RECENZE: Zóna zájmu připomíná, jak snadné je odvrátit zrak

Na loňském festivalu v Cannes následovalo po projekci Zóny zájmu nejdřív strnulé ticho, pak bouřlivý potlesk a nakonec Velká cena. Nyní je film s pěti oscarovými nominacemi jedním z adeptů na ocenění americkou filmovou akademií.

V centru pozornosti jsou manželé Hedwiga a Rudolf Hössovi a jejich děti, kteří se přistěhovali co nejblíž mužovu pracovišti, koncentračnímu táboru Auschwitz u polské Osvětimi, jehož byl skutečný válečný zločinec Höss hlavním velitelem.

Jako řádný muž se při odchodu „do úřadu“ loučí se ženou polibkem. Hedwiga jako řádná manželka a matka krášlí nebo s láskou prochází zahradu i dům, dohlíží na děti, když si hrají, s kamarády se koupou v bazénu nebo se učí. Při rodinných večeřích vzpomínají všichni na milovanou Itálii, víkendy tráví u vody, Hedwiga se schází se sousedkami.

Hössovi jsou ztělesněním dokonalé, jen mírně asketické a pořádek nadmíru milující německé rodiny. A nic by nerušilo rodinnou idylu, kdyby za zdí, která odděluje zahradu od koncentračního tábora, nestoupal každou chvíli z komínů za zlověstných zvuků dým.

Glazer za celou dobu nevezme diváky za zeď, aby ukázal zubožené lidi ani jejich cestu do plynu. Naopak přináší prostřednictvím Rudolfa nebo jeho podřízených do domu to, co z oněch „otravných Židů“ zbylo.

Vidíme, jak si Hössův malý syn hraje s podivnými oblázky, v nichž po chvíli rozpoznáme lidské zuby. Jindy skotačí na sluncem zalité zahradě a za jeho zády přijíždí do tábora nový transport.

Hedwiga si zkouší před zrcadlem kožich, o jehož původu není pochyb, a když se sousedkami přebírají další ošacení, jen tak mimochodem si postěžuje: „Je tu krásně, ale manžel musí ještě zvýšit tu zeď. Ti Židé za ní nás přece jen ruší.“ Konec konců Rudolf už promýšlí, jak pece zlepšit a zefektivnit.

Režisér ani chvíli netlačí na pilu, jen stroze, minimalistickým pohledem sleduje rodinu jako vystřiženou ze žurnálu, jako reklamu na čistotu árijské rasy. Ta chce za svou práci jen to, co se sluší a patří, to nejlepší pro sebe a své děti.

Až návštěva Hedwiginy matky, zprvu nadšené tím, jak dobře se dcera vdala a jak krásně si žije, vnese do jejího života moment děsivého poznání, které svou jednoznačností šokuje.

Velký podíl na působivosti filmu mají herecké výkony, zejména ten, který podává německá herečka Sandra Hüllerová jako Hedwiga. Ta už získala Evropskou filmovou cenu a oscarovou nominaci za hlavní roli v Anatomii pádu a v Zóně zájmu znovu dokazuje svou všestrannost. Zatímco v prvně jmenovaném filmu její hrdinka překypuje emocemi, v Zóně zájmu zbavila Hedwigu citu vůči všemu, co není její, a vytvořila dokonale přesvědčivou nelidskou zrůdu.

Jakkoliv je Zóna zájmu drásavá, neměli bychom před ní zavírat oči. Glazer totiž nejen připomíná hrůzy nacismu, ale zároveň ukazuje, jak děsivě snadné je odvrátit zrak, nevidět a neslyšet zlo. A to je sdělení až bolestně aktuální.

Může se vám hodit na Firmy.cz: Kina