Christianne Deluzová: Cesta kolem světa

Autor tradičně nazývaný Jan z Mandevillu, podle posledních bádání rytíř anglického či francouzského původu, který žil ve 14. století, líčí své údajné putování tehdy známým světem od Francie před Jeruzalém do Persie, na Kavkaz a do Indie. Dobový bestseller par excellence byl přeložen do většiny evropských jazyků a zachoval se v desítkách rukopisů a mnoha variantách. Inspiraci v mnohdy zcela fantastickém vyprávění našla i řada moderních autorů včetně Umberta Eca.

Jan z Mandevillu patří k nejtajemnějším středověkým autorům, o nichž nevíme téměř nic. Jedno z novějších anglických vydání jeho cestopisu ho charakterizuje jako „enclosed, in mystery “. Daniel Poirion v Littérature française váhá, zda jde o „fiktivního, nebo o skutečného“ autora. Přitom Mandeville se ve své knize představuje jako „rytíř Jan z Mandevillu, narozený a vychovaný v Anglii ve městě St. Albans“. Rytíř ano, ale rytíř potulný, který, jak sám tvrdí, odešel z rodné hroudy, aby poznal svět, Svatou zemí počínaje a nejvzdálenějšími asijskými ostrovy konče, přičemž nesmíme opomenout průzkumnou cestu do Afriky, tehdy téměř zcela neznámé. 

Pip Williamsová: Slovník ztracených slov

Pip Williamsová, inspirována skutečnými událostmi, se ponořila do archivů a výsledkem je úžasný, vtipný i poučný historický román o síle slov a tvrdohlavosti vedoucí k pokroku.

Namísto lopat a hrábí se v téhle boudě uchovávala slova. Každé anglické slovo bylo vepsáno na kousek papíru o velikosti pohlednice. Posílali je sem dobrovolníci z celého světa a ve svazečcích se ukládala do stovek přihrádek lemujících stěny boudy. Název Skriptorium jí přiřkl doktor Murray – muselo mu připadat nedůstojné, aby se anglický jazyk uchovával v zahradním přístřešku –, ovšem nikdo, kdo zde pracoval, mu neřekl jinak než Skripko. Nikdo kromě mě. Líbilo se mi, jak se mi skriptorium převaluje na jazyku a jemně mi přistává na rtech. Trvalo dlouho, než jsem se ho naučila vyslovovat, a když se mi to konečně povedlo, nic ho nemohlo nahradit.

Anthony Horowitz: Pohřeb na přání

 Na scénu přichází Daniel Hawthorne, výstřední, leč geniální detektiv, kterého sice od policie vyhodili, ale občas si ho zvou ke složitým případům jako konzultanta. A protože by si k občasným melouchům u policie rád něco přivydělal, přijde s nápadem, že by mohl své případy vydávat knižně.

Tělo bylo objeveno až za dva dny. Andrea Kluvánková, Slovenka, která k paní Cowperové docházela dvakrát týdně na úklid, ho našla ve středu ráno. Nebožka ležela tváří dolů na podlaze v obývacím pokoji. Kolem krku měla utaženou červenou šňůru, kterou se svazovaly závěsy. Forenzní zpráva napsaná věcným, téměř lhostejným stylem, jakým se podobné dokumenty vyznačují, podrobně popisovala zranění na krku vzniklá působením tupého násilí, zlomeninu jazylky a popraskané žilky v očích. Andrea ovšem spatřila něco podstatně horšího.

Marieke Lucas Rijneveld: Ty moje skvostné zvířátko

V literatuře se některé velké příběhy neodbytně vrací, ale jen čas od času v ní zazní i zvlášť silné hlasy. A Rijneveld dává ten svůj do služeb jednoho z takových příběhů: jeho odvážná reinterpretace Lolity zasazená na holandský venkov připomíná jednu z nebezpečných podob lásky, z níž nikdo nevyjde bez úhony.

Můj mazlíku, řeknu ti to rovnou: měl jsem tě v té umanuté hlavní sezoně odstranit kopytním nožem jako vřed z kopytní škáry, měl jsem vytvořit prostor u mezikopytní štěrbiny, aby z ní vypadl hnůj a nečistota a nikdo tě nemohl infikovat, možná tě stačilo trochu oloupat a oškrábnout bruskou, vyčistit tě a vysušit hrstí pilin. Jak jsem jen mohl zapomenout na varování, které jsem za studií na veterině slýchával v hodinách o trimování a neduzích korunky kopytního pouzdra, o digitální dermatitidě zvané též jahoda, jak nám donekonečna opakovali, že si máme dávat pozor, abychom neťali do živého, nikdy nesmíte zranit živou tkáň, říkali stále dokola, avšak má slabost, má kulhavost!

Alena Wagnerová: Sidonie Nádherná

Sidonie Nádherná žije v povědomí české i evropské kulturní veřejnosti jako přítelkyně básníka Rainera M. Rilka a "nevěsta před Bohem" Karla Krause, pro kterého se její zámek ve Vrchotových Janovicích stal druhým domovem a oázou klidu v rozbouřeném světě. 

Nashromáždilo se toho ve mně tolik, rok od roku víc – to přece musí mít nějaký smysl, musí se nějak, někde, někdy projevit, možná až po generacích. Co víme o tom, jak všechno, co zakoušíme, co prožíváme s radostí i co vytrpíme, působí na budoucí svět, třeba na to, co právě kvete, na každý zelenající se list? Jenže příroda nám nikdy nezapomene, že máme hlas a mluvíme, drží si od nás odstup, a my s ní nikdy nesplyneme! Sidonie Nádherná Raineru Mariovi Rilkovi

Petr Sagitarius: Náraz. Prales.  - Trujkunt 6

Petr Sagitarius pokračuje v sérii detektivek Trujkunt ze severovýchodního cípu naší republiky šestou knihou obsahující opět dvě povídky: Náraz a Prales. Major Roman Saran z ostravské kriminálky prožívá v životě další turbulentní období. Jeho přítelkyni Lence se po tragických událostech doprovázejících vyšetřování její zmizelé spolužačky Krysty vracejí vážné psychické problémy, které vedou až k rozchodu. Svérázný major si čistí hlavu v Praze a netuší, že právě zde na něj čekají další šokující odhalení – a to jak detektivní, tak životní. 

On sám se schoval před nečasem, který panoval v jeho domovském přístavu, zde v kotvišti na nábřeží Ludvíka Svobody. Bouři, jež panovala v jeho nitru, se ovšem uniknout nedalo. Sžíral ho pocit viny, který zadul jako vítr do plachet jeho kocábky vždy, když začínal mít pocit, že se hladina uklidňuje. Bičoval se jako flagelant, ale cítil jen marnost svého počínání. Sebemrskačství nepomáhalo. Podivná hra na Saturnina trvala už druhý týden a zatím se nezdálo, že končí.