Z tiskových konferencí

Retrospektivní přehlídka nejvýraznějších projektů nového divadla, které vznikly během uplynulého roku, bohatý networkingový program nových formátů, překvapivá série tzv. ne-viditelných diskuzí, ale i akce pro děti. Taková bude letošní Malá inventura. Dvaadvacátý ročník festivalu nového divadla nabídne mezi 20. a 28. únorem 2024 třicet divadelních, tanečních, objektových či multimediálních představení a performancí na osmnácti scénách v Praze.

ředitelka festivalu Adriana Světlíková představila hosty tiskové konference v klubu Letka

Pečlivě dramaturgovaná showcase inscenací či projektů ze sféry nezávislého divadla, nabízí příležitost v jednom festivalovém balíku vidět výběr toho snad nejlepšího, co vzniklo v nedávné době, novinky, jejichž data premiér se nejspíše nepropsaly do vašich diářů. Dramaturgie festivalu vlastně koná objevitelskou činnost, poté však pracuje s dilematem stropu. Do přehlídky se dostane pak jen okolo třicítky projektů, které lze označit za špičku vzešlou z kvasu nezávislé a většinou autorské tvorby.

dramaturgyně Natálie Strýčková Preslová za Divadlo NoD

„22. ročník, to je neuvěřitelné číslo, stále nás překvapuje, že jsme se dostali tak daleko,“ říká ředitelka festivalu Adriana Světlíková. „Zvláště když jsme prvním festivalem v kalendářním roce a organizujeme ho přesně v době, kdy ještě nevíme, jak a kdy nám přijdou případné granty.“

Jelikož máme sudý rok, festival zahájí udílení cen Česká divadelní DNA ve Studiu Hrdinů. Ty se předávají právě každé dva roky na počest výrazným osobnostem a počinům v oblasti nového divadla a živé kultury. Nominace jsou již známy.

Program festivalu připravili umělecký ředitel Malé inventury Petr Pola s dramaturgyní Karolinou Plickovou. Leitmotivem letošního ročníku je prasklina… „Pozorujeme rozrůstání prasklin v krajině, v identitě, v systémech, které se zdály být nezviklatelné. Sledujeme linie těchto prasklin, které se vinou a rozpukávají na nečekaných místech, a zkoušíme z jejich tras číst přítomnost a věštit možné podoby budoucnosti,“ říká Karolina Plicková. „Buďme hledači prasklin, detektivové podprahových vrstev a skrytých zdrojů,“ dodává Petr Pola.

intendant divadla Alfred ve dvoře Tomáš Procházka

„Program jsme připravovali s velkou chutí, akorát jsme si museli dát pozor, abychom se nepřesytili. Zájem ze strany umělců, kteří se hlásí na Malou inventuru přes své domovské scény nebo open cally, byl obrovský. Vybrali jsme třicet projektů ze sto šedesáti… Zejména Alfred ve dvoře vychrlil neuvěřitelné množství zajímavých projektů. Narazili jsme na zlatou žílu, nebo vám nepokrytě straníme?,“ ptá se Petr Pola uměleckého šéfa Alfreda ve dvoře Tomáše Procházky: „Já nevím, nevychrlili jsme to my, ale umělci, kteří u nás působí. My je můžeme prezentovat do té míry, kterou umíme: jsme malé divadlo se všemi svými časovými a prostorovými limity. Dramaturgický recept asi nemáme; můj ideál je, aby se to dělo více méně samo. Naším úkolem je vytvářet vstřícný prostor a podmínky pro tvorbu, vysíláme o tom jasné informace a ono to asi přitahuje zpátky ty správné lidi. Kdyby to šlo, projektů by bylo ještě více. Zavedli jsme jakési „poloblokové“ hraní, osvědčuje se nám to velmi a určitě ho divadlům našeho typu doporučuju. Odpadá stres vracet se do věcí po delších pauzách, nebo můžeme sledovat, jak se od prvního uvedení v pouhých několika dnech vyvinou či posunou k silnější výpovědi. To je, myslím, dobré i pro tvůrce.“

Petr Pola seznámil s nabitým programem festivalu Malá inventura

Jedním z divácky největších taháků festivalu bude inscenace Divadla NoD Šmejdi útočí. Téma je zřejmé: posvítit si na šmejdy… „Inscenace si všímá především, ale nejen, současných moderních šmejdů, je jich tu nová generace, která se přesunula do onlinu. Přijde nám důležité znát jejich metody, taktiky a používané manipulativní věty, snažili jsme se zacílit na praxi, kterou se šmejdská scéna dnes vyznačuje. Nepomstíme se jim, ani nezmizí, naším cílem je prásknout jejich metody skrze scénář divadelní hry. Inscenací chceme zábavnou formou šířit povědomí o šmejdských postupech,“ říká dramaturgyně Natálie Strýčková Preslová.

