Článek
„Junior mi z toho rachotu v břiše poskakuje ještě teď,“ glosovala pak na sociálních sítích záběry ze startu své kamarádky Markéty Davidové před burácející Vysočina arenou.
Sama má ze své kariéry na novoměstské fanoušky krásné vzpomínky. Byť jí jednou nevědomky připravili i horké chvíle. Před devíti lety tu závodila při Světovém poháru spolu s Michalem Krčmářem v tehdy nové disciplíně smíšené štafetě dvojic.
„Během závodu přestala jít obrazovka. Zrovna když jsem netrefila první terč. A fanoušci začali bučet na organizátory, že nevidí na terče. Mě to rozhodilo, protože jsem myslela, že bučí na mě, a netrefila jsem pak další čtyři terče,“ pobaveně vzpomínala.
Na Vysočinu dorazila z Jablonce nad Nisou, kde už zůstává do porodu syna plánovaného na konec dubna. „Kdyby se něco stalo, abych byla poblíž doktorů. Našemu zdravotnictví věřím a nedokážu si představit, že bych v nějaké vypjaté situaci nemluvila s personálem v rodném jazyce,“ vysvětluje Puskarčíková, která střídavě žije i v italském Livignu.
„A tam jsme prostě na horách. Abych se dostala do nemocnice, musela by se volat helikoptéra, nebo bych porodila někde v autě,“ tuší. Její italský partner Thomas, rovněž bývalý biatlonista, má teď základnu rovněž v Česku, aby mohl zůstat až do porodu. „Ale nutit ho k tomu nebudu. Když mu bude úzko, může jít za dveře,“ usmívá se Puskarčíková.
O Evu Puskarčíkovou byl velký zájem i mezi fanoušky.
Bormolini musí cestovat za pracovními povinnostmi do Itálie, kde trénuje armádní biatlonisty. „Objíždí italské poháry, odkud se můžou dostat třeba do IBU Cupu. Vychází to tak, že jsou asi deset dvanáct dnů pryč a pak je zase stejnou dobu doma,“ popisuje jeho režim.
A během pobytu v Česku může účastník tří olympijských her pilovat mateřštinu své partnerky. „Slovíčka se nabifloval, ale teď trochu stagnuje,“ dobírá si ho Puskarčíková.
„Už dokáže říct, co potřebuje. Horší je, když mu někdo něco říká hodně rychle, nebo používá slova, která se neučil. Když někdo řekne barák místo dům, je to horší. Myslím, že s juniorem se budou učit společně. Až bude dvouleťák, budou na tom podobně,“ usmívá se.
Na svého syna ostatně plánují mluvit každý svojí řečí. „Aby převzal jazyk rodiče bez chyb, já ho italštinu učit nebudu. Asi pochytí i angličtinu mezi námi, protože pro nás je to pořád nejjednodušší a nejrychlejší. Doufám, že z toho chudák nebude mít hlavu jako balón, ale děti jsou jako houby, to nasákne,“ věří Puskarčíková.
