Na hořící planetě nebude ani umění. Sociolog Novák vysvětluje, proč ekoaktivisté polili Monu Lisu
Sociolog Arnošt Novák se zaměřuje na sociální hnutí a environmentální politiku. V rozhovoru se vrací k případu z minulého víkendu, kdy skupina aktivistů v pařížském Louvru potřísnila polévkou slavný obraz Mony Lisy v rámci „kampaně za udržitelné potraviny“.
Tento text pro vás načetl robotický hlas. Pokud najdete chybu ve výslovnosti, dejte nám prosím vědět. Audioverze článků můžete poslouchat v rámci klubového předplatného. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Upgradujte své předplatné. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Předplaťte si ho také.
K akci se pro agenturu AFP přihlásila skupina s názvem Riposte alimentaire, volně přeloženo jako Reakce na stav potravin. Incident skupina prezentuje jako „zahájení (kampaně) občanského odporu s jasným požadavkem, který je prospěšný pro všechny: sociální jistoty pro udržitelné potraviny“.
Mona Lisa je v Louvru od roku 2005 vystavena za ochranným sklem, obětí vandalismu se stala už vícekrát. V květnu 2022 na ni útočníci zacílili dortem, předtím v roce 2009 hrnečkem. V padesátých letech obraz poškodil útočník, který ho polil kyselinou sírovou. V roce 1911 byl dokonce obraz ukraden, našel se o tři roky později. Útoky aktivistů na umělecká díla se ale v posledních letech stupňují.
„Kdybychom se podívali do historie, zjistili bychom, že sociální změny, které byly z našeho pohledu pozitivní, emancipační a zvyšovaly práva lidí, v určité fázi vycházely z akcí menšiny a měly podporu jen malé části společnosti. Až postupně se k nim nabalily další vrstvy a skupiny obyvatel. Proto si myslím, že posuzovat protesty ekoaktivistů jen z hlediska jednoho momentu a toho, jakou mají nyní podporu, je velmi limitující,“ vysvětluje environmentální sociolog Arnošt Novák.
Akce ekoaktivistů, v jejichž rámci polévají obrazy v galeriích, neoznačuje za radikální, protože podle něj jen vzbuzují pohoršení a odvádějí pozornost, ale nepátrají po příčinách klimatické krize.
V rozhovoru se dočtete:
- Proč si aktivisté pro své protesty vybírají právě umělecká díla.
- Jak mohou tyto akce ovlivňovat způsob, jakým uvažujeme o změně klimatu.
- A jakou podporu mají enviromentální organizace u české veřejnosti.
Minulý víkend dvě ekoaktivistky vylily polévku na obraz Mona Lisa v pařížském Louvru. Co vás při pohledu na fotografie nebo videa z této akce napadlo jako první?
Tento protest mě už nezaujal. Takováto forma funguje jen do momentu, kdy jde o něco nového, překvapujícího. Jejím cílem je totiž přitáhnout pozornost k tématu, vyvolat neklid. Ale ve chvíli, kdy už se to opakuje, se vytrácí moment překvapení a tato forma se stává rutinou. Myslím si, že i pro média a veřejnost ztrácí funkci, kterou měl plnit na začátku. Proto podle mě tento druh protestu už ani moc nefunguje. Je to ale jen můj osobní názor, který nemohu podložit daty.
Ekoaktivisté už polili slavných obrazů několik. Proč si vybírají právě umění?
To
