Článek
Josef Šebánek pracoval manuálně téměř celý svůj život. Živil se jako soustružník, automechanik, ale nejraději mu bylo, když usedl za volant. Proto se stal profesionálním řidičem autobusu. Filmový svět si Josefa našel sám. Kariéru odstartoval ve svých padesáti letech. Jeho známý tehdejší kameraman Miroslav Ondříček se znal s jeho celou rodinou. Ondříček „dědu Homolku“ seznámil s Milošem Formanem, ten z něj byl nadšený a hned mu dal nabídku na hraní v jeho filmu. A tak se Josef Šebánek dostal k herectví.
Při natáčení Homolkových už začal mít Šebánek problémy se zdravím. Během natáčení druhého dílu Homolkových mu byl diagnostikován nádor močového měchýře. Přesto že se seznámil s lékařem z oboru urologie, nedbal na jeho varování. Lékařskou pomoc vyhledal, až když nemohl vykonat potřebu. Nádor se ukázal jako nezhoubný, ale Šebánkovi už nebylo celkově dobře. Nádor se podařilo vyoperovat, bohužel následovaly další zdravotní problémy. Otékaly mu nohy, k tomu se přidala cukrovka, oslabené ledviny a začalo ho zlobit srdíčko. Tak skončil v roce 1970 v invalidním důchodu.
Třetí a závěrečný díl slavné komedie o rodině Homolkových už nechtěl Šebánek ani točit. Musely ho vyloženě přemlouvat, ale nakonec kývl a dědu Homolku si ještě zahrál. Natáčení ho zmáhalo, byl zesláblý a ubývalo mu sil. Měl nemocné srdce a hodně se zadýchával. Opouštěla ho radost ze života a začal postupně chřadnout a hubnout. Poslední roky svého života se začal bát tmy, spával při rozsvíceném světlu v pokoji.
Syn pana Šebánka nesl do nemocnice svému otci jeho oblíbené škvarkové placky a dršťkovou polévku, večeři už nestihl. Pan Šebánek zemřel v Březnu roku 1977 na selhání srdce v náručí svého syna v prostorách nemocnice, nebylo mu už pomoci ani přes okamžitý zásah lékařů. Miloval svou chatu u Orlické přehrady, kde trávil veškerý volný čas a rybařil.
