Znak, který je v Chorvatsku na „každém rohu“, má výraznou spojitost s Českem

Hajduk Split, nejpopulárnější klub Chorvatska, má fanoušky po celé zemi, i když v Dalmácii a oblasti Splitu jich je pochopitelně zdaleka nejvíce. S logem Hajduku na mnoha veřejných prostranstvích se však lze setkat po celém pobřeží Jadranu, i na ostrovech. Znak Hajduku je k vidění na betonových plochách, zdech domů, vratech či garážích. Není snad město, městečko či vesnice, kde byste na znak Hajduku nenarazili. Svědčí to o obrovské popularitě a přízni, které se tento fotbalový klub v Chorvatsku historicky těší. Četnost zobrazení je opravdu nevídaná. Hajduk má skutečně fanoušky po celé zemi. V tomto směru je na tom podobně jako v Česku obě pražská „S“, Slavia a Sparta, která mají také celonárodní přesah. Pouze v severní části, v oblasti Záhřebu, více dominují příznivci místního Dinama, odvěkého rivala Hajduku.

Fotbalový klub Hajduk Split byl neoficiálně založen studenty z Dalmácie v Praze. Po zhlédnutí fotbalového zápasu mezi Spartou a Slavii se skupinka chorvatských studentů sešla v pražské restauraci U Fleků a diskutovala u piva o tom, že by doma mohli založit fotbalový klub. A tak se také stalo… „Zde byl v roce 1911 založen chorvatský fotbalový klub Hajduk Split,“ taková jsou dnes slova na pamětní desce, která byla v červnu roku 2001, za přítomnosti představitelů splitského klubu, na památku této historické události odhalena v pražské pivnici U Fleků u tehdejší příležitosti 90. výročí založení klubu.

Oficiálně byl Hajduk Split založen 13. února 1911. Stalo se tak schválením Císařským místodržitelstvím ve městě Zadar. Klub vznikl z iniciativy čtveřice pražských studentů pocházejících ze Splitu: Fabijana Kaliterny, Vjekoslava Ivaniševiće, Lucijana Stelly i Ivana Šakiće za pomoci Vladimira Šory a profesora Josipa Barače, který pro klub navrhl jméno Hajduk, jímž se klub dodnes pyšní. Hajduk - podle hajduků – zbojníků a bojovníků proti Turkům.

Chorvaté měli v Češích velké fotbalové vzory. V Hajduku se to proto Čechy jen hemžilo, zvláště na trenérském postu. V prvním desetiletí byli trenéry „Bílých“ výhradně Češi, v drtivé většině slávisté, kteří si do Splitu z Prahy rádi na kratší či delší dobu „odskakovali“. Někteří z nich jako hrající trenéři, třeba jen na tři zápasy.

Na tyto „průkopníky“ pak navazovalo již delší válečné působení (1939-41) významného slávistického hráče, útočníka Jiřího Sobotky, spoluhráče Pepi Bicana a Vlastimila Kopeckého. Jiří Sobotka nebyl jen tak obyčejný člověk a fotbalista. Byl členem reprezentačního týmu Československa na MS 1934 v Itálii, kde jsme podlehli až v římském finále domácímu týmu. Sobotka nechyběl ve finálové sestavě: Plánička - Ženíšek, Čtyřoký - Košťálek, Čambal, Krčil - Junek, Svoboda, Sobotka, Nejedlý, Puč. Je tedy jasné, že pro Chorvaty musel být Jiří Sobotka, jako vicemistr světa, za „Pána Boha“ a velkého učitele. Sobotka byl skvělým střelcem, patří dnes mezi členy Klubu ligových kanonýrů. Stal se jím ale až po změně pravidel, posmrtně v roce 2016. Po válce odešel do Švýcarska. Po skončení kariéry se stal úspěšným trenérem. Váže se k němu také jedna mimo fotbalová zajímavost: Jiří Sobotka byl vnukem světoznámého hudebního skladatele Antonína Dvořáka, synem skladatelovy dcery Anny. Zemřel v 82 letech v roce 1994.

V poválečných socialistických dobách českoslovenští fotbalisté na zahraniční angažmá pomýšlet moc nemohli. A když už ano, tak až na samém sklonku kariéry. A to většinou mířili do Rakouska či Německa. Proto se v Hajduku čeští hráči ani trenéři v těchto letech nevyskytovali.

Dalším českým hráčem v Hajduku Split byla až dlouholetá opora pražské Slavie, Jiří Jeslínek. Do Splitu přišel už po sametové revoluci, v roce 1991. V Hajduku sehrál tehdy 29 letý Jeslínek 23 ligových utkání. Určitě by vydržel mnohem déle. Hrál pravidelně a velmi dobře, život v Dalmácii se mu líbil, a i po letech mu tam z té doby zůstali přátelé, ale celospolečenská situace v tehdejší Jugoslávii se velmi zhoršila. Nakonec vyústila ve válečné konflikty. Fotbal šel na „druhou kolej“. Jiří Jeslínek se musel nečekaně brzy vrátit zpět do Čech a stal se hráčem pražské Sparty.

