Esoterických knih s návodem jak správně žít a rozhodovat se jsou dnes v knihkupectvích plné regály. Ve snaze zlepšit svůj život je kupujeme a čteme ve velkém. Je to logické: touha přikládat věcem v životě nějaký význam je nám dána evolučně. „Ať už věříme v duchy stromů, moc hvězd nebo andělské hlasy, vždycky je za tím skryta potřeba dávat věcem smysl, vysvětlit proč se to nebo ono děje. Představa, že je něco dílem pouhé náhody a shody okolností se nám moc nelíbí,“ říká psycholog Tomáš Vašák.
Jako typický příklad uvádí jev „předjímání“ setkání s někým. To je takové to: „Představ si, půl roku jsem ho neviděla, ráno jsem si na něj vzpomněla a v poledne jsem ho potkala!“ Podle psychologa je velmi pravděpodobné, že jste na daného člověka mysleli během uplynulého půl roku několikrát, ale protože se nic nestalo, váš mozek tuto myšlenku neuložil. Díky tomu máte pocit, že to bylo po půl roce poprvé, co jste na tuto osobu pomysleli.
Mnoho lidí, když se začnou zajímat o duchovno, často nabyde dojmu, že jejich život se obrací o sto osmdesát stupňů. Najednou slyší intuici, kterou nikdy neslyšeli, jež jim dává jasné signály. Zájem o věci, přemýšlení nad duchovnem a jeho zapojení do života je podle Tomáše Vašáka bezesporu užitečné, na druhou stranu bychom je neměli přeceňovat.
ZÁHADA JMÉNEM INTUICE
Na tomto místě je nejvyšší čas říct si, co to vlastně ta intuice je. Někdo ji popisuje jako magický vnitřní hlas, jiný jako nadání. Jisté je, že intuice k nám „nepromlouvá“ myšlenkami, ale pocity. Jan Menděl, který na internetu publikuje články o duchovnu, popisuje intuici takto: „Jestliže máme nějaký pocit a musíme nad ním přemýšlet, abychom rozluštili jeho poselství, není to většinou intuice, ale výplod naší mysli. Opravdové intuitivní vnuknutí přichází dřív, než se stačíme nad věcí zamyslet a je tak silné, že nezbude žádný prostor pro pochybnosti – alespoň na té úrovni, že i kdyby hlava pochybovala, po těle cítíme, co je správné.“
Skutečná intuice také podle Jana Menděla nefunguje na povel, ale přichází sama od sebe, když jsme uvolnění. Nejhorší je, když se snažíme intuitivní pocit vynutit. Tehdy přichází nebezpečí, že za každým spadnutím listu a odrazem světla v okně budeme vidět „vyšší moc“ nebo boží znamení.
JAK S TÍM NALOŽIT?
Máme-li se na intuici spolehnout, potřebujeme v první řadě zkušenosti a dobrý trénink. To je jako s jízdou autem – jakmile se „vyjezdíte“, reagujete na nebezpečné situace na silnici rychleji, než si myslíte (třeba brzdíte dřív, než si uvědomíte, že se nebezpečí děje). „Pokud jste ovšem v dané oblasti nováček, intuice vám často lže nebo si ji prostě pletete s prostým strachem z něčeho nového,“ říká Tomáš Vašák.
Navíc pokud dogmaticky tvrdíte, že pocity jsou vždycky správné, zcela tím rezignujete na zdravý rozum. To je samozřejmě chyba, protože k rozhodování ho prostě potřebujeme, jinak bychom se nehnuli z jeskyně! Jenže i rozum má v dnešní době stinnou stránku – jsme natolik zahlceni informacemi a potřebou věci „promyslet“, že než to uděláme, je často pozdě.
Přesně do této situace se nedávno dostala moje kamarádka Lucie. Obdržela pracovní nabídky od dvou skvělých firem. Jenže tak dlouho se mezi nimi rozhodovala, až obě místa obsadili jinými kandidáty. Proč je dnes tak složité udělat zásadní krok?
