Politické procesy tady byly už před únorem 1948. Svůj díl odpovědnosti mají i demokraté, kteří jen mlčky přihlíželi řádění komunistů, říká historik

„Po válce bylo Československo obnoveno, což nebyla samozřejmost, ale už to nebylo to ,Masarykovské‘. Politickým základem nové lidové demokracie – jak se tehdy říkalo – byla Národní fronta,“ popisuje historik Jaroslav Rokoský.

Jak období let 1945–1948 vypadalo? Byl tady omezený počet už existujících politických stran, probíhala likvidace prvorepublikové úspěšné strany agrárníků, docházelo ke znárodňování, ke ztrátě Podkarpatské Rusi, k posílení vlivu Sovětského svazu a domácích komunistů, stejně jako hledání viníků za Mnichov a okupaci.

Baťa dostal 15 let

Když před speciálním Národním soudem, který měl sedm členů a právníkem byl pouze předseda, protože přísedící byli nominováni politickými stranami, měl stanout Jan Antonín Baťa, byla to velká událost. Baťovské obuvnické impérium totiž bylo „výkladní skříní první republiky“.

Čtěte také

Jak to bylo doopravdy: Byli agrárníci zrádci a kolaboranti?

Cílem tak bylo především odsoudit kapitalistický liberální systém a také ho zdiskreditovat. „Baťa byl líčen jako asociál, veleben byl naopak znárodněný podnik,“ konstatuje historik Rokoský s tím, že „většina obvinění byla účelová nebo lživá“. 

Baťa se chtěl soudního procesu osobně zúčastnit, ale československé úřady mu to znemožnily. Odsouzený tak byl v nepřítomnosti k 15 letům těžkého žaláře. Do Československa se i proto už nikdy nevrátil.

Další „křiklavé“ soudy byly s prvorepublikovým premiérem a předsedou agrárníků Rudolfem Beranem, stejně jako s generálem Janem Bohumírem Syrovým, který byl „po Mnichovu“ ministerským předsedou.

Čtěte také

Emil Hácha – příběh velké oběti. Jak dnes vnímat odkaz protektorátního prezidenta?

„Oba byli odsouzeni k 20 letům těžkého žaláře a tyto případy jsou asi ty nejkřiklavější,“ hodnotí Rokoský. Rehabilitováni byli také oba, ale až v posledních letech. Prezident Emil Hácha, který byl už v té době těžce nemocný starý muž, zemřel potupně v pankrácké věznici.

Terčem likvidace byli politici „zakázané“ agrární strany, byli mezi nimi bývalí ministři, protinacističtí odbojáři a vězni v období okupace. „Dlouhé měsíce byli vyslýcháni, nikdo jim neřekl, za co jsou stíhání a horko těžko se hledalo, jaké mají být jejich viny,“ říká historik. „A způsob, jak se třetí republika chovala k agrárníkům, tak ten byl hanebný.“

I zakladatel Štříbrný

Politikem, který patřil k Mužům 28. října – tedy k zakladatelům republiky – byl Jiří Stříbrný. „V první polovině 20. let zářící hvězda Československé republiky, u národních socialistů konkurent politiků Klofáče a Beneše, kteří pak stáli za jeho pádem. A to nepříliš čistými prostředky,“ uvádí Rokoský.

Stříbrný byl ze strany vyloučený a svůj „účet“ s Benešem si vyrovnával prostřednictvím tiskovin, které vydával.

Čtěte také

Byla první republika jen Masarykova a Benešova? Na Antonína Švehlu se mělo zapomenout

Jeho útoky proti Hradu byly ostré, přesto se mu už návrat do politiky nezdařil. „Po 15. březnu 1939 se stáhl do ústraní, jakékoliv nabídky od nacistů odmítl a také se už odmítal vyjadřovat i proti Benešovi,“ říká historik Rokoský.  

„V roce 1947 byl Stříbrný odsouzen na doživotí a ve vězení zemřel. U soudu mu spočítali všechny ,hříchy‘ i z období první republiky, které Národní soud vůbec posuzovat neměl.“

Na otázku pořadu Jak to bylo doopravdy, jestli před únorem 1948 už tady probíhaly politické procesy, historik Rokoský odpovídá: „Probíhaly, Češi je do té doby ale téměř neznali. Považovali je za důsledek války a okupace. Procesy před Národním soudem měly politický charakter, jednala o nich vláda a byly v zákulisí ovlivňovány. Nemůžeme to přičítat ale pouze komunistům, svůj díl mají demokraté. Umožnili je a mlčky k nim přihlíželi. Touha po moci, krátkozrakost a stranická zaslepenost demokratů v Národní frontě přivedla zemi k 25. únoru 1948.“   

Celý pořad Ivany Chmel Denčevové najdete v audiozáznamu.