Hudebník Jiří Hlaváč: Geniální klavírista s pokerovou tváří. Jiří Šlitr by dnes oslavil 100 let

„Jiří Šlitr vystudoval právnickou fakultu, ale nikdy se právnickou profesí nezaobíral. Naopak nikdy nestudoval klavír, kompozici ani herectví, vystudoval výtvarné umění a ve všech těchto složkách byl jedinečný. Jeho talent a profesní inteligence byly mimořádné. To podstatné uměl velmi dobře odpozorovat, odposlouchat, velmi rychle vstřebat a zpracovat po svém,“ vzpomíná v pořadu Jak to vidí... hudebník Jiří Hlaváč.

Trvalky jednou provždy

Příkladem za všechny je podle něj třeba Šlitrova hra na klavír. „Byl to geniální mix. Trošku honkytonk piana, trošku ragtimu z hlediska basu levé ruky a swingového piana Teddyho Wilsona. V součtu to byl ale báječný Jiří Šlitr. Stejně geniální byla i jeho práce kompoziční s mimořádnou mírou melodické invence. S tím se člověk musí narodit.“

Čtěte také

Půlnoční party pánů Jiřího Suchého a Jiřího Šlitra. Oslavte s námi 100. výročí narození Jiřího Šlitra

Navíc uměl Jiří Šlitr velmi dobře pracovat s texty, takže neporušil textovou poetiku. „Vezměte si to obrovské žánrové rozlišení, kde na jedné straně je Včera neděle byla a na straně druhé Árie Měsíce včetně recitativu. Na jedné straně Purpura a na straně druhé Babeta. Z 330 skladeb, které Šlitr napsal s Jiřím Suchým, Pavlem Koptou a z části s Miroslavem Horníčkem, se minimálně 30 stalo evergreeny a trvalkami jednou provždy.“

Favoritem je ale pro Hlaváče skladba Jo, to jsem ještě žil. „Hudebně, ale i v oné kongeniální sestavě s textem. Je to protestsong. Je to balada. Nádherná lyrická píseň, ve které je úplně všechno. Navíc je nesmírně zajímavá i z hlediska harmonického doprovodu.“

Duch Semaforu

Jiří Šlitr se kromě hudby věnoval také herectví. Hrál ve dvacítce divadelních her, v několika celovečerních a televizních filmech. S Jiřím Suchým založil v roce 1959 Divadlo Semafor. „Hereckou polohu našel pro Jiřího Šlitra režisér Jan Roháč. Jeho tvář byla pokerová, míru citového rozpoložení moc neprozrazovala. Kdyby to ale Šlitr neměl v sobě, s žádnou představou by pracovat nemohl,“ domnívá se Hlaváč, podle něhož byl pro Divadlo Semafor vedle ústřední dvojice Suchý–Šlitr nesmírně důležitý i duchovní vklad Ivana Vyskočila, Vladimíra Svitáčka a Miroslava Horníčka.

„Každý z nich přišel se svým vlastním impulzem. Vedle roviny experimentálního divadla to byla rovina malých sekvencí, geniálně seřazených v divadelní v celek. Horníček byl ten, který znovu oživil někdejší představu Osvobozeného divadla ve smyslu forbín. I Semafor začal pracovat s rozmluvami s diváky přímo z jeviště, i když trochu jinak,“ dodává hudebník.