Kdo zná standard tohoto českého prostředí, bude fascinovaný. I na místech, kde byste to nečekali, jsou naprosto čisté toalety, pravidelně kontrolované, udržované s doplněným toaletním papírem, který nikdo nekrade.
A čistý záchody, to mám rád
Daniel Landa se v písničce Šance vyznává z toho, že má rád čisté záchody. Bezesporu není jediný, komu čisté toalety vyhovují. Několik kilometrů od Pictonu, na značeném treku, je nádherný plac s malou plážičkou, lavičkou, stolem a zákazem kempování. Místo k postavení stanu přímo vybízí, ale z nějakého, nám neznámého důvodu, to není možné důvodu. Plácku jsme si všimli už z trajektu, samozřejmě cedule se zmiňovaným zákazem byla z lodi pod naší rozlišovací schopností.
Ten den poprchávalo, a záchody s krytou předsíňkou posloužily mimo jiné k tomu, abychom tam ukryli batohy před vlhkostí, zatímco se v okolí dalo udělat pár fotek přílipek a slávek, které na skalách odhalil ustupující odliv. Případnému příchozímu by batohy nepřekážely, navíc v tomhle počasí na trasu moc lidí nezavítalo. „Být to u nás, tak nejen, že je tu svinčík, ale ještě ten papír někdo ukradne,“ poznamenal jsem s odkazem na dvě role toaleťáku a perfektní pořádek panující na záchodě. To, že jsou čisté záchody na benzínových pumpách, kde jsme se stavovali během naší poutě stopem skrz Nový Zéland na ranní kafe, nám přišlo normální. Ale perfektní záchody uprostřed turistické značky.
Překvapení v Tasman Abel
Pláž u Jabloňového zálivu (Apple Tree Bay) je oblíbeným výletním místem, snadno dostupným i méně zdatným turistům. Sice se tady dá připlout lodí, důkazem je řada na písku „parkujících“ mořských kajaků, ale většina lidí sem doputuje pěšky z několik kilometrů vzdáleného kempu. Informační cedule varuje před rušením ptactva a místní bernešky velké či nelétající weky (druh endemické slípky) vědí, že ze strany lidí jim žádné nebezpečí nehrozí. Rackové a kachny se potulují v bezprostřední blízkosti a ty odvážnější se nechají krmit z ruky. Zdejší záchody byly i přes množství lidí opět ve vynikajícím stavu. Jejich údržba probíhá následovně. Ze „služební“ lodi vystoupili tři chlapíci s kýbly v rukou. Jeden si pod paží nesl zásobu toaleťáku a plastové láhve s nějakým čistících prostředkem a zamířili přímo k záchodům.
„Oni tam snad jdou uklízet,“ podívali jsme se udiveně se Světlanou po sobě. A opravdu. Cestou na břeh nabrali do kbelíků mořskou vodu a počkali, až bude na toaletách volno. Ne, že by tam bylo co uklízet, přesto provedli pravidelnou kontrolu a doplnění potřebných propriet.
Toalety na Novém Zélandu Toalety na Novém Zélandu v národní parku Tasman Abel - údržba
Trvale udržitelné záchody v horách
Záchody před pražským Hlavním nádražím by na Novém Zélandu neprošly
Ostuda na veřejnosti. Park před Hlavním nádražím v Praze
Nový Zéland si zakládá na čistotě toalet a dbá na to, aby byly vždy vybavené toaletním papírem. Zároveň zaručují lidskou důstojnot a intimitu. Přesný opak jsou záchody, které stojí před pražským Hlavním nádražím Přetékají močí, jsou ucpané a rozhodně ne intimní či důstojné.
„Zdejší záchody fungují na principu trvalé udržitelnosti,“ vysvětlil mi Kerry, který se svou polskou přítelkyní Agatou stali partnery na výletě. „Nesmí se tam vhazovat žádný odpad, větrání je zajištěné komínovým efektem a to, co tam člověk nechá se časem stane přirozeným humusem.“ Horské ekosystémy jsou na znečištění velmi náchylné a exkrementy volně „odložené“ v krajině místně obohacují půdu dusíkem a dalšími prvky, které využívají některé druhy rostlin, jež by se v daném ekosystému přirozeně nevyskytovaly. V Česku jsou to třeba „dusíkomilné“ (nitrofilní) kopřivy. V případě záchodů v národním parku Tongariro jde o to, že „lidský odpad“ zůstane na jednom místě, kde se může rozkládat. Navíc jde opět o intimitu, okolní lávové pole moc příležitostí k tomu se na potřebnou chvíli schovat moc příležitostí nenabízí.
To, že mnohé záchody jsou unisex (viděli jsme je na plážích, v horách i benzínkách) nikomu nepřijde divné. Pokud potřebujete na záchod na treku, a ony tam jsou, tak opravdu neřešíte, zdali je na dveřích panáček nebo panenka. Hlavně, že jsou všechny perfektně udržované. Při každém použití si nešlo nevzpomenou na „vizitky“ v podobě bíle svítících použitých papírových kapesníků označujících v české přírodě místa, kam je dobré našlapovat opatrně. Les u Máchova jezera či dalších turisticky atraktivních lokalit často připomíná minové pole, do kterého opravdu nechcete šlápnout.
