Emigrace opačným směrem? „Rudý Elvis“ Dean Reed utekl z USA do NDR

Statisíce lidí za minulého režimu emigrovaly ze zemí socialistického tábora směrem na západ. Napadlo by ale někoho, že by se Američan mohl tehdy dobrovolně vydat opačným směrem, usadit se zde a získat si jak srdce obyčejných lidí, tak i přízeň vládnoucí garnitury? Deana Reeda to nejen napadlo, ale tuto neobvyklou misi i úspěšně zrealizoval.

Dean Reed se narodil 22. září 1938 v Denveru ve státě Colorado. Jeho otec byl učitelem matematiky, matka většinu času ženou v domácnosti. Dean od mala vynikal především ve sportu a jeho otec si přál, aby šel na vojenskou akademii. To se ovšem nestalo a Reed se vydal studovat meteorologii. Už během studia si však začal přivydělávat zpíváním po barech, které mu kromě peněz navíc přineslo i první úspěchy u publika. Reed, kterému tehdy nebylo ještě ani 20, disponoval mimořádně atraktivním vzhledem, který mu v kombinaci s hudebním talentem dával slušnou naději prosadit se jak ve filmu, tak i na poli populární hudby.

Talentovaný mladík si toho byl dobře vědom a v 19 letech se přestěhoval přímo do Hollywoodu. Sázka se mu vyplatila a díky svému vzhledu zde okamžitě dostal několik nabídek na účinkování v televizi. Zároveň se pokoušel prorazit i v hudební branži, kde po něm záhy skočila nahrávací společnost Capitol Records, která ho začala propagovat jako nového idola dívčích srdcí. S Capitol Records Reed nahrál několik písní, které sice v USA zaznamenaly určitý úspěch, nedá se však říci, že by úplně prorazily.

Zatímco doma ve Spojených státech Reedovy písně většinou zůstaly za očekáváním, některé z nich se kupodivu uchytily v zemích Jižní Ameriky, což přimělo Capitol Records, že v roce 1962 vyslala Deana Reeda na turné právě sem. A jak se ukázalo později, tato zkušenost měla na mladého umělce naprosto zásadní vliv. Reed zde na vlastní oči poznal obrovskou chudobu a nesvobodu. V Latinské Americe tehdy navíc vládly režimy, které byly aktivně podporovány Spojenými státy. Reed, jehož otec byl skalní antikomunista, se tak rázem stal levicově smýšlejícím člověkem, který se za své politické názory rozhodně nestyděl.

Paton Price, který byl v Hollywoodu Reedovým učitelem herectví, mu kdysi řekl, že umění je ideálním prostředkem, jak vyjadřovat vlastní politické či jiné přesvědčení a přesně tohle byla cesta, na kterou se Dean Reed vydal. Po skončení svého turné se do Jižní Ameriky na několik let vrátil. Během koncertů i mimo ně otevřeně vystupoval proti chudobě, bezpráví, zbrojení a ostře kritizoval zahraniční politiku Spojených států. Často zde hrál úplně zadarmo, zejména pak v chudinských čtvrtích či vězeních.

Reedova politická angažovanost však mladého umělce během jeho pobytu v Jižní Americe dostala nejednou do problémů. Jak v Argentině, tak v Chile byl několikrát zatčen, a zatímco z Argentiny byl dokonce vyhoštěn, v Chile se z vězení dostal teprve díky intervenci Pabla Nerudy. Do Evropy přijel poprvé v roce 1965 a o rok později se vydal na turné po Sovětském svazu, které skončilo obrovským úspěchem. V době, kdy nejen Evropu zachvátila Beatlemánie, působil mladý Američan ve východní Evropě jako zjevení. Na čas se sice usadil v Římě, kde si zahrál v několika podřadných filmech, na turné se ale vydával především do zemí střední a východní Evropy, kde si získal miliony fanoušků.

Pokud by si však někdo myslel, že Reed tehdy v zemích tzv. východního bloku musel zákonitě narážet na tvrdý odpor komunistických vlád, velmi by se mýlil. I představitelé režimů v tehdejší střední a východní Evropě (včetně SSSR) si totiž dobře spočítali, že by to mohl být obchod výhodný pro obě strany. A podobně jistě kalkuloval i Dean Reed. Zatímco doma v USA by byl jedním z mnoha a musel by se těžce prosazovat v konkurenci hvězd formátu Elvise Presleyho či Boba Dylana, v sovětských satelitech byl mladý a velmi pohledný Američan naprostou senzací.

