Jeho byznys stojí na tom, aby Češi více a lépe investovali. Platforma Fondee nadále roste, meziročně zhruba o třetinu, rezerv ale její šéf Jan Hlavsa vidí pořád dost a dost. „Ohledně vnímání rizika probíhá v Česku rekonstrukce a jde to hodně pomalu,“ říká.
Pořád si trvá na tom, že investování je u nás větší tabu než sex. „O tom se totiž doma mluví alespoň trochu,“ rozesměje se Jan Hlavsa.
Když společně s manželkou Evou zakládali investiční platformu Fondee, kromě byznysové příležitosti viděli také možnost, jak tohle všechno měnit k lepšímu. Jak spoluobčany vzdělat. Jak jim vysvětlit, že biliony korun ležící na tuzemských běžných a spořicích účtech nejsou zrovna ideální přípravou na budoucnost.
A že budoucnost bude náročná, naznačuje ostatně i nedávný krok samotného státu. Česko začalo oficiálně podporovat DIP, tedy dlouhodobý investiční produkt, novou alternativu ke klasickému penzijnímu spoření. Důchody v dnešní podobě jsou i podle Hlavsy neudržitelná záležitost.
„DIP je rozhodně krok dobrým směrem. Když to řeknu pateticky, umožňuje to lidem vzít budoucnost trochu do svých rukou,“ soudí Hlavsa.
Ve Fondee si vlastní finanční budoucnost aktuálně formuje více než čtrnáct tisíc lidí, což už nabízí reprezentativní vzorek ohledně toho, jak se začátkem roku 2024 chová ten, kdo v Česku přemýšlí o svých financích.
Než začneme vašimi klienty, jací investoři jsou podle vás Češi obecně?
Rád říkám, že Češi jsou spíš než konzervy extremisti. Buď mají extrémní averzi k riziku a nechají peníze na běžných a spořicích účtech, anebo na druhé straně extrémně naskočí do příšerností typů Growing Way, do prašivých dluhopisů, nasázejí peníze do rizikového krypta – a tím nemyslím do bitcoinu nebo etheru. Nebo do nemovitostí. Češi a nemovitosti, to je kapitola sama pro sebe.
Podle mě chybí klidný zlatý diverzifikovaný střed. Buď se hrozně bojím, nebo jsem ochotný dát peníze skoro kamkoli a vůbec nevnímám riziko s tím spojené. Tam někde vidím důsledky ještě z doby komunismu. Myslím, že pořád hrozně špatně vnímáme samotný pojem riziko.
To chce vysvětlit…
Čtyřicet let před revolucí zničilo povědomí o tom, co riziko znamená a jak s ním nakládat – byly tu jen spořicí knížky, tedy riziko nula a jistota pravidelného výnosu. Zmizely vědomosti ohledně toho, co je dluhopis, co je akcie a co firma, která něco generuje a čelí riziku v tom, co dělá.
Že když něco zainvestuji, můžu něco ztratit, ale taky získat, že s tím je spjatá volatilita. Schopnost lidí žít, a hlavně nakládat s rizikem se teprve pomalu rekonstruuje. Ale hodně pomalu.
V devadesátkách lidé začali hned podnikat a cestovat, jenže peníze se neobjeví hned – deset, patnáct, dvacet let trvalo, než si i úspěšný podnikatel vydělal a začal přemýšlet nad investicemi. Takže možnost nabírat zkušenosti v investování byla zatím časově omezená.
Nezměnila to mimořádně vysoká inflace let 2022 a 2023?
Kumulovaná inflace za tu dobu bude přes třicet procent, takže jestli spořicí účty vydělaly pět až šest procent, bavíme se o tom, že člověk reálně přišel o čtvrtinu. Takže zjevně ne, když lidé peníze na spořicí účty dávali a mysleli si, jak to nevydělává.
Ale ono je to otázka úhlu pohledu. Když inflace byla blízko nule, spořicí účty vydělávaly nula, lidé tam stejně nechávali peníze ladem. A ročně reálně přicházeli o deset procent, která mohli mít, kdyby investovali do akcií.
Co tím chci říci? Je jedno, jestli je inflace vysoká, nebo ne. Aktivně investovat a nenechávat peníze na spořicích účtech se vyplatí tak i tak, protože reálně na tom dlouhodobě vyděláte.
Jakmile se inflace dostala na dvouciferné hodnoty, najednou lidé zamrzli. Začali se bát.
Ale když nebývale vysoká inflace krájí z úspor, je to přece viditelnější i pro laiky, ne?
Zajímavé bylo, jak se s růstem inflace měnilo nakládání lidí s penězi, což se prolíná i s tím, jak se dařilo Fondee. Když ve druhé půlce roku 2021 začala inflace růst na pět šest procent, dělo se přesně to, na co jste se ptal. Lidé si uvědomili: Ha, přicházím o prachy! Měl bych s tím něco dělat!
