Hlavní obsah
Sport

Brian Priske je velmi schopný a úspěšný trenér, dělá to chytře. Jak je na tom zbytek ligy?

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Foto: Pixabay

Brian Priske, trenér Sparty, obměnil v zimě svůj realizační tým. Zařadil do něj dva velmi mladé spolupracovníky. Proč tak učinil? A jak pracují ostatní čeští ligoví trenéři?

Článek

V realizačním týmu sparťanského kouče Briana Priskeho došlo v zimní přestávce ke změně. Ambiciózní Luboš Loučka, bývalý ligový fotbalista, jeden z dosavadních asistentů, byl „převelen“ jako hlavní trenér k druholigovému „B“ týmu. Novým asistentem dánského kouče u „áčka“ Sparty je jeho krajan, 27letý Lukas Babalola, dosavadní hlavní analytik. Realizační tým pak doplnil nový člen, 23letý Jan Blažíček, trenér standardních situací. Priskeho „pravou rukou“ nadále zůstává jeho krajan, 47letý Lars Friis.

Užší realizační tým „A“ týmu Sparty pracuje ve složení Brian Priske – Lars Friis – Lukas Babalola. Tedy čistě dánská záležitost.

Jmenování 27letého Babaloly a 23letého Blažíčka do realizačního týmu Sparty vzbudilo diskuze. Někteří lidé řešili fakt, že jde o velmi mladé trenéry pod třicet let. Diskutovali o tom také hosté pondělního pořadu Tiki Taka na O2TV. Petr Švancara se podivoval nad jmenováním velmi mladého Blažíčka, trenéra standardních situací. Divil se, že Sparta vůbec má trenéra na standardní situace. Když už, tak dle jeho mínění by takovým trenérem měl být někdo, kdo hrál ligu a „standardky“ uměl. Třeba Pavel Horváth či Marek Matějovský. Někteří přítomní (jako Vladimír Šmicer či Jan Nezmar) mu oponovali, s tím, že ve velkých evropských klubech je to už běžná záležitost. Některé velkokluby mají specialisty i na jiné činnosti.

Celá záležitost ale ukazuje také na něco jiného. Brian Priske je schopný a chytrý. „Umí v tom chodit“. Na rozdíl od českých trenérů-předchůdců, si od začátku na majiteli Sparty a managmentu vybojoval pevnou pozici a pravomoci. Obklopil se „svými“ lidmi, kteří nejen, že svoji práci umějí, ale jsou k němu také jistě velmi loajální. Fakt, že dá příležitost v širším realizačním týmu mladým Čechům (jako například Janu Blažíčkovi) svědčí o tom, že to Brian Priske dělá chytře i směrem k českému managementu a celé sparťanské obci. V Larsu Friisovi má nejbližšího spolupracovníka, věkově vrstevníka. Většina ostatních členů realizačního týmu je mladá. K hlavnímu kouči má tak přirozený respekt. K hráčům naopak věkově blíž. Když to funguje, je to skvělé propojení.

Sparta si pod vedením dánského kouče vede dobře. Vyhrála ligu. Nyní je opět první. Je ve hře v Evropské lize. S působením dánského kouče je jistě na Letné i mezi sparťanskými příznivci velká spokojenost. Priske přinesl do Sparta nové, jiné myšlení. Systém, který funguje. Kdyby však Sparta úspěšná nebyla, byl by Brian Priske velmi těžko v rozehrané soutěži odvolatelný. A pokud by k tomu došlo, byl by to velký zásah do dění kolem „A“ týmu. S Priskem by totiž velmi pravděpodobně odešli také „jeho lidé“ jako Friis, Babalola či Clarup, další Dán v „realizáku“, šéf fyzické přípravy. Na pořadu dne to samozřejmě není. Sparťané v současné době spíše doufají, že Priske vydrží na Letné co nejdéle a nebude sám chtít odejít.

Podobně je na tom ve Fortuna lize už jenom jeden klub – pražská Slavia. Také Jindřich Trpišovský se dlouhodobě obklopuje „svými lidmi“. Někteří z nich s ním jdou už řadu let, přes Viktorii Žižkov, Liberec do Slavie. Patří mezi ně svérázný asistent Zdeněk Houštecký či trenér brankářů Štěpán Kolář. Patřil mezi ně také asistent Jaroslav Köstl. U něho však bylo zřejmé, že má ambice stát se jednou prvním trenérem a dříve, či později si půjde vlastní cestou. Nedávno Slavii opustil. Překvapivě však nevzal žádnou nabídku na hlavního trenéra v nějakém ligovém, či druholigovém týmu. Stal se na full-time prvním asistentem nového trenéra české reprezentace Ivana Haška. Zvítězilo tedy spíše „pohodlíčko“ a lákadlo v podobě účasti na EURO, než vlastní cesta. Slávistický „realizák“ doplnil bývalý svěřenec Trpišovského z Liberce, 34letý Milan Kerbr. Do Slavie přešel z olomoucké Sigmy, kde byl asistentem Václava Jílka. Kerbr je jako bývalý obránce či záložník specialistou na obranné systémy. První utkání Slavie s Jabloncem ukázalo, že bude mít co vylepšovat.

Také Trpišovský to dělá podobně jako Priske - nanejvýš chytře. Kolem sebe má „své lidi“. Roky prověřené, loajální. Houštecký je pro Trpišovského takovým člověkem, jako je Friis pro Priskeho. Trpišovský ho zná mnoho let, věří mu bezmezně. 52letý Houštecký ho nikdy nezradí. Navíc nemá ambici být hlavním trenérem. Nemá k tomu ani potřebnou profesionální licenci. Studovat trenérskou školu vždy odmítal. Druhý starší asistent, 60letý Pavel Řehák, je zase slávistický srdcař. Odchovanec klubu. Nejspíš také už spokojený se svojí pozicí. Milan Kerbr je pak mladý trenér, jistě ambiciózní, ale také ví, že má ještě čas. K Trpišovskému má, jako jeho bývalý svěřenec, respekt a věkový odstup. Donedávna mu ještě vykal.

