Reportáž: Nadchli se pro židovskou kulturu a udržují ji v chodu. Jeden den v synagoze v jihočeské Čkyni
V pošumavské obci Čkyně kdysi Židé tvořili čtvrtinu všech obyvatel. Dnes tu však už žádní nežijí. Přesto se zde nachází funkční židovská modlitebna s Tórou z devatenáctého století. Skupina nadšenců se před třemi desítkami let rozhodla místní synagogu opravit a pozapomenutou židovskou historii obce připomínat.
Tento text pro vás načetl robotický hlas. Pokud najdete chybu ve výslovnosti, dejte nám prosím vědět. Audioverze článků můžete poslouchat v rámci klubového předplatného. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Upgradujte své předplatné. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Předplaťte si ho také.
O výrazné židovské stopě v historii jihočeské obce Čkyně se za minulého režimu příliš nemluvilo. Dospělí věděli, že rozpadající se budova s Božím okem ve štítu kdysi sloužila jako synagoga, ale ignorovali ji. Zato místní děti na synagogu nahlížely s respektem až strachem. Přece se její okolí často stalo místem pro jejich hry.
Během jedné zimy v osmdesátých letech se těchto her účastnila i Hana Dědová, která odmalička bydlela v nedaleké bytovce. Pošumavskou obci zakrývala sněhová pokrývka, takže volba hry na tento den byla jasná – koulovačka.
Dědová uplácala kouli a zakoukala se na poblíž stojící ruinu. Kdysi bílá omítka byla zašedlá, drolila se a místy z ní vystupovaly červené cihly. Část oken měla poničená skla. Bez většího rozmýšlení do jednoho, které však mělo sklo vcelku, kouli hodila. Okenní tabulka se rozbila.
„Ve chvíli, kdy se to stalo, se ve mně všechno zvířilo. Ne proto, že jsem ‚někomu něco rozbila‘, ale že je to ještě víc špatně,“ vzpomíná dnes s úsměvem na tváři Dědová a odkazuje na své dětské obavy z toho, že poničila duchovní stavbu. Dnes se sice této vzpomínce směje, stále ji při tom ale mrazí.
„Když jsem později dostala nabídku tady pomáhat, souhlasila jsem, protože musím splatit tu rozbitou tabulku. Moje práce je taková duchovní splátka,“ říká Dědová, zatímco oknem prozařuje slunce. Okno je v celku a opravené, stejně jako synagoga.
Dědová tu dnes pracuje jako průvodkyně a podílí se na organizaci kulturních akcí. Ze synagogy se po rekonstrukci stalo kulturní centrum, kde se pořádají koncerty, výstavy, autorská čtení a párkrát do roka i náboženské akce.
„Na hebrejštinu bych potřebovala další život“
Čkyně leží v Pošumaví a je z ní výhled na kopce pohraničního pohoří, které níže položenou obec uzavírají do půlkruhu. Leží přesně na půli cesty mezi městy Volyně a Vimperk. Ani tam, ani ve Čkyni dnes už žádní Židé nežijí.
Přesto se tu skupina nadšenců stará o synagogu a snaží se připomínat místní židovskou historii. Jejich cílem je, aby se v místě na židovskou kulturu nezapomnělo.
„Sblížila jsem se s ní, jak to šlo. Je to naprosto úžasná kultura,“ říká s pokorou ve tváři Jindra Bromová, ředitelka Společnosti za obnovu synagogy ve Čkyni.
„Když nejste věřící, můžete