Žongler a tanečník. To je performer Lukáš Bliss, který na Malé inventuře představí svůj projekt Still Waiting. „I když o sobě tvrdím, že jsem žonglér a tanečník (do těch kolonek, když se někam přihlašuju, něco napsat musím), často slyším, že v představení zas tak moc netancuju ani nežongluju. Hranice objektového divadla, tance, žonglování a třeba loutek vidím jako rozmazané, jen velice rychle zjistíte, že tyto obory mají podobné nebo dokonce společné principy. Spojení pohybu, chcete-li tance a žonglérských technik mi prostřednictvím manipulace s objekty umožní vykonávat pohyby, které tělesná schránka by jinak nebyla schopna sama udělat. Skrze míčky či jiné předměty najednou máte delší dosah, tyto objekty mohou ovlivňovat, jakým způsobem se moje tělo hýbe, vznikají hrozně zajímavé konstelace. Jelikož mi největší problém dělají anotace, ani nevím, jak vás na Still Waiting pozvat. Chcete-li vidět nějaké magično, ne triky, a chcete se nechat okouzlit, prostě přijďte do Paláce Akropolis,“ usmívá se Lukáš Bliss.

Lukáš Bliss představil svůj projekt Still Waiting

„Mám to podobě, cesta k anotaci byla poměrně dlouhá. Sice vychází z výzkumu o kůži, čím a čeho se vlastně dotýkáme, ale vznikala až během zkoušení na place,“ říká spoluautorka projektu Rukavičkářské závody (na Malé inventuře bude uveden v prostoru Archa+) Tereza Lenerová. Za zvláštním názvem se skrývá taneční inscenace s prvky detektivního thrilleru o naší kůži – přecitlivělé, obnažené a vyděšené stejně jako celá společnost... „Spolu s tanečnicemi Andreou Miltnerovou a Jitkou Čechovou si všímáme povrchu kůže a její náchylnosti k podráždění, blízkosti skrze dotyk, v tématu je samozřejmě přítomná i smrt. Nejen v té formě, co někteří máme na sobě i v době syntetik, ale i ve faktu, že naše kůže neustále odumírá a je v procesu určité regenerace. Vědomí smrtelnosti se docela vytrácí, my přece proplouváme životem v rukavičkách, i proto, abychom si moc neublížili a zůstali mladí, nyní často s vytěsněným faktu šílené konfrontace západní civilizace s válkou kousek od nás. Vztah ke smrti a pomíjivosti jsem hledala i tím způsobem, že jsem zkusila zabít kachnu. Dříve na vesnicích naprosto běžné, a vystrojil se třeba nedělní oběd...“

Tereza Lenerová zastupuje projekt Rukavičkářské závody

Festival Malá inventura rozvíjí uměleckou diverzitu, napomáhá zviditelňovat společensky i umělecky aktuální problémy a spoluutváří mapu nezávislého divadla v České republice. V rámci letošního ročníku se představí řada etablovaných divadelních skupin, umělců i umělkyň, kteří přinášejí na českou scénu svěží vítr i nečekané zážitky. K vidění bude také například Moskoviáda (Dušan David Pařízek), Třetí ruka (Handa Gote Research & Development), Climax (Pomezí), Modrovous revival (Depresivní děti touží po penězích), GEO (Temporary Collective), Happy Hour (Jan Mocek), How to Just Do It (formace PYL), IRIS (Tantehorse) či Objal mě bůh a nic (Daniela Špinar).

dramaturgyně festivalu Karolina Plicková a Anna Datiashvili - autorka participativní divadelní instalace "Vzpomínání"

„Těšíme se opět na společná setkání, živý networking, sdílení nápadů a nové spolupráce doma i v zahraničí. Do Prahy zavítá na 130 hostů, několik zahraničních delegací z řad uměleckých ředitelů či dramaturgů. Právě pro ně máme letos připravený například i PerformanceBus, unikátní divadelní výlet mimo hlavní město do Valdštejnské lodžie v Jičíně. A nezapomeňte, že se festival dále koná v průběhu roku v dalších šesti českých městech,“ upozorňuje Adriana Světlíková.

Letošní nominace na cenu DNA 2024 za výjimečný počin, přínos nebo rozvoj na poli nového divadla:
Automatické mlýny, Pardubice
Broumov 2028
České Budějovice 2028
CO.LABS, Brno
Konference women in art
Festival Luhovaný Vincent
Motus – Alfred ve dvoře
PerformanceBus
Pomezí
Theatron, Jičín

zpracoval + foto: Michal Novák