V Hajduku se pak dlouho žádný český fotbalista neobjevil. Až Stefan Simič, pražský rodák chorvatsko-bosenského původu. Jeho rodiče do Česka utekli před válkou v bývalé Jugoslávii. Matka pochází z Chorvatska, otec z Bosny. Mladý Simič vyrostl v pražské Slavii. Odtud odešel v juniorském věku do Itálie, přes Janov do Milána. V „A“ týmu AC Milán se trvale neprosadil. Po několika hostováních odešel do Hajduku, kde odehrál na postu stopera za 4 sezony celkem 86 utkání a vstřelil 3 branky. Slavil s ním dvakrát vítězství v Chorvatském poháru. V současné době působí ve španělském Eibaru. Na kontě má také dva starty za „A“ tým české reprezentace.

Hajduk Split je jeden z nejúspěšnějších týmů v zemích bývalé Jugoslávie. Získal řadu mistrovských titulů. Největších úspěchů dosahoval v 70.letech, kdy v klubu působili hráči jako Katalinić, Holcer, Jerković či Oblak, který později působil také v Bayernu Mnichov. Z pozdější doby Zlatko Vujović, Gudelj, Sliskovič, Štimac, Bokšič, Bilič a další. Mezi významné hráče 90.let a počátku 21.století patří Pletikosa, Šubašič, Tudor, Srna, Kalinič či Perišič.

Hajduk vychoval řadu hráčů, kteří se prosadili v evropském a světovém fotbalu. Mnozí z nich úspěšně působili a působí v západoevropských klubech. Hajduk však nikdy nedosáhl na velké metinárodní úspěchy. Už v dobách, kdy tehdejší Jugoslávie patřila do „tabora socialistických států“, byly poměry v Jugoslávii volnější než třeba u nás. Nejlepší jugoslávští fotbalisti už tehdy odcházeli v mladším věku za lepším do západoevropských klubů. Tak je to i dnes. Hajduk Split a Dinamo Záhřeb jsou stále líhněmi chorvatských talentů. Největšími evropskými úspěchy Hajduku tak zůstávají už poněkud „vousaté“ účasti ve čtvrtfinále tehdejšího Poháru mistrů (třikrát), jedno semifinále Poháru UEFA a a jedno semifinále Poháru vítězů.

Tradičními domácími barvami Hajduku jsou bílé dresy s modrými trenýrkami a modrými stulpnami. V jugoslávských dobách byly hlavními rivaly Hajduku dva srbské kluby Crvena Zvezda Bělehrad a Partizan Bělehrad. Dnes je největším ligovým rivalem Hajduku záhřebské Dinamo. Zápasy mezi oběma týmy jsou označovány jako „věčné derby“.

Fanoušci Hajduku Split se nazývají Torcida Split. S tímto názvem se můžete také setkat u znaků Hajduku, které jsou k vidění v chorvatských městech. Fanouškovská organizace vznikla už v roce 1950 a patří mezi nejstarší v Evropě. Inspirací pro její název byli brazilští fanoušci na MS 1950, kteří se jmenovali Torcida.

Mnoho turistů ví, že Split je město s pěkným historický centrem, jehož dominantou je Diokleciánův palác, který je na listině UNESCO, a posvátný vrch Marjan. Známé je splitské korzo Riva s palmami, přístav, marina i blízké koupaliště Bačvice. Dominantou Splitu je však také fotbalový stadion Poljud s kapacitou necelých 34 tisíc diváků, který patří mezi nejzajímavější fotbalové stadiony v Evropě. Je mateřským stadionem Hajduku, ale současně jej používá pro svá utkáni také chorvatská fotbalová reprezentace. Na stadionu se konají velké letní koncerty a hudební festivaly.

V roce 2011 slavil Hajduk 100 let od založení. Chorvaté nezapomněli, v kterém městě jejich klub vznikl. 13. února 2011 proto do Splitu na jejich pozvání přijela pražská Slavia. Odehrála zde s místním klubem přátelský zápas u příležitosti 100. výročí založení chorvatského klubu. Slavia vyhrála 2:0 brankami Kisela a Milutinoviče. Sestavu doplňovali: Vaniak – Dostál, Vomáčka, Čelůstka, Trubila – Koreš, Janda, L. Jarolím, Hora – Zákostelský, střídali Simič, Mareš a Vyhnal. Trenérem byl Michal Petrouš.

Je ve hře o chorvatský ligový titul. Aktuálně je v ligové soutěži na druhém místě. Má dva body ztrátu na vedoucí Rijeku a je dva body před záhřebským Dinamem. Do klubu se vrátil z anglického Tottenhamu Hotspur slavný odchovanec klubu, 35 letý Ivan Perišič, který hrál také za Sochaux, Bruggy, Wolfsburg, Bayern Mnichov či Inter Milán. Ivan Perišič chce splatit Hajduku tímto návratem, co mu klub v mládí do kariéry dal. Bude prý hrát za Hajduk za symbolickou mzdu 1 euro měsíčně. Dalším slavným navrátilcem do Hajduku je 36 letý Nikola Kalinič, který má za sebou kariéru ve Veroně, AS Řím, Atletiku Madrid či Fiorentině.

Až tedy zase v létě na dovolené v Chorvatsku někde zahlédnete typický znak Hajduku, už budete vědět, že kořeny vzniku tohoto tradičního a nejpopulárnějšího chorvatského fotbalového klubu jsou v Česku a v Praze. „Máme v tom tedy jako Češi také tak trochu prsty.“