Antisystémové ostrovy města. Mokřad s fragmenty lužního lesa v nouzové kolonii Na Slatinách
Se zrodem Československa vzniklo v Praze několik desítek nouzových kolonií. Venkovská obydlí si v provizorních podmínkách stavěli lidé, kteří se do hlavního města stěhovali za prací. Na rozdíl od rezidenčních čtvrtí s činžovními domy v nich běžel život spíš ve venkovském rytmu. Po sto letech zbytky kolonií prostupuje městská divočina s prvky vágního terénu. Pro město jsou to ale cenné přírodní biotopy.
S kurátorem a teoretikem Milošem Vojtěchovským a studentem architektury Davidem Knížkem bloumáme po bývalé nouzové kolonii Na Slatinách. Proplétáme se směsicí rodinných domů, zahrádek s maringotkami, několika venkovských domků ze začátku 20. století a provizorních přístřešků lidí z okraje společnosti.
Poslechněte si Podhoubí z procházky po bývalé nouzové kolonii Na Slatinách s rozmanitým mokřadním biotopem
Relativně uzavřený prostor lemují ze všech stran koleje a Jižní spojka. Hlavní přírodní dominantou je Slatinský potok s mokřadními biotopy. V názvu se objevuje kořen „slať“ a je patrné, že jde o místo vlhké, podmáčené a hůř obhospodařovatelné. V časech klimatické změny to ale znamená hlavně v létě záviděníhodné mikroklima.
„V létě je tu tak o deset stupňů méně než v centru. Je tu krásně vlhko. K ránu nad loukou sedí mlha,“ vypráví o životě Na Slatinách člen místního spolku Martin Sládek. Kromě příjemného podnebí tvoří mokřad zázemí pro řadu přírodních druhů. Biodiverzita je tu větší, než v hustě zastavěných částech města.
Podle průzkumu Českého svazu ochránců přírody tvoří Slatinský potok mokřadní biotop s fragmentem lužního lesa. To znamená vysokou botanickou pestrost s vrbinami, rákosem, ostřicí a ostrůvky orobince i prostor pro obojživelníky a ptáky. Místní spolek navíc podporuje rozvoj biotopu tvorbou a udržováním tůněk.
Dřívější okrajovou oblast Prahy dávno pohltilo město. Od roku 1999 do loňska tu platila stavební uzávěra, která místním znesnadňovala jakýkoli rozvoj, neinvestuje se do infrastruktury, nevyváží odpad a všechno směřuje k developerskému zhodnocení, jak napovídá urbanistická studie Bohdalec - Slatiny - brownfield Strašnice z roku 2019 s novým bydlením pro 26 tisíc lidí.
I Martin Sládek počítá s tím, že Slatiny budou vypadat jinak. Důležité podle něj ale je na budoucí vizi spolupracovat s místními obyvateli a přírodní prvky, jako je mokřad, zachovat. Současná podoba místa je ale právě pro svou neučesanost a spontaneitu zdrojem podivuhodné poetiky, otevřenou množinou neočekávaných setkání v jinak hyperkontrolovaném a sociálně fragmentovaném urbánním prostoru.
Kdy začalo řízené zanedbávání nouzové kolonie Na Slatinách? Proč se dá Na Slatinách dobře sledovat dynamika současné společnosti? Poslechněte si celé Podhoubí na webu Radia Wave.