Pro Jindřicha Trpišovského platí stejné, jako pro Briana Priskeho. V rozehrané soutěži by byl jen velmi těžko odvolatelný. Znamenalo by to odchod více lidí a velký zásah do týmu. Tohle „opevnění“ bezesporu takovým trenérům ve velkých klubech pomáhá. Byť jsou pod velkým tlakem, čekají se od nich výsledky a úspěchy, dostanou většinou větší prostor krizi překonat, i když dobré výsledky pár týdnu nepřicházejí. K jejich odvolání dochází, až když jsou vyčerpány všechny možnosti.

Jaroslav Šilhavý si v průběhu let také vytvořil okruh svých spolupracovníků. Patří mezi ně asistent Chytrý či trenér brankářů Veselý. Jiří Chytrý byl Šilhavého asistentem v Liberci, Jablonci, Dukle, ve Slavii i u české reprezentace. Také Milan Veselý pracuje pro Šilhavého už řadu let. Oba s ním putují i na další trenérskou štaci k reprezentaci Ománu. Svědčí to o tom, že si tito lidé věří a vyhovují pracovně i lidsky.

Jak to vypadá v ostatních českých klubech?

Hlavní trenér většinou přichází sám. Nebo s jedním asistentem, kterého však shání, až když sám má angažmá v klubu potvrzené. Rozhlíží se mezi volnými kolegy. Vezme pak jako asistenta kolegu, který by sám chtěl být hlavním trenérem, ale nemá nabídku. Někdy si může vybrat sám i trenéra brankářů. Jindy jsou mu však asistenti klubem „přiděleni“. Trenér na to kývne, protože je rád za angažmá.

Posledním takovým příkladem je David Holoubek, nový trenér FK Mladá Boleslav. Když se dohodl s klubem, začal shánět asistenty. Nakonec jeho nový realizační tým tvoří Jan Jelínek a Marek Jarolím. Oba noví asistenti přitom v minulosti již působili v profesionálních soutěžích jako hlavní trenéři. Jelínek dokonce v lize. Před časem byl odvolán ve Zlíně. Jarolím působil u béčka pražské Slavie, s kterým spadl z druhé ligy. Post trenéra v mladoboleslavském klubu je poměrně rizikový. Trenéři se v něm střídají velmi často. Čas ukáže, jak bude této trojici spolupráce fungovat a zda třeba jeden z asistentů Davida Holoubka někdy v blízkém budoucnosti nevystřídá.

I takový Pavel Vrba putoval po klubech jen s jedním asistentem a někdy také trenérem brankářů. V Rusku a v druhém angažmá v Plzni byl jeho asistentem Dušan Fitzel. Toho mu však v Plzni Adolf Šádek odvolal a Vrba neměl na to, aby se za svého nejbližšího spolupracovníka, v klubu neoblíbeného Fitzela, postavil. Do Sparty pak Vrba přišel pouze s jedním asistentem Zdenkem Bečkou a trenérem brankářů Martinem Ticháčkem.

Úpadek ambic Pavla Vrby byl výrazně viditelný i v tom, že po neúspěchu ve Spartě přicházel do Baníku Ostrava (a později i do Zlína) už jako hlavní trenér zcela sám. Bez jakékoliv podpory nejbližších spolupracovníků. Asistenti mu byli vždy „přiděleni“ z domácích zdrojů. Takový trenér je pak, v případě, že se týmu nedaří, sám „jako kůl v plotě“. Je logicky snadno odvolatelný. To se také v případě Pavla Vrby stalo.

Fakt, že trenéři často přicházejí do klubů sami, či si prosadí maximálně jednoho „svého“ asistenta, svědčí o slabé pozici trenérů, kteří s kluby jednají o angažmá. „Vezmou to“, i když podmínky nejsou ideální. Trenérů s profi licencí je mnoho. Volných trenérských míst v českých profesionálních klubech málo. Stává se tak poměrně často, že ambiciózní asistent, který si sám o sobě myslí, že by „na to měl“, není k hlavnímu trenérovi loajální. Čeká jen na příležitost. Občas hlavnímu trenérovi zezadu „okopává kotníky“, donáší na vedení či leccos řeší za zády trenéra s některými nespokojenými hráči v týmu. A když se šance naskytne, rád hned kolegu na postu hlavního trenéra vystřídá. V menších klubech často neplatí „spolu jsme byli jmenováni, spolu i odejdeme“. Navíc trenéři, asistenti i chudší kluby často musí řešit i finanční stránku věci.

Příkladů bychom našli jistě mnoho. Nedávno třeba v Českých Budějovicích. Tam přišla dvojice „bratrů“, Tomáš Zápotočný - Marek Nikl, jako rovnocenné trenérské duo. Nikl byl v průběhu podzimu majitelem klubu odvolán, ale Zápotočný ve funkci zůstal. Po pár týdnech však nakonec také skončil. Dnes už takovými kamarády nejspíš nejsou.

Příklad z nedávné doby máme i v českém hokeji. Václav Varaďa byl z postu trenéra Pardubic odvolán. Jeden z jeho asistentů, Aleš Krátoška, ihned poté funkci sám složil, s prohlášením, že „s Vaškem přišel a s Vaškem odejde“. Druhý asistent, Marek Zadina, se však podobně nezachoval a po funkci skočil. S Václavem Varaďou přitom spolupracoval roky. Byl jako jeho asistent u třech titulů Třince. Zřejmě už měl ale čekání dost.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Reklama

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz