FAKTA: Předání moci po Euromajdanu a Revoluci důstojnosti

Večer 20. února 2014, po masakru, při kterém během dne zabily bezpečnostní složky v centru Kyjeva pět desítek lidí, odhlasoval parlament konec policejního zásahu. Většina poslanců Strany regionů prezidenta Viktora Janukovyče na hlasování nedorazila.

V noci na 21. února 2021 vyjednávali s Janukovyčem ministři zahraničí Polska, Německa a Francie – Radoslaw Sikorski, Frank-Walter Steinmeier a Laurent Fabius. Jednání se účastnili i vedoucí Janukovyčovy kanceláře Andrij Kljujev a jeho zástupce Andrij Portnov a rovněž ruský ombudsman Vladimir Lukin.

Z jednání vzešla dohoda předpokládající:

• návrat k ústavě z roku 2004, která mimo jiné omezovala pravomoci prezidenta a kterou Janukovyč prostřednictvím ústavního soudu v roce 2010 nahradil starší ústavou, jež naopak prezidenta posilovala
• sepsání nové ústavy do září 2014
• vytvoření vlády národní jednoty
• předčasné prezidentské volby nejpozději v prosinci 2014 (řádný termín byl březen 2015), přičemž Janukovyč měl zůstat do zvolení nového prezidenta ve funkci
• volby se měly konat podle nového volebního zákona a pod dohledem nové centrální volební komise, neboť ta současná byla zkorumpovaná
• vyšetření násilí za společného dohledu úřadů, opozice a Rady Evropy
• amnestii pro zatčené demonstranty
• nebude vyhlášen výjimečný stav, úřady i opozice se zdrží násilí a odblokují úřední budovy, náměstí a ulice
• odevzdání nelegálně držených zbraní ministerstvu vnitra

Dohodu podepsali zástupci opozičních stran a Janukovyč a také Sikorski, Steinmeier a Fabius. Ruský zástupce Lukin dokument podepsat odmítl.

Útěk prezidenta

Dohoda ale nakonec přišla vniveč. Hned následující den, 22. února 2014, uprchl prezident Janukovyč z Kyjeva, načež ho parlament tentýž den odvolal z funkce a prozatímně nahradil nově zvoleným předsedou parlamentu, opozičním politikem Oleksandrem Turčynovem. Poslanci nespustili proceduru impeachmentu, jehož schválení vyžadovalo dvoutřetinovou většinu hlasů (338 z 450), protože nebylo splněno požadované kvórum. Janukovyče proto odvolali prostou většinou 328 hlasů se zdůvodněním, že zanedbal své povinnosti a opustil úřad. Jeden z poslanců tento postup podle historika Andrewa Wilsona popsal jako „konsenzuální změnu moci“ s tím, že hlasování bylo jednomyslné napříč frakcemi a že parlament musel dojít ke konsenzu, aby převzetím zodpovědnosti a konsolidací moci, která se po Janukovyčově úprku začala rozpadat, zabránil dalšímu krveprolití.

Rusové začali po Janukovyčově útěku z Kyjeva a následném prezidentově odvolání tvrdit, že šlo o puč. V rozporu se skutečností tvrdili, že Majdan dohodu mezi Janukovyčem a opozicí odmítl. Někteří demonstranti s ní sice opravdu nesouhlasili, protože nechávala Janukovyče až do nových voleb ve funkci, Rada Majdanu ji ale nakonec schválila poměrem 34 hlasů ku dvěma. Rusové zároveň bizarně trvali na tom, že dohoda je závazná, přestože ji jejich vlastní zástupce odmítl podepsat.

Útěk z Kyjeva byl Janukovyčovým osobním rozhodnutím, nedonutily ho k tomu davy ani Západ a nehrozilo mu žádné bezprostřední nebezpečí, shrnuje historik Wilson. Západní prostředníci naopak podle něj dělali vše pro to, aby přivedli Janukovyče a opozici ke kompromisu. Janukovyč ale prostě nejednal v dobré víře, a proto nakonec uprchl. Do Kyjeva se odmítl vrátit a odjel přes Donbas a Krym do Ruska.

Ruské pokusy

Rusové podle Wilsona trvali na tom, že Janukovyč je stále legitimním ukrajinským prezidentem, mimo jiné z toho důvodu, že ho přesvědčili, aby po svém příjezdu do Ruska požádal 3. března 2014 o ruskou vojenskou intervenci. Kreml si tak chtěl zajistit právní krytí své invaze na Krym, která začala koncem února. Toto „krytí“ by ale stejně neobstálo, protože Janukovyč svým útěkem do zahraničí nesplnil podmínku „skutečné politické kontroly“, se kterou počítá mezinárodní právo a která existuje právě proto, aby v případech občanských válek nemohly menšinové či exilové skupiny žádat o podporu svých cílů ze zahraničí, dodal Wilson.

Ukrajina se vrátila k ústavě z roku 2004. V květnu 2014 zvolili občané nového prezidenta Petro Porošenka, který nahradil prozatímní hlavu státu Oleksandra Turčynova. V čele vlády národní jednoty stanul 27. února 2014 opoziční politik Arsenij Jaceňuk. Jeho vláda se po pěti měsících rozpadla, po předčasných volbách v říjnu 2014 ale Jaceňuk sestavil novou vládu, kterou vedl až do dubna 2016.