„Byla jsem velmi překvapená, když za mnou pan Výskala přišel a předal mi tento cenný dárek. Některé kousky jsou opravdu nádherné. Kromě historické hodnoty působí i na naše emoce,“ popsala starostka Hana Večerková.

„Zadní strany vypráví příběhy lidí, kteří je posílali a kterým byly určeny. I jejich prostřednictvím si můžeme udělat obrázek o tom, co v té které době právě prožívali,“ dodala.

Otrokovice byly dlouho jen zemědělskou vesnicí, v níž největší část pozemků vlastnil napajedelský velkostatek. Dostal se ale do finančních potíží a v roce 1929 prodal skoro 300 hektarů na okraji města firmě Baťa.

Ta se pustila do budování místní části Baťov, kde vzniklo moderní průmyslové město s rozsáhlým továrním areálem, obytnými domy a občanskou vybaveností. Zatímco v roce 1930 měly Otrokovice 339 domů a 2 009 obyvatel, osm let poté již tady stálo 901 domů a žilo zde 8 002 lidí.

S požárem v Otrokovicích zmizel kus historie, shořel starý Baťův obchodní dům

Od 30. let tak získaly charakter města, formálně však šlo pořád o vesnici. A ačkoliv nové průmyslové podniky zde vznikaly i po válce, spolu s Kvítkovicemi se po nástupu komunistů v letech 1949-54 dokonce staly jen městskou čtvrtí Zlína.

„Po této krátké epizodě a následném sloučení Otrokovic s Kvítkovicemi v roce 1960 však již bylo nad slunce jasné, že zmíněný paradox není dále udržitelný. V červnu 1964 byl Otrokovicím konečně přiznán statut města, přičemž bylo právně stvrzeno jen to, co bylo zřejmé již koncem třicátých let,“ popsal kronikář města Petr Klokočka.

Podle něj Otrokovice od svých počátků ušly dlouhou cestu. „Za to, že jsou mladým průmyslovým městem, patří dík především meziválečné generaci budovatelů pod vedením firmy Baťa, kterým se v neuvěřitelně krátké době mezi lety 1930-1939 podařil ten zázrak jménem město Otrokovice,“ dodal Klokočka. Výstava potrvá do 20. března.

S vyhořelou budovou v Otrokovicích zmizel také kus historie místní části Baťov: