Co z toho byl vlastně sen?

Pavla Holíková
Autor: archiv autorky

Takový otřepaný literární útvar. Znáte to. Probudíte se a mísí se vám sny se skutečností. Nevíte, co z toho je vlastně pravda, co jste kdy řekli nebo řekl někdo vám a zamíchalo se vám to ve spánku do podivné spleti myšlenek. Ale dává to kupodivu smysl.

Měla jsem takový freudovský sen. Sešla jsem se s jedním kněžským přítelem v kavárně a během rozhovoru jsem bez rozmyslu plácla něco, co ho urazilo. Prohlásil, že se půjde raději projít do města, a já na to: „Tak běžte.“ A on se zvedl, nechal svůj čaj na stole a šel. Až mě zamrazilo, když jsem se probudila, a říkám si: Neměla bych přece jen té kritiky trochu ubrat? Ale asi ne, v mém věku už mě nikdo nepřevychová. Nedokážu celý život mlčet. Co mě v tom snu tak naštvalo, že jsem přestala kontrolovat, jestli se snad svou poznámkou někoho nedotknu, to už nevím a nejspíš to tam ani nebylo. Ale jinak to byl jeden z těch snů, co neobsahují ani jeden nesmysl a mohly by se klidně stát.

Nebo jiný sen. Přišla jsem v neděli na mši a místo kázání se četl pastýřský list brněnského biskupa Pavla. Pastýřským listům českých a moravských biskupů většinou nevěnuji pozornost od té doby, co jsme v jednom z nich byli na jaře 2018 varováni před nebezpečnými genderovými prvky implementovanými do Istanbulské úmluvy, která postaví muže a ženy proti sobě a nejspíš rozvrátí i manželství dosud zcela harmonická. Ještě že senátoři tu ďábelskou Úmluvu neschválili! Ale tento pastýřský list biskupa Pavla mě zaujal.

„Sestry a bratři, Dikasterium pro nauku víry vydalo 18. prosince 2023 dokument Fiducia suplicans o žehnání lidem v partnerských vztazích, které nepatří mezi svátostně uzavřené. Mnoho lidí, kterým církevní právo nedovoluje přístup ke svátostem, stojí o Boží pomoc. Požehnání pro ně má být svědectvím o Boží blízkosti. Jsou mezi námi, sedávají často nesměle v posledních lavicích, přicházejí mezi komunikanty při podávání eucharistie a žádají aspoň o křížek na čelo. Někteří žijí po rozvodu s novým partnerem v občanském manželství, někteří spolu žijí nesezdaní a ještě jiní s menšinovou vztahovou orientací žijí ve stejnopohlavních párech. Ti všichni žádostí o požehnání prosí o Boží podporu.

Prohlášení papeže Františka od nás žádá, abychom si osvojili minimální pastorační citlivost. Nevíme, čím tyto páry prošly a jak vysoká je jejich životní zátěž. Františkovo prohlášení nepatří do oblasti morální teologie a o teologii manželství neříká nového vůbec nic. Jeho smysl je pastorační. V životě mnoha lidí jsou situace, které objektivně viděno nejsou morálně akceptovatelné, ale není naší věcí označovat tyto lidi jednoduše jako hříšníky. Život je složitý a ne všechno v něm se dá svázat normou. Podstatné je, že přicházejí a prosí. Požehnání není schvalováním jejich životního stylu, ale ani jejich zatracením. Požehnání, o němž František mluví, není slavnostní, liturgické, nýbrž pastorační. Není určeno jen pro několik vyvolených a mravně dokonalých. Bůh žehná všem, všem, všem! 

Slyšel jsem ještě jiné vysvětlení, proč prosíme o požehnání. »Požehnání není vyprošováním Boží přízně. Je to svědectví o Boží péči. Bůh dává slunci svítit na všechny, dobré i zlé. Nemusíme prosit Boha, aby slunce zítra vyšlo.« Děkuji tedy všem kněžím, kteří vyjdou žadatelům vstříc. Děkuji za jejich schopnost spojit teologický intelekt s křesťanskou láskou a pastoračním taktem. Děkuji všem věřícím, pro které tento přístup nebude pohoršením. Váš biskup Pavel.“

Procitla jsem ze spánku, je neděle a měla bych se vypravovat na mši. Sen byl tak živý, až mi v první chvíli napadlo, že už sedím v kostelní lavici. Nejspíš jsem se během kázání hluboce zamyslela a upadla do “zbožného vytržení”, zatímco z dálky ke mně zní závěr kázání pana kaplana o tom, že poznání ve společnosti se vyvíjí a některá místa v Písmu v jeho světle odhalují hlubší vrstvy svého smyslu, které pro nás ještě nedávno byly nemyslitelné. Podobně jako se mnohé fyzikální jevy až do 60. let 20. století zdály nevysvětlitelné, dokud si vědci nepřipustili platnost Einsteinovy teorie relativity.

Ne, to bylo přece minulou neděli a já stále ještě spím! Co se mi to jenom zdá? Zase jeden z těch snů, co v něm není ani jeden nesmysl a mohl by se klidně stát. Tak schválně, o čem bude dnešní pastýřský list?

„Dokument jasně říká, že jsou nepřípustné obřady a modlitby, které by mohly vyvolat zmatek mezi tím, co je pro manželství konstitutivní, a tím, co je s ním v rozporu. (FS 4) Je třeba mít na zřeteli, aby toto požehnání nenavozovalo ani zdání toho, že neregulérní partnerské vztahy… Před udělením požehnání musí žehnající pravdivě a úplně informovat… a zároveň prosba o osvobození ode všeho, co je v rozporu… Požehnání se uděluje tak, aby se předešlo i zdání, že jde o schvalování, legalizaci nebo postavení tohoto požehnání na úroveň… Neuděluje se v rámci liturgie ani v liturgickém oděvu. Neuděluje se před oltářem nebo na důležitém místě v posvátné budově. Má být stručné, krátké, jednoduché, a v případě, že žadatelé nejsou srozuměni s výše uvedeným smyslem, ať jim požehnání není uděleno.

Máme naději, že tento otevřený a laskavý přístup pomůže mnoha lidem k tomu, aby hlouběji přemýšleli nad svou situací a dospěli k rozhodnutí nově vykročit do života po cestách, které jsou v souladu se zásadami evangelia.“

Ale ne, já už zase spím! To dělá ta zima! Nejraději bych hibernovala až do jara. Žádný pastýřský list se nečte. To se mi jen něco zdálo. Zase jeden z těch snů, co se v něm úvahy z diskusí, předpisů, příkazů a zákazů a blahosklonných prohlášení zamotají ve spletenec útržků myšlenek probíhajících kdesi v míše, až se člověk zdráhá uvěřit, že by se něco takového v bdělém stavu vůbec mohlo věřícím číst.

Autorka vystudovala historii a teologii, pracuje v oblasti památkové péče