Válení za pecí je mu cizí a stále vyráží za svými příznivci po celé České republice, aby s nimi poklábosil o životě a zazpíval jim některé ze svých písní.
Před pár dny se třeba vrátil z krátkého turné po severní Moravě, kde měl několik vystoupení například ve Frýdku-Místku.
Zdejším návštěvníkům jeho koncertu zpestřil volný čas a po skončení se nekonečně fotil a podepisoval. Řadu dalších vystoupení ho letos ještě čeká.
Jak vidíme, pane Zímo, jste pořád štramák a hned tak něco vás z rovnováhy nevyvede. Váš diář je plný vystoupení, ale přesto, ruku na srdce, jak všechny ty výjezdy a akce fyzicky zvládáte?
„No, musím přiznat, že přeci jen fyzička už není taková, jaká bývala. Nohy tolik neslouží, trable mám především s kolenem, takže bez berlí se už neobejdu, ale hlava maká, jak má. Když byl covid, tak to byl pro mě děs běs. Sedět a čučet doma do zdi byla hrůza. Ty dny v nečinnosti byly ubíjející. I když je pravda, že jsem si doma alespoň udělal pořádek v muzice a papírech. Zaplať bůh je to pryč, život se vrátil do starých dobrých kolejí, mohu zase pracovat a bavit sebe a lidi a užívám si to, co to jde. Je to zase ten úplně nejlepší lék na neduhy,“ uvedl pro kafe.cz.
Dá se říci, že jste na vystupování na veřejnost docela „závislák“. Jak víme, píšete a natáčíte i rozhlasové pořady, ale přímý kontakt s vašimi příznivci je asi něco úplně jiného. Když nemáte vystoupení, nechybí vám ty zaplněné sály a divácká kulisa?
Josef Zíma a Jiří Štědroň
„No, to víte, že chybí. Je to pro mě živá voda a sportovně řečeno, povolený doping, kterým si dobíjím baterky. Jak jsem říkal, nuda a nicnedělání nemají v mém životě na růžích ustláno,“ tvrdí.
„Jsem několikanásobný pradědeček, mám spoustu dalších koníčků, ale pořád říkám, kdybych neměl mít před sebou sál plný diváků a posluchačů, kteří si se mnou zazpívají, ve tvářích jim vidím úsměvy a společně si povídáme, asi bych byl hodně moc smutný. Je to prostě a jednoduše můj život, láska a radost a bez lidí být nemůžu. A že jsou mým doplňkem berle? Tak to je mi docela fuk. Při vystoupeních stejně víc sedím, než abych prováděl taneční kreace, takže žádný problém. V minulosti jezdili moji příznivci na vystoupení za mnou, teď jezdím já za nimi do kulturáků a jsem i častým hostem v různých domovech pro seniory po celé ČR. Navíc mám skvělý tým lidí, kteří mi pomáhají. Manažerka Petra Nováková, která mi plní diář a její kolega Jakub, který mi pomáhá při vystoupeních. Tenhle život mě prostě baví a doufám, že bavit nepřestane.“
No paráda. Mrkněme na závěr do budoucna. Pozvolna se vám blíží stoleté výročí narození, kterého se bezesporu při vaší životní filozofii a čipernosti hravě dožijete.
Co takhle na jubileum vyprodat třeba O2 arenu či Lucernu a pořádně si zase zadovádět?
„Je, tak o tom jsem ještě neuvažoval. Počítám, že jestli se toho dožiju, tak asi máte pravdu, že by to za monstróznější mejdan stálo. A víte co? Začátkem roku 2032, kdy tedy přijde ta stovka, zavolejte, to už budu mít o těchto oslavách jasněji a můžeme na tohle téma popovídat,“ smál se Zíma.
„Dříve ale ne, přeci jen mám před sebou dost pěvecko-setkávacích vystoupení a na tak dalekosáhlé plánování momentálně nemám čas, ale už teď zvu vaše čtenáře na některá má vystoupení a pak samozřejmě i na to jubilejní stoleté,“ opět se smíchem dodal Josef Zíma, rozloučil se a byl ten tam.
