Byl to nejtemnější den v historii ženského lyžování. Ve věku 26 let zemřela na sjezdovce Ulrike Maierová, což byla jediná smrtelná nehoda, k níž došlo při závodě Světového poháru.

Na tuto tragédii nikdy nezapomenou zejména ti, kteří se tehdy podíleli na organizaci závodu. Jedním z nich je Jan Tischhauser, tehdejší zástupce ředitele FIS, kterého snoubenec zesnulé lyžařky obvinil z neúmyslného zabití. “Tito lidé za to budou pykat. Vzali mi životní partnerku a matku mé čtyřleté dcery. Cítím velkou nenávist vůči odpovědným osobám ve FIS. Budu je stíhat do poslední instance,” prohlásil Hubert Schweighofer.

Společně se svými právníky bojoval téměř dva roky, až koncem dubna 1996 stanul v Mnichově před soudem s Janem Tischhauserem. Soud skončil smírem a obě strany zaplatily horské službě 10 tisíc marek. FIS poslala 600 tisíc eur do fondu na podporu Melanie, dcery zesnulé lyžařky. “Řízení bylo zastaveno, protože i kdyby se potvrdila vina obžalovaných, byla by minimální,” vysvětlil soudce.

Ulrike Maierová se stala mistryní světa v super-G v roce 1989 v americkém Vailu a v roce 1991 v rakouském Saalbachu. Později odešla na mateřskou dovolenou, protože byla rozhodnuta ukončit kariéru. Později však změnila názor a překvapivě se vrátila k závodění ve Světovém poháru.

Den po nehodě se k tragické události vyjádřil tehdejší generální sekretář FIS v pořadu Sportpanorama. “Viděla jsem tu nehodu v televizi a byla jsem v šoku, stejně jako všichni ostatní. I když to na první pohled nevypadalo tak vážně, jak to ve skutečnosti bylo, všichni se shodneme na tom, že to byla jezdcova chyba,” řekl Gian-Franco Kasper a svým prohlášením vyvolal pobouření mnoha fanoušků.

Jedním z lidí blízkých Ulrice Maierové z lyžařského světa byl Vreni Schneider. “I když jsme byly rivalky, vždycky jsme spolu vycházely velmi dobře. Když jsem vyhrála 14 závodů v řadě, byla často druhá. Takže když mě v lednu 1994 v Mariboru porazila, měla jsem z ní velkou radost. O týden později byla mrtvá,” řekla bývalá švýcarská lyžařka, která po tragédii uvažovala o ukončení kariéry. “Dodnes nevím, proč jsem to neudělala,” dodala bývalá sportovkyně.

Faktem je, že v sezóně 1992/93 se začaly používat carvingové lyže a ještě neexistovaly žádné předpisy o rádiusu. “Bylo to pro nás něco nového a neměli jsme ještě dost zkušeností. Nevím, jestli by spadla, i kdyby měla klasický tvar lyží, ale takový pád jsem ještě neviděl,” řekl Jan Tischhauser.

“V posledních desetiletích se snažíme dělat opatření, než se něco takového stane. Ale nikdy to není dost,” řekl současný ředitel FIS Peter Gerdol, podle kterého je dnes lyžování mnohem bezpečnější. “Z hlediska bezpečnosti mi některé sporty dělají větší starosti, například závody horských kol,” dodal slovinský funkcionář.

Zdroj: sport.sk, autor: Stanislav M., titulní obrázek: Pixabay.com/rolfvandewal