Fenomén Šlitr. Talentovaný klavírista, herec i výtvarník by oslavil 100 let

Stopy Jiřího Šlitra v Českém rozhlase. Nahrávky s Dixielandem a improvizační pořad Půlnoční párty

První rozhlasovou nahrávku pořídil Jiří Šlitr v roce 1948. V Československém rozhlase nahrál skladbu americké legendy Original Dixieland Jazzband, kterou jeho Dixielandový orchestr používal jako znělku. První profesionální nahrávka Šlitrova amatérského orchestru se dochovala a v polovině 60. let ji dokonce vydal Supraphon. Spolu s Jiřím Suchým pak tvořili improvizační pořad Půlnoční párty, který vznikal v rozhlasové vile na pražských Vinohradech.

Láska jsou jenom písmena

První píseň Jiřího Šlitra, kterou najdeme v rozhlasovém archivu, byla natočena 10. března 1959. Na té už Jiří Šlitr spolupracoval s Jiřím Suchým. Záznam o této písni obsahuje kartotéka archivu Českého rozhlasu. Nahlížíme do ní spolu s vedoucím hlavního katalogu, Jindřichem Markem. „Má hodnocení 4.5, což znamená, že to byl dobrý snímek,“ směje se Marek s tím, že hodnocení je odlišné od toho školního. V archivu je u záznamu ještě dodáno datum smazání: rok 1963.

První dochované Šlitrovy nahrávky se jmenují Léta dozrávání a Pět strun. Obě nahrál s Jiřím Suchým v rozhlasovém studiu v Karlíně 15. prosince 1960.

Půlnoční párty

Šlitr a Suchý v rozhlase ale netvořili pouze hudbu, v roce 1968 dostali nabídku na improvizační pořad, seriál s názvem Půlnoční párty. Ten se natáčel v rozhlasové vile na Vinohradech, kde vzniklo například i Divadlo Járy Cimrmana.

Čtěte také

Znalec rozhlasové historie Tomáš Černý popisuje, jak zázemí ve vile vypadalo. „Půlnoční párty se neodehrávala ve velkém studiu v přízemí, ale ve foyer, kde bylo udělané sezení. Také tam bylo schodiště, které posloužilo jako hlediště pro diváky,“ přibližuje rozmístění. Jiří Šlitr seděl u klavíru, Jiří Suchý stál u mikrofonu a hráli, zpívali a povídali, většinou improvizovaně, s pozvanými hosty.

Pořad Půlnoční párty vysílal rozhlas každou sobotu hodinu před půlnocí. Černý popisuje pocity mezníku mezi radostí mejdanu a toho, že se kohoutek svobody zavřel, které z pořadu čiší.

„Vstupné bylo něco k snědku, takže diváci si vyměňovali pochutiny, zatímco nad nimi stáli vojáci se samopaly,“ vzpomíná na pořad Jiří Suchý. „Panovala tam obrovská atmosféra, a to i díky bratrským armádám. Taková atmosféra se, doufám, už nebude opakovat,“ žertuje Suchý.

Z pořadu se zachovaly se pouze tři díly, a to první, druhý a pátý.

autoři: Tomáš Maleček , zup
Spustit audio