Článek
Měřil méně než jeden metr
Údajně nejmenší Čech František Řeřicha přišel na svět v roce 1880 ve středočeské obci Hudlice, která leží nedaleko Berouna na okraji křivoklátských lesů. Právě odtud pocházel i národní buditel Josef Jungmann, jehož rodný dům dnes slouží jako památník s expozicí o jeho životě a díle. František Řeřicha se narodil jako lilipután a v dospělosti neměřil ani jeden metr. Svého miniaturního vzrůstu se rozhodl využít, a ještě před první světovou válkou založil vlastní liliputánské varieté, kterému dal název Bohemia. Spolu s ním v něm vystupovalo i několik dalších lidí s podobnou výškou, kteří si na živobytí museli vydělávat předváděním sami sebe.
Diváci chtěli vidět lidi, kteří vypadali jinak
František Řeřicha prožil část svého života právě v době, kdy byla popularita různých „freak shows,“ neboli přehlídek lidských kuriozit, na vrcholu. Na přelomu devatenáctého a dvacátého století lidé tento typ zábavy navštěvovali ve velkém a z některých jedinců, kteří se narodili s nějakou tělesnou abnormalitou, se dokonce staly mezinárodní celebrity. Po druhé světové válce se pohled veřejnosti na osoby s postižením změnil a místo toho, aby je všichni chodili zvědavě okukovat do nejrůznějších varieté a cirkusů, lidé se na ně dívali jako na nemocné, kterým je třeba pomoci. Výjimku tvořili liliputáni, jejichž show si zachovala diváckou oblibu i po roce 1945.
Když procestoval svět, vrátil se zpět do rodné obce
Liliputánské varieté Bohemia, které vedl František Řeřicha, se v roce 1914 vydalo na turné po Spojených státech, kde slavilo mimořádný úspěch. Poté se liliputáni rozjeli na Blízký východ, kde je tamější diváci odměnili ještě většími ovacemi než v Americe. Jejich varieté se těšilo takové oblibě, že je často po představeních čekaly rozhovory s novináři nebo návštěvy starostů měst, ve kterých zrovna vystupovali. Následovala Evropa, až se ve dvacátých letech František rozhodl, že se vrátí domů do Čech. Usadil se ve svých milovaných Hudlicích a pořídil si kolotoč, houpačky a střelnici. Jezdil po okolních městech a vsích a jeho kůň, kterého pojmenoval Satan, mu pomáhal vézt těžký náklad. Kolotoč s koníky byl poháněn lidskou silou, kdy bylo potřeba ho pořádně roztočit a poté naskočit a odrážet se nohou. To měli většinou na starost místní silní mladíci.
Františkovy dcery po něm zdědily výšku
František Řeřicha měl k ruce i své dvě dcery, které na štace vyjížděly s ním. Anna a Karla, jak se sestry jmenovaly, byly také liliputky. Vyráběly barevné a navoněné papírové růže nebo kdysi tolik oblíbená štěstíčka a své výtvory prodávaly ve střelnici po vesnicích na Berounsku. Někdy chodily květiny na špejli nabízet také po domech a místo peněz rády přijaly i potraviny. Svého otce doprovázely až do jeho smrti v roce 1960. Místní měli rodinu Řeřichových rádi, o čemž svědčí i to, že nechali společnými silami opravit Františkův hrob, kam dodnes nosí květiny a svíčky.
