RECENZE: Samec je na mušce a samice ve střehu, hlásí Bílý karibu

Prosincová premiéra ústeckého Činoherního studia, ve které se vedle dalších herců představili Jiří Černý či třeba Andrea Berecková, sází na silnou vizuální stylizaci i expresivní herecké výkony. Autoři Marie Nováková a Tomáš Loužný, tedy dramaturgyně a režisér působící například v pražské Vile Štvanice a jejím okolí, se v ní nechali inspirovat inuitskou mytologií i estetikou. Ale taktéž prý dílem Alice Munroové či George Orwella.

V úvodu představení tak diváci sledují sáně, které táhnou dvě zachumlané postavy. Jiří Černý a Nataša Gáčová představují manžele, kteří své děti (znázorněné jako dva malé inukšuky) zasvěcují do tamních rituálů. Obzvláště otec v Černého podání působí jako samolibý rozumbrada, který má vše pevně v rukou. Ovšem jen na oko, jak se ukáže, když rodinku náhle začne ohrožovat nečekaný vetřelec. Samozvaná „hlava rodiny“ totiž nechá rodinu napospas a jednoduše vezme do zaječích. Šokovaná matka takový čin jen těžko rozdýchává a dá následně svému muži tak okaté nesplnění ochranitelské role náležitě sežrat.

Bílý karibu 75 % Činoherní studio premiéra 8. prosince 2023 režie: Tomáš Loužný hrají: Nataša Gáčová, Jiří Černý, Tomáš Čapek, Annette Nesvadbová, Andrea Berecková

To se už na jevišti objevují další hrdinové specifického představení odehrávajícího se okolo obrovského krmelce. Tomáš Čapek ztvárňuje mocného „macho-muže“, který halasně vypráví historky ze svých dobrodružných cest a před kterým si žádná sukně nemůže být jistá. Že to s tím jeho proklamovaným hrdinstvím bude podobné, jako v případě Černého hrdiny, se ale dá poměrně očekávat.

I přes působivé inuitské pentle, tísnivě mrazivou atmosféru a jistý pocit mystična nabídli Loužný s Novákovou divákům poměrně srozumitelnou sondu do dnešního světa. Tedy do míst, kde původní rodinné vzorce a klasické rozdělení rolí už dávno neplatí. Že se s touto ztrátou rigidních statusů těžko vyrovnávají muži, je dávno známo. Bílý karibu však ukazuje, že stírání rolí může být v právě takto hraničních situacích matoucí i pro ženy. Alespoň tak lze chápat ústřední zápletku střetu rodiny s neznámým šamanem.

Další části představení se tak jasnému výkladu už trochu brání, i tak ale nabízí Činoherní studio působivý a dobře zrežírovaný kus, který se vedle spolehlivých výkonů může opřít o originální estetiku a působivou výpravu Eriky Majdišové.