Elitního policejního vyšetřovatele si většina lidí nejspíš představí jako ostříleného a tvrdého chlapíka. Legenda české kriminalistiky Jiří Markovič se tomuto popisu ale v mnohém vymyká. Proslul zejména svou lidskostí a pochopením, které pro ty “své” vrahy dokázal projevit.
Díky tomu, že si s podezřelými dokázal vybudovat osobní vztah, vykazoval skutečně mnoho profesních úspěchů a dá se říci, že změnil pohled na vyšetřovací metody jako takové. Navzdory tomu, že se setkával s těmi nejhoršími ukázkami lidského zla, nikdy neztratil víru v člověka a společnost. To bylo jedním z důvodů, proč po celý život kategoricky odmítal trest smrti.
“Dokázal si s vrahy vytvořit takové vztahy, že za nimi i po odsouzení jezdil, probíral s nimi případy znovu a čerpal od nich podklady pro svoji další práci. I když měl Jiří Markovič na kontě nejvíc zločinců, které tehdejší justice poslala na popraviště, byl zásadně proti trestu smrti a za každým vrahem viděl především člověka,” popsal Markoviče, se kterým se osobně setkával, kreativní producent nové kriminálky televize Voyo Tomáš Hruška.
S Markovičem se potkávali u piva
Právě osobní kontakt se známým detektivem byl přitom pro scénáristy šestidílné série zcela zásadní. “Celou dobu jsme se scházeli v jeho oblíbené hospůdce, kde ho všichni znali jako legendárního kriminalistu. I díky tomu mohl scenárista Jaroslav Hruška napsat text, ve kterém se odráží celá osobnost Jiřího Markoviče. Byl to neuvěřitelně humánní člověk s lidským přístupem. Snažil se s podezřelými navázat blízký vztah založený na přímém a férovém jednání bez jakéhokoliv náznaku nadřazenosti. To mu také umožnilo získat od nich informace vedoucí ke zdárnému uzavření případu,” vysvětlil producent, jak spolupráce probíhala.
“Před samotným psaním scénáře jsme strávili asi rok rešeršemi, kdy jsme museli prostudovat celý spis. Ten měl asi deset tisíc stran. Snažíte se pochopit, jak fungovalo vyšetřování, ale i jaké byly slepé uličky. Chtěli jsme najít někoho, kdo byl osobně přítomen vyšetřování. A tak jsme kontaktovali Jiřího Markoviče, kterého jsme oslovili ke spolupráci. A on s radostí přijal. Popsal nám to celé i z jeho pohledu, spoustu dobových reálií dovysvětlil,” sdělil scénárista Jaroslav Hruška.
Markovičovým nejznámějším případem je pravděpodobně příběh spartakiádního vraha a násilníka Jiřího Straky, který má na kontě množství znásilnění a vražd žen. S pachatelem těchto závažných zločinů se známý vyšetřovatel setkával nejen v průběhu vyšetřování, ale také v psychiatrické léčebně, ve vězení a dokonce také po jeho propuštění na svobodu.
Vrahy vodil dokonce domů
Straka, který si poté, co si odseděl trest, nechal změnit jméno, prý Markovičovi slíbil, že už nikdy nic podobně špatného neprovede. Vyšetřovatele si natolik oblíbil, že jej dokonce pozval na svatbu se ženou, kterou poznal ve vězení během výkonu trestu. Publicity se nyní Straka, který se podrobil také sexuologické léčbě straní, nicméně podle dostupných informací má žít zcela spořádaným životem na venkově.
Jiří Markovič se spřátelil také s jiným sadistou, který putoval za mříže poté, co znásilnil a zavraždil šestnáctiletou dívku. Oba muži spolu poté pravidelně chodili na ryby a jednou u detektiva dokonce jeho bývalý podezřelý přespal doma. Manželce ale Markovič prozradil, o koho šlo, teprve když se rozloučili.
Seriál, který byl oceněn na mezinárodním festivalu kriminálních počinů Serial Killers, se týká také případu Ladislava Hojera, který nechvalně proslul nejen vraždami, ale také kanibalismem. Těla svých obětí mimo jiné pojídal s hořčicí.
Kvůli roli musel přibrat a změnit účes
“S obviněnými jsem hrál vždycky na rovinu. Je to podle mě lepší. Ale když vám obviněný věří absolutně, je to hrůza! Láďa brzy ztratil oba rodiče, proto se na mě dost upnul. Když jsme se vraceli z rekonstrukce vraždy na Slovensku, položil mi v autě hlavu na rameno a usnul. Jeho advokát to sledoval s úžasem,” zavzpomínal později Jiří Markovič ve své knize.
Velký dojem udělal známý policista také na herce Petra Lněničku, který si jej v novém seriálu zahrál. “Moc si ho vážím, i když jsem se s ním bohužel už nestihl potkat. Kvůli té roli jsem musel přibrat, změnil jsem barvu vlasů, ale příprava spočívala hlavně v tom, že jsem prohlížel spoustu dokumentů, fotek, audionahrávek, videí a v neposlední řadě absolvoval setkání s paní Markovičovou. Myslím, že jsme oba byli trochu nervózní. Ale i díky tomu se mi postupně skládaly střípky jeho osobnosti,” svěřil se pro televizi Nova umělec.
“Rozhodně bych si ho netroufal popsat nebo soudit. To by mohli jen jeho kolegové, se kterými jsme se ale také potkali. Byl to ale prý veselý člověk, který měl rád život. K pachatelům přistupoval jako k sobě rovným, jako k lidem, kteří sice provedli něco otřesného, ale pro něj to stále byli lidé. Měl v sobě něco, co se dá těžko popsat. Ale i proto s ním pachatelé komunikovali jinak. Nejsem fanouškem seriálů a filmů, kdy se točí o lidech, kteří provedli něco strašného, ale tady je to jinak. Tady sice vystupují pachatelé trestných činů, ale celý příběh je z pohledu právě Jiřího Markoviče. To on je hrdina, ne ti vrazi,” promluvil o své nevšední seriálové roli.