Jeho náklonost k myšlence socialismu a silná protiamerická vyjádření (ke kterým ho nikdo nenutil), byla pro tehdejší komunistické vládce darem z nebes, takže se mladý umělec záhy stal nástrojem jejich propagandy. Z mnoha příkladů jeho činů, kterými jasně ukázal, na které straně barikády stojí, můžeme zmínit otevřený dopis Alexandru Solženicinovi z roku 1971. Reed pozdějšímu nositeli Nobelovy ceny za literaturu vyčítá jeho urážky na adresu Sovětského svazu a píše, že nesvoboda a oklešťování lidských práv, o kterých Solženicin mluví ve svých dílech, mu připomíná spíše situaci v USA, kde díky všudypřítomnému rasismu nemůže být o rovnosti a svobodě ani řeči.

Nejen z ideových, ale i čistě praktických důvodů se Reed v roce 1973 rozhodl usadit se natrvalo v NDR, kde se i dvakrát oženil. Po rozvodu s Američankou Patricií Hobbsovou si právě v roce 1973 vzal za ženu Wiebke Dorndeckovou, se kterou se rozvedl o 5 let později. Jeho třetí manželkou se pak stala krásná východoněmecká herečka Renate Blume, která s ním zůstala až do jeho smrti, přestože se během jejich vztahu opakovaně objevovala obvinění (byť nepodložená), že Blume na Reeda donáší východoněmecké tajné službě Stasi.

Poté, co se Reed usadil v NDR, navštívil několikrát i Československo. Pamětníci si jistě vzpomenou na jeho duety s Václavem Neckářem, který ho považoval za svého osobního přítele. Zároveň se pak v této době rozhodl naplno využít toho, že je neslavnějším zpívajícím cizincem ve východním bloku a místo vlastní tvorby začal více a více nahrávat písně interpretů a kapel, které by pro něj za normálních okolností byly největší konkurencí. Vznikla tak spousta předělávek hitů od Beatles, Elvise Presleyho i dalších hvězd 60. - 80. let.

Zároveň je však potřeba dodat, že přestože si Reed svojí otevřenou podporou komunismu doma v USA vysloužil kritiku a pravidelně dostával i výhružné dopisy, amerického občanství se ve skutečnosti nikdy nezřekl, a i ve svých vlastních písních se často z lásky ke své vlasti vyznával. Byl kritikem kapitalismu a americké zahraniční politiky, ne Spojených států jako takových. Rovněž se nikdy nestal členem Jednotné socialistické strany Německa, která byla vládnoucí silou v tehdejší NDR.

Nevraživost vůči Deanu Reedovi doma v USA ještě více nabrala na síle po jeho rozhovoru pro stanici CBS v roce 1986. Zpěvák zde krom jiného hájil právě probíhající sovětskou intervenci v Afganistánu a Ronalda Reagana přirovnal ke Stalinovi. Zároveň se však objevily i spekulace o tom, že se ve skutečnosti chystá natrvalo vrátit do USA. Tak či tak bylo 13. června 1986 nalezeno jeho mrtvé tělo v jezeře Zeuthener See na okraji Berlína. Oficiální vyšetřování dospělo k závěru, že šlo o nehodu. Reedova manželka a přátelé vesměs tvrdili, že šlo o sebevraždu, zatímco z USA přišlo okamžitě obvinění, že zpěvák byl zavražděn.

Teprve po sjednocení Německa v roce 1990 se v tajných archivech našla složka Deana Reeda, která obsahovala i dopis na rozloučenou, jenž se po jeho smrti našel v jeho autě. Reed v něm krom jiného vyjádřil lítost nad svým postupně se rozpadajícím manželstvím a omlouval se Erichu Honeckerovi, generálnímu tajemníkovi Jednotné socialistické strany Německa, za to, že svým vystupováním mohl image strany poškodit.

Ani po letech se ovšem nedá říci, že by široká veřejnost oficiální verzi o zpěvákově sebevraždě přijala. Dodnes se objevují spekulace a konspirační teorie o tom, že nejen jeho třetí manželka, ale i sám Reed byl ve skutečnosti agentem KGB, CIA i Stasi a že musel být odstraněn, protože toho věděl příliš mnoho. Ať už tomu bylo jakkoli, Dean Reed odešel v pouhých 48 letech.