslušnosti.

Otázka. Kdy jste se rozhodla rozejít se s Ortegou?

Odpověď. V roce 1998, ze dvou důvodů. Za prvé kvůli stížnosti na znásilnění a zneužívání, kterou podala Ortegova nevlastní dcera Zoilamérica Narváezová. A za druhé, kvůli Ortegovu rozhodnutí uzavřít korupční pakt s tehdejším prezidentem – Arnoldem Alemánem – v němž byly instituce [a ministerstva] rozděleny mezi dvě největší strany. To nahrávalo autoritářskému směřování vedenému Ortegou, které skončilo jeho absolutní kontrolou.

Byla jsem zákonodárkyní a zpočátku jsem bojovala v rámci institucí, aby k tomuto paktu nedošlo. Hlasovala jsem proti ústavním reformám, které tuto dohodu podporovaly, což zahrnovalo, že k vítězství ve volbách bylo potřeba pouze 35 % hlasů [dříve to bylo 45 %]. To umožnilo Ortegovi vrátit se v roce 2006 k moci s pouhými 38 % hlasů.

Otázka. V jakém okamžiku se sandinistická Fronta národního osvobození zmýlila?

Odpověď. Rysy caudillismo [vlády latinskoamerického diktátora] se začaly projevovat v 80. letech 20. století, během revoluce, kdy byl Ortega jmenován prezidentem i generálním tajemníkem FSLN, čímž kopíroval modely minulých socialistických režimů. Caudillismo však prohluboval, až převzal celou stranickou strukturu a začal budovat polovojenský aparát, který začal fungovat v roce 1993. Někteří říkají, že byl vždy zločincem, protože sexuální zneužívání, které jeho nevlastní dcera nahlásila, se datuje do roku 1978.

Otázka. Nikdy jste nepředvídali, co se z Ortegy stane?

Odpověď. V osmdesátých letech se objevila spousta vnitřní kritiky, která se týkala zejména určitých privilegií a jeho životního stylu... ale také kvůli jeho machismu. My feministky jsme byly první, kdo pozvedl svůj hlas. Ale potřeba soudržnosti uvnitř samotné revoluce – tváří v tvář vnějším nepřátelům – posloužila k oddálení kritiky, o níž jsme se domnívali, že tento proces oslabí. Levice se má ze všech těchto příběhů hodně co učit, protože někdy se debatám vyhýbá s argumentem, že oslabují jednotu a otevírají prostor pravici.

Ortega pokračuje v používání tématu [pravicového] nepřítele. To je důvod, proč je jeho rétorika antiimperialistická – i když už pro něj tolik nefunguje – a to je důvod, proč se spojuje s Íránem, s Čínou, s Ruskem a odvolává se na konflikt mezi Východem a Západem. To mu umožňuje zakrýt skutečnost, že jeho vláda je vykořisťovatelský, misogynní, kolonialistický režim. Je proti domorodým komunitám a menšina se obohacuje naprosto skandálním způsobem. [Režim] dokonce krade majetek rodin těch, kteří byli zbaveni občanství, a zpronevěřil peníze půjčené Venezuelou... více než 5 miliard dolarů.

Otázka. Kdy jste se rozhodla odejít do exilu?

Odpověď. Z mých čtyř dětí odešly dvě nejmladší v roce 2018 do exilu. Ale když byli v roce 2019 propuštěni političtí vězni a předpokládalo se, že bude existovat určitá flexibilita, jedna z mých dcer se vrátila. V roce 2021 jsme se však po všech těch zatčeních stáhli do ilegality. Říkali jsme si: "Musíme odejít, protože bychom mohli skončit ve vězení." Z mých dětí tam zůstalo jen jedno.

Otázka. Co je na exilu nejtěžší?

Odpověď. Mému manželovi je přes 70 let a mně je skoro 70. Odejít do exilu, když jste starší, je velmi těžké. Měla jsem hostel a věnovala jsem se psaní. Také jsem měla svůj důchod. Když nám všechno vzali, poslali nás do chudoby. Až dosud jsme žili s pomocí dětí a přátel. Mladí lidé mohou najít práci, ale my ne. Uprchlíci nemají v Kostarice žádné materiální výhody: Dávají vám možnost být v zemi s pracovním povolením, ale musíte platit za lékařskou péči.

Otázka. Myslíte si, že Ortega padne?

Odpověď. Ano. Je udržován strachem a represí. Institucionální úpadek je tak velký, že jeho podpora je velmi nestálá. Nastolil režim informátorů, teroru. Vláda, která uchovává pasy velitelů armády, policie a soudů v kancelářích viceprezidentky Rosario Murillové (také Ortegovy manželky), je velmi křehká.

Jsem si jistá, že tento režim svrhneme. Musíme pokračovat v jeho mezinárodní izolaci, v jednotě exulantů. A musíme posílit organizaci v zemi pod novými formami opozice.

Otázka. Je něco, čeho litujete?

Odpověď. Nelituji, že jsem bojovala proti Somozovi nebo že jsem byla součástí revoluce. I když jsem si vědoma toho, že jsem během svého života dělala chyby. Jsem velmi hrdá na to, že jsem se rozešla s Ortegou a odsoudila – od samého počátku – že chce vybudovat diktaturu. Nelituji, že jsem pokračovala v boji, a jsem si jista, že tentokrát se nebude opakovat historie beztrestnosti, která převládala v celé historii Nikaraguy. Musíme bojovat, ne s duchem pomsty, ale se spravedlností, a usilovat o odškodnění obětí.

Zdroj v angličtině: ZDE