Tonda, Slávka a kouzelné světlo — zářivý poklad současné české animace

Celovečerní debut Filipa Pošivače Tonda, Slávka a kouzelné světlo přináší zpět tradici české loutkové animace. Půvabný příběh svítícího chlapce a jeho nové kamarádky vyzdvihuje hodnotu přátelství, rodiny a důležitost zachování dobra ve světě. Připomíná, že pokud necháme zvítězit zlobu a strach, pohltí nás černočerná tma. Film získal ocenění na prestižním festivalu v Annecy, promítán byl i na olomoucké přehlídce PAF. Ač měl premiéru již na začátku listopadu, česká kina ho stále mají ve svém repertoáru.

Filip Pošivač vystudoval filmovou a televizní grafiku na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Už několik let působí jako hlavní výtvarník populárního animovaného seriálu Mlsné medvědí příběhy, který byl dokonce nominovaný na Českého lva. Na konci listopadu medvědi dorazili i na plátno ve filmu Mlsné medvědí příběhy: Na pól!

Ve spolupráci s Barborou Valeckou režíroval dva loutkové filmy Až po uši v mechu a Přes palubu. Sám pak pracoval na animovaném seriálu Živě z mechu.

Mimo to působí jako ilustrátor, vytvořil například leporelo s básněmi Petra Borkovce Všechno je to na zahradě nebo velkou obrazovou knihu pro děti Kuba Tuba Tatubahn, kterou napsala Jana Šrámková. Spolupráce se spisovatelkou nakonec vedla ke vzniku společného scénáře filmu Tonda, Slávka a kouzelné světlo. Dále ilustracemi přispíval do Mladé fronty, Arga, Albatrosu nebo Kantu.

Světlo v hlavní roli

Dvaaosmdesáti minutový snímek vznikl ve slovensko-česko-maďarské koprodukci. Využívá techniku stop motion animace v kombinaci s digitálními efekty. Za loutkami a rekvizitami stojí celý tým výtvarníků s Filipem Pošivačem v čele. Pro některé plánované scény bylo potřeba vytvořit celé město, ve kterém hlavní hrdinové žijí. Platforma asi dvaapůlkrát dva a půl metru se rozdělila na devět segmentů, se kterými se dalo různě hýbat, aby během záběrů město působilo větší. Jednotlivým výtvarníkům byly svěřeny čtvrti, každý mohl tu svou pojmout podle svého vkusu. Městu nechybí lázeňská kolonáda, parníky ani hausbóty. Každý domeček má přesně určené místo a svůj vlastní světelný zdroj. Ze všech šesti set budov proto vedou dva metry kabelu, pod platformou se tedy ukrývá veliká změť drátů. Centrem města je kopec, na němž stojí Tondův dům.

Světlo hraje ve filmu klíčovou roli. Svítí totiž nejen město, ale především hlavní hrdina Tonda. Jedná se o první skutečně svítící animační loutku. Světelný zdroj má v hlavě a dlaních, zbytek těla v podobě animační kostry je po většinu času schovaný pod oblečením. Kromě toho byla pečlivě svícena každá scéna, aby se dosáhlo co největší opravdovosti. 

Vtažení do příběhu a prostorovosti silně napomáhá také dynamická kamera Denisy Buranové, která mistrně, a pro animaci netradičně, pracuje s hloubkou ostrosti. 

Na diváky působí také proměnlivé barevné ladění filmu. Dětský svět a fantazie se ukazují v pastelových barvách a kombinaci oranžové, fialové a černé. Oproti tomu pochmurné trio černé, zelené a šedé kraluje nezabydlenému bytu, kam se nastěhuje Slávka se svou maminkou. Domovníkův byt i skleník zase překypují teplými tóny zelené a rozličnými barvami květin.

Vytoužené přátelství

Celý příběh se odehrává ve starém domě, kde jedenáctiletý Tonda tráví celý život. Jeho rodiče ho učí doma, nikam ho nepouští. Když jde ven, musí si na sebe navázat provázek. Také nosí nejrůznější masky. Tonda totiž není obyčejný kluk. Jeho tělo celé svítí. Přehnaně ochranitelští rodiče se o něj bojí, a tak ho drží stranou okolnímu světu. Na sklonku puberty začne být byt rodičů Tondovi zoufale malý. Moc by si přál kamaráda.