Ohledně net deposits, tedy toho, kolik k nám lidé uloží, minus suma peněz, které si vyberou, jsme měli nejúspěšnější přelom let 2021 a 2022. Lidé viděli rostoucí inflaci, a navíc šly tehdy trhy nahoru.
Ale jakmile se inflace dostala na dvouciferné hodnoty, najednou lidé zamrzli. Začali se bát. Přišla válka za rohem na Ukrajině, vysoké ceny energií. Myšlení se změnilo: Nebudu radši dělat nic, jen sedět a koukat – a kdybych potřeboval, mám peníze na útěk nebo na složenky za plyn.
A zase jsme u vnímání rizika…
Přesně tak, navíc se připojil další rozměr, související s finanční gramotností – vnímání nominálních a reálných cifer je pro populaci stále velmi náročné. Pokud jste v roce 2022 měl něco v investicích do akcií a dluhopisů, krátkodobě proděláváte, zatímco spořicí učet vám dělal pět šest procent. Nominální cifra lidem zafixuje, že to je hrozně výhodné, ale že vzhledem k inflaci stejně v reálu proděláte deset procent, trkne málokoho.
Přitom správný investor s nadhledem na delší horizont by si řekl, že když se trhy propadly nominálně o necelých dvacet procent a po připočtení inflace reálně o osmadvacet procent (to jsou americká čísla), možná to je příležitost kupovat.
Když začnu investovat v roce 2022, v horizontu deseti let na tom vydělám. Například S&P 500 vylítlo loni o čtyřiadvacet procent a na začátku letošního roku o další jednotky procent. To je úplně jiná návratnost vůči spořicím účtům. Je to škoda.
Vaši klienti to vidí jak?
Jejich počet nám v roce 2023 meziročně vzrostl o třicet procent, naše assets under management (peníze pod správou, pozn. redakce) zhruba o padesát procent, z toho třetinu dělá růst trhu a zbytek ony net deposits. Speciálně konec roku byl skvělý. I trhy se začaly hýbat, nominálně jsou výš než na konci roku 2021. Část investorské psyché se v tomto pohnula.
Proč?
Očekávání ohledně vysokých úroků na spořicích účtech se změnila, už se bavíme o tom, že ČNB začne snižovat úrokové sazby, lidé o svých úsporách proto zase začali víc přemýšlet. Proto jsme měli skvělý konec roku i super leden. Prožíváme dobré období.
Jak se chová průměrný klient Fondee?
Naše demografie je obecně mladší než u typické investorské, náš průměrný klient má 36 let. Poslední měsíce se rozhodně zlepšil sentiment, investuje se mnohem víc. Mantra, kterou se snažíme držet, zní: dlouhodobě, diverzifikovaně, pravidelně a ideálně low-cost. To jsou hodnoty, které vidíme jako správné právě na tento typ investování.
Výsledkem je, že náš kmen se dělí zhruba na třetiny. Třetina má trvalý příkaz. Třetina investuje nepravidelně, ale víckrát. A třetina tam pošle jednorázovou částku a tím to končí.
Má třetí varianta vůbec smysl?
Nejlepší je pravidelně investovat proto, že minimalizujete výkyvy na vstupu do investice. Ale jestli se vám na účtu válí vyšší finanční prostředky a nevíte, co s nimi, je pořád lepší zainvestovat najednou než je na účtu nechat.
Obecně v takových případech doporučujeme, ať si to klient alespoň rozvrhne do půlročního horizontu a každý měsíc pošle šestinu. Jinak se může stát, že den poté, co peníze pošlu, trhy spadnou například kvůli geopolitice o tři procenta, a pak to nějaký čas doháníte.
Když zmiňujete geopolitiku, je opravdu divoká. Jaký rok čekáte?
Já jsem docela velký optimista. Když se podívám na makročísla, jsou totiž velmi pozitivní. Inflace klesá, a i když se debatuje o tom, co dělat, pokud s námi delší dobu bude inflace ve výši tří až čtyř procent, pořád to nebude deset ani patnáct, což centrálním bankám dává možnost se nadechnout a snižovat úrokové míry.
Takže se celá dynamika otáčí. Tlak zvyšujících se úrokových měr z posledních dvou let na ceny aktiv se zmenšuje. A zlepšila se očekávání trhu na reálný výkon ekonomiky. Je zajímavé, že třeba americká čísla typu HDP či nezaměstnanosti vždycky vycházejí o něco líp, než trh čekal.
A další trendy?
Momentálně se ve finančních kruzích diskutuje o něčem, čemu se říká cash pile (kupa hotovosti). To vzniklo v minulých letech tím, že díky vyšším úrokovým mírám se velké množství peněz přesunulo z akcií a dluhopisů do US money market funds, což je v českém podání v podstatě ekvivalent spořicího účtu nebo cash.
