Jak si žijí „říční krysy“? Vydejte se s Ex libris mezi obyvatele unikátní osady na Mississippi

Přestože se toto místo nachází na okraji města, v prostorovém chápání Neworleánců bylo vždy vnímáno jako „divočina“. Hráze tu totiž mají podobu oblého, zatravněného valu o výšce zhruba 5 až 9 metrů, který město od řeky odděluje opticky i pocitově. Proto byli lidé žijící za hrází historicky považováni za outsidery a individua z okraje společnosti.

Řeka Mississippi|foto:Daniela Vrbová, Český rozhlas

To Macon Fry svým půvabným vyprávěním a průvodní historickou studií často potvrzuje, a ještě častěji vyvrací, když přináší příběhy lidí, jimž svobodu a naplněný život dává každodenní kontakt s legendárním veletokem. K nim se ostatně řadí i on sám.

Život u vody i v ní

V podtitulu knihy potom najdeme zvláštní slovo, jemuž nerozumí ani všichni Američané, natož aby mělo český ekvivalent. The Last Batture Settlement of New Orleans – v překladu Poslední říční osada [za hrází] v New Orleans. Podle zákonů státu Louisiana, jimž město podléhá, označuje termín batture „navýšení, které se postupně a neznatelně vytvořilo na břehu řeky nebo vodního toku“, a také „oblast mezi normální, vysokou a nízkou hladinou vody“.

Čtěte také

Umělé hráze, těžba ropy a klimatická změna, popisuje zánik mississippské mokřadní delty novinář

Druhá definice se tedy snaží postihnout i realitu vysoce proměnlivého průtoku Mississippi v různých ročních obdobích. V létě je vody tak málo, že z ní vystupuje široký pás kamení a vegetace a dává vzniknout menší pláži. V zimě a na jaře se řeka naopak rozlévá až k vrcholu hráze a domy na kůlech stojí v hluboké vodě.

To, jak sarkasticky poznamenává Macon Fry, přináší pravé žně právníkům. Jak velký je tedy takto definovaný prostor? Kdo všechno na něm může stavět, rybařit a žít?

Pod dohledem Panny Marie

V minulosti, ale i v současnosti se ukazuje, že na tohle „území nikoho“ mají zálusk různí lidé a různé zájmové skupiny: město při plánování strategických staveb, průmyslové podniky využívající řeku, železnice, vodohospodáři a inženýři nebo třeba majitelé kasin.

Obyvatelé „battury“ nejsou majitelé pozemků, na nichž jejich domy stojí, takže žijí v permanentní nejistotě, kdy přijde další soudní obsílka, pomocí níž je někdo bude chtít z jejich vlastnoručně postavených domků vyhnat.

Čtěte také

Zastavit stoupání hladiny moří už momentálně nelze. I tak se teď musíme snažit emise snížit, upozorňují američtí oceánografové

Existenční nejistotu zažívají ale i kvůli samotné Mississippi. Hladina řeky stoupá a klesá někdy v řádu hodin.

„Většina obyvatel battury se vyhýbá meteorologickým předpovědím a prostě se hned ráno po probuzení podívají, o kolik v noci stoupla voda. Před několika dekádami můj soused v domě číslo 5 vysochal postavu nahé ženy a opřel ji o harampádí u svého domu. Říkáme jí Říční Panna Maria, a když jí voda vystoupá ke stehnům, začínáme vynášet bordel z našich pozemků někam výš. Stadia řeky se také dají odečítat z toho, co v ní plave. Když se zvednou stojaté vody, odnese to do proudu vodní hyacinty. Rychlý vzestup nebo pokles vody proti proudu způsobuje erozi břehů a posílá do koryta celé stromy vyrvané z kořenů. Když kolem našich domů frčí uvolněné bóje a voda pleská Panence Marii o ňadra, je na čase připravit se na velkou vodu,“ píše Macon Fry.

Loď v obýváku

Občas do domů na battuře narazí nákladní loď, jejíž kormidelník správně neodhadne sílu proudu. „Říční krysy“ dřív mívaly lehký spánek i kvůli občasnému protržení hrází – to se pak voda valila přes osadu a muselo se čekat na léto, až opadne. Tohle nebezpečí se snížilo poté, co byly hráze zpevněné betonem.

Obyvatelé battury a přilehlé městské čtvrti nikdy nepatřili k nejmajetnějším. Čím horší ale byla jejich ekonomická situace, tím kreativnější byli při stavbě svých příbytků a shánění obživy díky řece. Do dějin battury se propsalo neblahé dědictví otroctví. Mezinárodně nejznámější obyvatelkou je gospelová zpěvačka Mahalia Jackson.

Daniela Vrbová, autorka pořadu Ex libris, si přímo na březích Mississippi povídala o ojedinělé osadě také s jejím obyvatelem a autorem knihy Říkali nám říční krysy Maconem Fryem.