Jeho světem otřese nová sousedka Slávka, která se do domu nastěhuje se svou maminkou, slavnou baletkou na konci kariéry. Slávka má kouzelnou baterku, která přivádí na světlo její svět fantazie. Nikdo to nevidí, jen Tonda. Děti se rychle spřátelí a spojí síly při hledání Slávčiny andulky Fanči. Během toho ale objeví něco jiného. Po celém domě se objevují tajemné černé chomáčky tmy, které se množí a zvětšují kdykoli je přítomna zloba, strach nebo nespravedlnost. Starý, trochu zahořklý domovník zcela očividně skrývá nějaké tajemství. 

Poučení nejen pro děti

Film promlouvá nejen k malým divákům, ale také k jejich rodičům. Jedním z hlavních témat je vliv a dopad výchovy na děti. Tondovy hyperprotektivní rodiče drží svého syna doslova na provázku, nutí ho nosit masky, a ještě k tomu mají plné ruce práce s batolícími se dvojčaty. Tonda utíká do svého bunkru, který díky jeho fantazii vyrostl v rozlehlou pestrobarevnou jeskyni.

Oproti tomu Slávka se přehnaného strachování od své matky jen tak nedočká. Baletka v důchodu se utápí v depresi a potřebuje, aby se spíš její dcera starala o ni. Celý jejich společný život se vždy točil kolem baletu, hodně se stěhovaly a Slávka si nikde nestihla najít kamarády. I přesto svou maminku podporuje a pečuje o ni.

V domě ovšem žijí i další děti. Malá Ernestýna, dcera mocichtivé excentrické sousedky, která si brousí zuby na domovnický post, si vymáhá lásku a pozornost zlým a krutým chováním. Co by se také jako výsledek hulvátské výchovy její matky dalo čekat. Ernestýna je na Tondu i Slávku zlá, ale ve skutečnosti jen Tondu tajně miluje. 

Důležitou, filmem vyzdvihovanou hodnotou je nepochybně přátelství. Osamělé děti spolu navzájem sdílí své vlastní imaginární světy, podporují se a pomáhají si. Společně přichází na kloub záhadě domu a jeden pro druhého jsou schopni překonat své strachy. To vygraduje až v Tondovo sebeobětování, kdy skočí do chřtánu tmy. Černé chomáčky jsou totiž součástí ducha domu, genia loci, který se živí světlem a svou temnotou odráží zkaženost obyvatel domu. Svítícího Tondu sníst nesmí, starý domovník chlapce pečlivě chrání. O ducha se stará ve svém skleníku. Tonda nakonec sám ducha vyhledá a chce mu dát svoje světlo.

Působivě je ztvárněna také smrt starého domovníka. Na zádech mu postupně přibývají malé květiny. Ve skleníku mu pak čas nadobro dojde. Zastaví se mu srdce a z hrudi mu vyroste květ. Rostliny ho obrostou a jeho tělo se stane součástí zahrady.

Kdo hledá, najde

Chomáčky tmy, které po domě poletují, jsou jasným odkazem na tvorbu slavného japonského animátora Hayaa Miyazakiho. Podobné černé saze se objevují v jeho nejznámějších filmech jako je Můj soused Totoro nebo Cesta do fantazie. Patrná je také inspirace loutkami a ilustracemi mistra české animace Jiřího Trnky, a to nejen ve filmu, ale také ve stejnojmenné ilustrované knize, kde Pošivač se Šrámkovou příběh rozvíjí.Jako nenápadný easter egg se ve filmu objevuje socha s typickým rukopisem českého sochaře Olbrama Zoubka.

Film se poprvé promítal v červnu roku 2023 na zlínském festivalu pro děti a mládež. Na Mezinárodním festivalu animovaného filmu v Annecy získal Cenu poroty Contrechamp (Contrechamp Jury Award) v kategorii celovečerní film. Na začátku prosince snímek bylo možné zhlédnout na festivalu PAF, přehlídce filmové animace a současného umění v Olomouci. Česká kina snímek promítají od 2. listopadu 2023 a stále je možné Tondu, Slávku a kouzelné světlo spatřit na velkém plátně.

Spojení výtvarného citu, pracovitosti, pečlivosti, smyslu pro detail a fantazie dalo za vznik silnému příběhu s půvabným a jedinečným zpracováním. Mistrná práce s loutkami, světlem i kamerou přivedla k životu rozličné obyvatele tajuplného starého domu. V příběhu nechybí poučení, vyzdvižení hodnot, jako je přátelství a rodina, ani milý humor. Filip Pošivač oživil tradici české loutkové animace ve velkolepém díle. Doufejme, že je to jen začátek.