Spousta lidí si možná pokládala otázku, kam jste se poděla, když jste nehrála v Ulici?
Poděla jsem se zpátky do divadla. Kromě mého stálého angažmá v Příbrami hostuju třeba i ve Studiu Dva v Praze, v Řeznické hrajeme NordOst, jezdím na zájezdy s představením Přátelák, je toho hodně a rozhodně nemám nedostatek práce. Ale tak to bývá, když herce diváci nevidí v televizi, mají pocit, že nic nedělá.
Kromě Ulice vás teď můžeme vidět i v komediálním seriálu Malá velká liga, v němž hrajete bývalou manželku zkrachovalého fotbalového trenéra.
Hraju bývalou partnerku hlavního hrdiny v podání Marka Němce, která teď žije s jiným mužem, toho hraje Roman Štabrňák. Seriál je komediální a Markova postava hodně bláznivá, ale moje role Sáry je spíš normální než vtipná. Líbí se mi ale, že si Sára projde vývojem a vezme nakonec svůj život do vlastních rukou. Ráda jsem se potkala s Jakubem Machalou, který seriál režíroval a napsal si i scénář. Líbí se mi, že v seriálu hezky namíchal zábavu i lehké dojetí. Vlastně mě pobavilo, že hraju v seriálu o fotbalu. K tomuhle sportu nemám žádný vztah a nejsem zrovna sportovní typ. Většinou, když už se do nějakého sportu pustím, to přeženu nebo si u něj ublížím. (smích) S Romanem Štabrňákem jsme se ale u natáčení vyblbli. Smáli jsme se hlavně, že v původním obsazení byla úplně jiná jména, a pak jsme se na natáčení sešli my, evidentně náhradníci.
Je těžké přiznat si, že je člověk náhradník? Musí v tu chvíli zapomenout na své herecké ego?
Já moc velké ego nemám a žije se mi bez něj docela dobře. Naopak jsem se dlouho učila mít sama sebe ráda a pořád na tom musím pracovat. Jsou tu herci, kteří točí pořád, pak jsme tu my, kteří natáčíme málo a pak je spousta třeba i skvělých herců, kteří práci v televizi nebo ve filmu nemají vůbec. V tom jsem realistka.
Proč jste se neměla ráda?
Utratila jsem tisíce na terapiích, ale pořád nemám na tuhle poměrně složitou otázku jasnou odpověď. Jsem hodně citlivá a dost si některé věci beru. Když mi sto lidí řekne, že se mi něco povedlo, a stý prvý opak, chytnu se toho jednoho negativního názoru. Přitom jsem byla svou rodinou vždycky podporovaná ve všem, co jsem dělala. Později jsem se léčila s depresemi a nebojím se to přiznat, jen mě mrzí, když informace vytrhne z kontextu bulvár a staví na nich nepravdivé články. Spousta mladých lidí se dnes potýká s velkým tlakem, s pocity úzkosti, je to velké téma dnešní doby. Hodně lidí mi napsalo, že má stejné problémy. Bohužel společnost nemoci duše pořád hodně podceňuje. Proto o tom mluvím, chodit na terapie a svěřit se do rukou odborníků ve chvíli, kdy si neumíte pomoct sama, není žádná ostuda. Zlomenou nohu taky neléčíme doma sami. Terapii bych doporučila každému, i těm, kdo si myslí, že ji nepotřebují.
Vaším koníčkem je focení a cestování. Pořád jsou to koníčky, nebo už i profese, která vás živí?
Cestování je moje vášeň a focení kreativní záliba, které propojuju. Ráda objevuju nová místa a fotím si je. Klidně i na mobil a pak si se snímkem pohraju v nějakém editoru. Fotím ráda krajiny, taky lidi. Občas fotím na zakázku i divadelní představení nebo portréty a plakáty k inscenacím.
Na vašich fotkách se už nějaký čas objevuje i váš přítel – herec Denis Šafařík. Kde jste se potkali?
Viděla jsem ho v jednom představení, v němž se mi moc líbil. Po půl roce jsme se náhodou potkali, když jsem si byla s kolegy sednout po představení na skleničku. Začali jsme si povídat, zjistili jsme, že si skvěle rozumíme a od té doby jsme se od sebe nehnuli. A to jsme oba byli tenkrát ve fázi, kdy jsme nechtěli začínat žádný vztah. (smích) Jsme si povahově velmi podobní, oba stejní blázni, moc rádi vyrážíme někam spolu, třeba i jen na dva tři dny. Hlavně se otevřeně o všem bavíme, všechno si hned vysvětlíme a vyříkáme. Takhle otevřený vztah jsem ještě nezažila a musím říct, že si to užívám.
Zdroj: časopis TV Magazín
