Stát (a jeho Cermat) jako novodobý Národ sobě, kde Hynais maluje oponu až cestou na premiéru
Komentář Josefa Boušky: Centrum pro zjišťování výsledků vzdělávání, známé pod zkratkou Cermat, se v posledních týdnech dostalo pod soustředěnou palbu médií i veřejnosti. Intenzita kritiky je zcela oprávněná, ale z jiných důvodů, než jaké rozbouřily veřejné mínění.
Tento text pro vás načetl robotický hlas. Pokud najdete chybu ve výslovnosti, dejte nám prosím vědět. Audioverze článků můžete poslouchat v rámci klubového předplatného. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Upgradujte své předplatné. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Předplaťte si ho také.
Ať se nám to líbí, nebo ne, zbrusu nový software mívá chyby a často takzvaně padá. Děje se to technologickým gigantům, děje se to dynamickým firmám oplývajícím nejdražšími programátory, není nijak šokující, že podobný osud postihl i tuto ministerstvem zřízenou příspěvkovou organizaci. Lze pochopit rozhořčení rodičů potýkajících se s nefunkčním přihlašováním na střední školy, leč takový je svět moderních technologií a kvůli necelým dvěma dnům na opravu systému se svět jistě nezbořil.
Katastrofou není ani skutečnost, že ředitel státní organizace zjevně považuje nepotismus za typ sumerské architektury a upřímně se diví, proč by neměl zaměstnávat na veřejné zakázky vlastní rodinu. V běžně fungující zemi by se takový manažer samozřejmě dávno loučil se svou funkcí, ale na fungující zemi – natožpak běžně – už v České republice zřejmě nevěří ani optimisté.
Novináři se o případ zajímají právem, je to jejich práce, ale jedná se o klasický zločin bez oběti (řečeno obrazně, nikoliv z právního hlediska). Osmdesát tisíc korun za přípravu webu a vkládání obsahu do aplikace nezní jako suma, která bere dech, a i kdyby se časem ukázala jako přehnaná, vzniklá škoda bude odpovídat dvěma dodávkám propisek na libovolný státní úřad.
Ředitel a jeho známí
Skutečná tragédie spočívá v odhalení, že