Pravděpodobně se tento trend zase začne otáčet, lidé totiž vidí, že už dobře performují i jiná aktiva. A peníze by měly znovu proudit zpět do akcií a dluhopisů, což by mělo pomoci navýšení cen těchto aktiv. Letos jsem vážně docela optimista.
I navzdory doutnajícímu Blízkému východu?
Geopolitické šoky, které mají průchod do ekonomiky, jsou samozřejmě problematické, jako když začne válka na Ukrajině a vyletí tím zásadně nahoru cena plynu a elektřiny. To má přímé následky na straně podniků a domácností. Samotný fakt, že je na Blízkém východě krize, zatím ne. Snad se to nezmění.
Zakladatelé Fondee, Eva a Jan Hlavsovi
Zpět k investicím. Jak jako jejich veřejný popularizátor vidíte instituci DIP?
Na velmi obecné úrovni je skvělé, že to stát udělal, je to krok dobrým směrem, jeden ze stavebních kousků penzijní reformy, respektive přípravy na penzi. Speciálně pro lidi ve standardním zaměstnaneckém poměru to má velmi výrazné výhody v odpočtech na daních, kde si zaměstnanec může snížit daňový základ až o osmačtyřicet tisíc ročně. Zaměstnavatel ještě k tomu do příspěvku padesát tisíc ročně nemusí platit odvody – to je poměrně signifikantní podpora.
Vzít budoucnost do svých rukou už je podle vás nezbytně nutné?
Důchodový systém ve stávající formě je neudržitelný. Vláda udělala nějaké jeho kosmetické úpravy, ale když se podíváme na demografii, je jasné, jak průběžný systém dopadne. Buď tím, že se bude pořád prodlužovat odchod do důchodu, anebo se platby začnou reálně snižovat. Jinak to nejde, aniž by stát zkrachoval.
Výplaty se prostě smrsknou buď v jedné, nebo ve druhé formě – buď v časovém období, nebo v samotných platbách. DIP může lidem dobrým způsobem umožnit začít si spořit a investovat.
Pro ty, kdo se neorientují, v čem je hlavní rozdíl mezi DIP a penzijním spořením?
Problém tradičního penzijního spoření je, že většina fondů je zainvestovaná ve velmi konzervativních nástrojích, které na důchod nevynášejí to, co by měly. DIP umožňuje investovat do odvážnějších nástrojů, které jsou mnohem logičtější pro dlouhodobější investování.
Pokud mám před sebou desítky let, můžu na sebe vzít větší riziko, protože jsem schopný vykrýt volatilitu trhu. Na konci roku 2021 všechno spadlo, ale teď už na těch cifrách jsme znovu. Totéž platí pro největší krize poslední doby, pro roky 2007 a 2008, byť tehdy zotavení trvalo delší dobu.
Pokud mám před sebou horizont desítek let, můžu překonat i takovéto extrémní výkyvy. Legislativa to umožňuje dělat daňově velmi efektivně, a pokud si člověk správně zvolí providera, aby to dělal efektivně i co do nákladovosti, může dlouhodobě velmi dobře vydělat. Jsem za to rád systémově i byznysově z pohledu Fondee.
Neměl by stát cílit i na nejmladší a finanční gramotnost povinně vyučovat?
Souhlasím, že by to mělo být v osnovách – už umět si sečíst příjmy a výdaje a přemýšlet, jak se zabezpečit na důchod, je pro život rozhodně důležitější než detailní znalost hierarchie členovců. Jsem hrozně rád za všechny další subjekty, které to na trhu dělají, ať se jedná o různé banky, nebo poradenské firmy, které se zaměřují speciálně na školy. Každý další hlas je důležitý.
Ale?
Nejsem si jistý tím, jestli to vyřeší samotná škola. Nakonec děti vyrůstají v nějakém prostředí a nasávají to, jak se chovají jejich rodiče. Když samotní rodiče s nimi o financích a investování nemluví, ani děti to nemají jak pochopit.
Problém je ten, že často rodiče sami nevědí, co s penězi dělat, a tak ani nevědí, co vlastně dětem mají říkat. Případně nechtějí přijít o svoji autoritu tím, že řeknou, že také nevědí. Nebo se v minulosti spálili, protože je také někdo nachytal na nějakém prašivém dluhopisu.
Za mě by ideální v té situaci bylo začít zhruba takto: „Aničko, já sám fakt nevím. Ale jsem si sám vědom toho, že je to důležité. Tak to pojďme spolu řešit a objevovat. Zjistěme varianty, co dělat, a třeba přijdeme na něco, co dává smysl.“ A udělat si z toho společnou rodinnou hru. To by bylo skvělé!
