RECENZE: Přes dvě hodiny jalového toužení. Činoherní klub zapomněl škrtat

Je vám devětadvacet, všechny kamarádky okolo se jedna po druhé pomalu vdávají, a vy nemáte ani vážnou známost? Ožehavé téma rezonující mezi současnými singles na hraně třetí a čtvrté dekády života se rozhodli zpracovat v pražském Činoherním klubu.

Legendární scéna vysloveně láká na „černou komedii“. Pod názvem Nejbližší ji zrežírovala Tereza Říhová. Mladá režisérka, která nabrala zkušenosti ve Studiu Ypsilon či Divadle X10, divákům představuje současný text Američana Joshuy Harmona.

Měl jsem nervy z Ondřeje Vetchého, vzpomíná Šanda na začátky v Činoherním klubu

Ten postavil do středu děje homosexuála Jordana, který postupně k oltáři „doprovází“ své tři kamarádky. A jak ony pomalu vstupují do další životní fáze, kde se jim partner stává primárním důvěrníkem, propadá se Jordan do depresí a úvah, zda mu náhodou neujíždí vlak a zda ve finále nezůstane sám. Zkouší tedy navazovat vztahy a potýká se s obvyklými útrapami s tím spojenými.

Co může divákům starším hlavního hrdiny připadat jako předčasné plašení, mohou Jordanovi vrstevníci prožívat se stejnou intenzitou jako ústřední postava v podání Jakuba Burýška. Zdá se tedy, že Činoherní klub trefil generační téma podobně, jako se to loni povedlo s kusem Babyboom. Novinka této nové linie zdejší dramaturgie ale bohužel zpracováním dalece zaostává za běžným standardem přední pražské scény.

Je vám třicet a jste single? Svět se nehroutí, vzkazují z Činoherního klubu

Diváka může varovat (a odradit) už délka: dvě hodiny čtyřicet minut s přestávkou většinou mívají velká dramata Shakespearova či Čechovova ražení. Co ale s takovou stopáží dělat v komorním příběhu jednoho toužícího mladíka? Takže i když Činoherní klub předkládá Harmonovu hru ve znění našeho předního překladatele Viktora Janiše, neměli se tvůrci bát škrtat. Nejbližší totiž obsahují spoustu vaty, opakujících se akcí a rádoby dramatických situací. Říhová se navíc s výjimkou jednoho scénografického překvapení drží režijně při zdi, takže večer musí odtáhnout dvě složky – text a herci.

RECENZE: Tragikomedie před porodem. Připomeňte si svou vlastní „emocnici“

Slabiny textu jsme už zmínili, novinku Nejbližší tedy zachraňují herecké výkony. Nedávná akvizice Činoherního klubu Jakub Burýšek podává vynikající výkon, když vykresluje svého hrdinu jako romantického mladíka, který nepřestává snít. Jordanovi dodává až „medvídkovské“ vyznění, takže nezbývá, než tomuto toužícímu ztracenci držet palce. Prohlížení profilů na sociálních sítích, váhání nad zněním mailů, trampoty prvního rande. To vše je podáno tak autenticky, že si herci (vedle Burýška ještě kamarádky v podání Anežky Rusevové, Marty Dancingerové a Sandry Černodrinské) diváky získají.

Pokud by se Nejbližší zkrátili nejméně o hodinu, vyšla by z toho příjemná sonda do světa seznamování dnešních třicátníků. Pokud však divák už půl třetí hodiny (!) poslouchá několikátou dramatickou rozpravu na téma „proč ty ano, a já ne“, nemůže si vystačit ani se sebelepšími výkony.

Nejbližší 40 % Činoherní klub premiéra 12. ledna 2024 režie: Tereza Říhová hrají: Jakub Burýšek, Jana Břežková, Sandra Černodrinská, Marta Dancingerová, Anežka Rusevová, Václav Šanda, Viktor Zavadil

Ponechme stranou, že všechny další mužské role jsou podány jako čisté figurky, takže Václav Šanda a Viktor Zavadil nemají moc co hrát.

Kapitolou samu pro sebe je babička v podání Jany Břežkové, která svým přehráváním do konceptu večera vůbec nezapadá. Když po několikáté útrpné scéně konečně Jordanovi sdělí své ústřední moudro („Prostě buď statečnej!“), naskýtá se otázka, jaký ta postava měla vůbec smysl.

Břežkové role tak nějak shrnuje celý večer. Novinka Nejbližší trpí neadekvátní délkou, která rozmělní jakékoli poselství v ní ukryté. A co je na této ve výsledku bezzubé komedii černého, to už vůbec zůstává tajemstvím.