Podle Jana Menděla je to hlavně tím, že moc přemýšlíme a málo věříme ve svůj úsudek. „Jsme zahlceni neustálým přívalem různorodých a často protichůdných informací. A když si nejsme jistí, místo toho, abychom se šli projít v klidu do lesa, zběsile googlujeme, hledáme a porovnáváme a ve finále jsme ještě zmatenější.“ Základní problém je podle Menděla v tom, že všechny ty informace zcela přeruší náš vnitřní hlas, jenž ví, co je potřeba udělat, tedy pokud se člověk nebojí být sám sebou.
SÍLA V NÁS
Intuici má každý člověk, ovšem každý ji má jinak silnou. Nejlepší způsob, jak ji posílit je být sama sebou – omezit vnější příval informací a zvýšit pozornost vůči vlastním pocitům. „Stačí pravidelně, ideálně denně, strávit nějaký čas pouze sám se sebou, buď v tichu, nebo za doprovodu meditační hudby,“ říká Jan Menděl.
Potom nemůže dojít ke konfliktu, kdy intuice říká „tohle nedělej“, ale vy to z jakýchkoli důvodů udělat chcete. „Intuice totiž není nic od nás odděleného. Vychází ze samotného jádra naší bytosti, a tak se nemůže stát, že radí jednu věc, ale ‚já‘ chci úplně něco jiného,“ vysvětluje odborník. Jediný rozpor, který ve spojení s intuicí nastat může, že váš pocit radí jednu věc, ale vaše mysl, sevřená strachem z následků, se zdráhá ho poslechnout.
Když jsou pocity silné a jednoznačné, měli bychom jim dát přednost před rozumem, což ale neznamená se rozumu zcela zříct. Ostatně ono to ani tak úplně nejde. Ve chvíli, kdy vnitřní hlas utichne a neobjevuje se ani malinký náznak toho, co dělat, je potřeba vzít rozum do hrsti a udělat rozhodnutí. Buď se rozhodnete na základě své inteligence a předchozích zkušeností, anebo, pokud žádné nemáte, si klidně můžete hodit korunou. Důležité je vědět, že žádné rozhodnutí není špatné a v životě existují rozcestí, na která prostě musíte přijít dvakrát – poprvé, abyste se poučili a nasbírali zkušenosti a podruhé, abyste své poznání zúročili.
KDY VZÍT ROZUM DO HRSTI?
Podle sociobiologů upřednostňujeme při rozhodování většinou city, a to hlavně v kritických okamžicích, kdy jsou emoce v podstatě popudy k jednání. Nebýt jich, než by se naši předkové rozmysleli, jestli mají nebo nemají utéct před nebezpečným zvířetem, lidstvo by vymřelo. Nicméně nebýt rozumu, stalo by se možná totéž, jenom z jiných důvodů… „Dá se říct, že emoce, potažmo intuice, jsou jakýsi vývojově starší způsob rozhodování. V moderním světě je však význam intuice posunutý – stále funguje jako rychlý podprahový signál o situaci, leckdy se však neobejde bez podpory rozumu,“ říká Tomáš Vašák. Zásadní je podle něj položit si nejprve otázku, o čem se rozhodujete.
„Rozhodovat se například o koupi auta pouze intuitivně je jednoduše hloupost. Mnoho prodejců mimochodem využívá tendence řídit se pocity a šikovně s nimi manipuluje,“ upozorňuje a pokračuje: „Na druhou stranu, pokud se rozhodujete například o barvě pro vymalování ložnice, je důležité mít z volby „dobrý“ pocit a racionální argumenty klidně nechat plavat.“ U zásadních životních rozhodnutí by podle něj měly být intuice a rozum v souladu.
Takže pokud například vstupujete do vztahu se sympatickým finančně zajištěným partnerem, ale nemáte z toho dobrý pocit, rozhodně se nevyplatí spěchat se stěhováním. A obráceně: pokud vám vnitřní pocit tvrdí, že on je ten „jediný pravý“, zatímco vaši přátelé se vám snaží racionálně vysvětlit, že vztah se žárlivým psychopatem není nejlepší volba, sedněte si a v klidu racionálně zvažte pro a proti. Představte si třeba budoucnost, (například jak vychovává vaše děti) a uvidíte.
Zdroj: časopis Glanc, psycholog Tomáš Vašák
