Po 22 letech začíná Hradec o dílo usilovat na třetí pokus. Už je jasné, že Ulrichův pomník nemůže být nikde jinde než na Ulrichově náměstí.

Důležitým krokem je stavebně-historický průzkum a následovat bude soutěž sochařů a realizace. Výsledky soutěže, tedy podoba vítězného díla, by měly být známé příští rok, socha by tedy mohla být odhalena do tří let.

„Měla jsem o tom několik jednání v loňském roce, mimo jiné i s klubem rotariánů, který to hodně protlačuje. Ve vedení města jsme se shodli, že se tím budeme zabývat, i když to nebyla naše priorita hlavně kvůli financím. Při přípravách akcí k výročí 800 let města jsme se však shodli, že by bylo dobré a vhodné, kdybychom s tím pohnuli,“ řekla primátorka Pavlína Springerová (HDK).

„Musí být vypsána transparentní architektonicko-umělecká soutěž, kde budou v podmínkách požadavky památkové péče. Věřím, že v příštím roce už bychom mohli mít výsledky té soutěže, i když to určitě ještě nebude realizováno. Není tedy možné postupovat formou, že by nám některé organizace nabízely například bronzové sochy konkrétních sochařů. Tahle to nejde, to bychom se dostali do dalšího fiaska,“ upozornil Adam Záruba (Změna a Zelení), náměstek primátorky pro oblast architektury a urbanismu.

Podle Záruby na začátku snah stojí průzkum Ulrichova náměstí od Josefa Gočára z roku 1926:

„Shodli jsme se, že nemá cenu bavit se o jiném místě než o Ulrichově náměstí. Je to jeden z nejvýznamnějších prostorů. Ten by se současně měl navrátit k původní podobě, takže bude potřeba zadat stavebně-historický průzkum. Musíme sehnat veškeré podklady a prozkoumat, jestli se zachovaly původní prvky, které by stály za obnovu. Pak teprve bude připravena soutěž.“

Kritizovaná socha míří do Josefova

Zároveň se vyjasňuje budoucnost nepovedené sochy Františka Ulricha, která přes 12 let odpočívá v dřevěné bedně na dvoře technických služeb. První socha starosty, která schytala drtivou politickou i uměleckou kritiku, vyrazí nejspíš v březnu do Josefova. Sedící starosta od Stanislava Hanzíka skončí v lapidáriu Muzea východních Čech a poslouží coby učebnicový příklad spletité cesty Hradce k památníku.

„Socha má skutečně hodně dlouhý příběh. Muzeum má proto zájem o další materiály, takže dáváme dohromady všechny podklady k soutěži, která tu byla asi před 20 lety,“ řekl náměstek Záruba.

Nepovedená socha Ulricha byla původně určená pro náměstí Svobody, později se mluvilo o jejím stěhování do Lipek a chvíli byl ve hře i její přesun na Ulrichovo náměstí nebo ke Stříbrnému rybníku.

„Je špatně, když socha leží někde ve skladu. My bychom ji chtěli umístit do našeho lapidária. Není to pro mě ani tak umělecké dílo jako doklad nějaké snahy města – byť neúspěšné – uctít památku Františka Ulricha. Je to spíš exponát do fondu stát a politika než do fondu umělecký průmysl,“ uvedl již dříve ředitel Muzea Východních Čech Petr Grulich.

„Každá věc má mít své místo a my jsme každopádně rádi, že tento pomník bude umístěn tam, kde doufejme najde klid,“ podotkla Pavlína Springerová.

13 fotografií

Rok 2009, kdy pražský Spolek výtvarných umělců Mánes doporučil městu sochaře Hanzíka, město vytrestal. Sochař sice představil ideový návrh, který město přijalo, ale samotnou práci na podobě díla nikdo důsledně nekontroloval. Tak se stalo, že o rok později na náměstí Svobody náklaďák přivezl shrbeného starce s jizvou přes obličej.

Hanzíkova socha pochází z roku 2010, avšak už osm let předtím památkáři shodili ze stolu návrh hradeckého sochaře Pavla Doskočila. Starosta-vizionář měl sedět za pracovním stolem na 14metrovém pylonu a mířit na něj měly tři dalekohledy umístěné na druhé straně dosud prázdného Ulrichova náměstí.

„Hlavně ne turela“

To, že Hradec začal napotřetí usilovat o sochu Františka Ulricha, ještě neznamená, že na náměstí bude jeho postava.

„Určitě to nemůže být něco, čemu se říká turela, tedy turistický realismus. Nejčastěji to bývá například lavička, na které sedí osobnost a turisté se s ní fotí,“ míní Adam Záruba.

Svou představu naznačila i primátorka: „Architektonická soutěž by se měla otevřít různým pojetím sochy, vůbec to nemusí být figurální tvorba. Jsme otevřeni i jiným způsobům ztvárnění připomínky našeho hradeckého velikána. Každopádně chceme mít na stole co nejvíce zajímavých návrhů a nikoli kopírovat motivy, které tu už byly.“

V Hradci Králové zachránili unikátní sochu Dlouhý, Široký a Bystrozraký. Nebýt náhodného objevu nejspíš by zůstala pozapomenutá na dvoře někdejšího Krajského domu pionýrů a sežrala by ji rez. Nyní soše patří reprezentativní prostor před divadlem Drak. (červen 2020)