Jiří Leschtina: Vlna nenávisti dorazila na Ústavní soud

10. únor 2024

„Soudil jsem různé násilníky, zloděje, lupiče i vrahy. Ale nikdy jsem nedostal na svoji adresu tolik urážlivých, nenávistných, výhrůžných projevů jako za poslední týden.“ Až takhle razantně promluvil v České televizi předseda Ústavního soudu Josef Baxa o vlně zloby, která se snesla na něj a jeho kolegy poté, co ÚS odmítl stížnost hnutí ANO proti snížení valorizace penzí.

Čtěte také

Pocity z Baxova vystoupení mohou být smíšené. Z jedné strany se vkrádá myšlenka, zda renomé konstitučního tribunálu a obrazu ctihodného ústavního soudce přece jen spíš nesluší vznešené mlčení k přízemním výronům nenávisti a vzteku.

Na druhé straně je podstatná Baxova otázka, jak se vůbec stalo, že Ústavní soud, který v průzkumech setrvale požívá největší důvěry veřejnosti, zrovna nyní čelí záplavě anonymního spílání. „Teď najednou na základě jednoho nálezu jsme hloupí, nerozumíme tomu, jsme zaprodaní, jsme zkorumpovaní, provládní, bolševičtí,“ vypočítává Baxa.

Pokud ÚS nevyhoví ANO, je to totalita

Důvody jsou ale nabíledni. Šéf opozice Andrej Babiš, který systematicky podněcuje nenávist ve společnosti, ještě před vynesením rozsudku o valorizacích soustředil palbu na Ústavní soud. Například ve sněmovně prohlásil: „Já jsem zvědavý na ty důchody, jak dopadnou, jestli je to skutečně ta nová totalita, nebo je to nezávislý Ústavní soud.“ Rozuměj, pokud ÚS nevyhoví ANO, pak je to totalita jak vyšitá.

Čtěte také

A do seznamu toho, co všechno už vládní koalice ovládá a zneužívá k mocenským spádům – tedy vládu, Senát, sněmovnu a prezidenta –, zařadil Andrej Babiš i Ústavní soud. Konstituční tribunál se tak stal součástí konspiračního fantazírování pohlavárů hnutí ANO o jakémsi obludném spiknutí, svírajícím zemi v dusivém objetí.

Samozřejmě že podle konspirátorů měl k soudnímu debaklu hnutí ANO napomoci i prezident svým výběrem osmi nových ústavních soudců. Co na tom, že při podrobnějším prozkoumání profesní minulosti novopečených posil Ústavního soudu nenarazíme na nic, co by je spojovalo s politikou, natož se současnou vládní garniturou.

V případě Josefa Baxy je to ale trochu jinak. Ten rozvířil vody politiky, když v roce 2019 zveřejnil, že mu prezident Miloš Zeman nabízel post předsedy Ústavního soudu za to, že z pozice šéfa Nejvyššího správního soudu ovlivní v Zemanův prospěch žaloby kvůli nejmenování profesorů.

Obavy z Baxovy poddajnosti?

Už sám fakt, že Baxa odmítl Zemanovo lákání s vědomím, že s jeho šancí stát se ústavním soudcem je konec, svědčí o jeho osobní integritě. Vždyť jestli tehdy odolal svodům dosáhnout vysněné funkce doktorů práva za cenu vnitřního karambolu, pak není moc důvodů k obavám z jeho poddajnosti k současné a jakékoliv další garnituře vládců.

Jiří Leschtina

Ohlédnutí za minulou epizodou možná víc osvětluje i Baxovo nynější rozhodnutí nesmlčet před společností, že vlna nenávisti, přiživovaná nesystémovou opozicí, dorazila už i na Ústavní soud. Právě takové podlamování důvěry v samotné základy instituce, která je nejvyšším ochráncem ústavních práv a svobod, má zhoubné důsledky pro demokratický systém.

O to úzkostlivěji by mělo být vnímáno veřejností, která právě v éře Babišova premiérství a jeho mocenského souručenství s prezidentem Zemanem neváhala v počtu statisíců demonstrovat na obranu nezávislosti justice.

Autor je publicista

Spustit audio