Scéna.cz 

ROKENROL - osobní odvaha té doby

Divadlo Studio Dva uvedlo další premiéru, tentokrát inscenaci Miroslava Hanuše ROKENROL. Diváci se mohou těšit na hudební show na počest krále českého rokenrolu Mikiho Volka. Tato inscenace byla v české premiéře uvedená ve Středočeském divadle Kladno, ale… Inscenace JAK UMŘÍT NA ROKENROL byla zasažena protiepidemickými opatřeními. Nakonec se svého uvedení dočkala. Inscenační tým je pro pražské uvedení zachovaný. K několika změnám došlo i v obsazení: hlavní představitel Mikiho Volka Jan Krafka účinkuje v obou nastudováních. Postavu Mikuláše si v Praze zahrál Miroslav Hanuš. Z Kladna do Prahy doputovala i představitelka Anděla 2 Anička Ruseva. A jak to v Praze všechno dopadlo?

Autor Miroslav Hanuš vsadil na jednotné prostředí pro ohlédnutí za nevšedním životem Mikiho Volka. Zve nás na jízdu v tramvaji, kde se potkáme nejen s Mikim Volkem, ale i s postavou Mikuláše, kterého provázejí Andělé. Tento základní půdorys umožnil autorovi si s námětem doslova vyhrát. Diváci jsou svědci různých proměn, ať snových nebo reálných. Chybět nemůže trochu autorské licence a osobitého pohledu autora, byť jistě inspirovaného životními skutečnostmi a postoji hlavního hrdiny.
Miroslav Hanuš obstál i jako režisér, velmi dobře si poradil s jednotlivými proměnami prostředí, fabulacemi a souhrou jak ústředních představitelů, tak i company. Ta velmi dobře funguje nejen v přestavbách a úpravách scény, ale i v tanečních číslech, nepostradatelná je jako dav. Celý kus vychází a je inspirovaný životem hudebníka. Na místě je zkušený Milan Potoček, ať už jako autor scénické hudby, ale také autor aranžmá a hudebního nastudování vůbec. Jeho zkušenosti z různých inscenací v Divadle v Dlouhé (např. Jak jsem se ztratil a mnoho dalších) předznamenaly dobrý směr i v této inscenaci. Důležité je, že režisér Miroslav Hanuš spolu s autorem hudebního nastudování Milanem Potočkem na sebe velmi dobře slyší a to je velké plus.

Výtvarníci scény Anna Forstová a Nikola Tempír vsadili na přiznanou otevřenou scénu, kdy kapela je na vyvýšeném praktikáblu, a jak jsme zmínili, základem textu je jízda tramvají. To není jen prvoplánové využití dopravního prostředku, kde se Volek pohyboval ve velké míře v nočních hodinách a k tomu všemu často v alkoholovém nebo drogovém delíriu. Důležitou roli hraje elektřina. Tramvaj se díky ní pohybuje, a rokenrol ji používá pro své nástrojové obsazení. Ve výsledku se jedná o elektrizující jízdu i hudbu. Otevřená scéna klade důraz na underground, z kterého rokenrol té doby vychází, rovněž tak i samotný osud Volka je jakési podzemí lidské společnosti.
Představitel Mikiho Volka Jan Krafka byla šťastná volba. Autor dramatizace Miroslav Hanuš by pravděpodobně bez tohoto představitele nemohl daný kus vůbec napsat. Jan Krafka si dobře poradil se stylizací rokenrolového zpěváka, ale zejména obstál v pěveckém podání. Velmi dobře pracuje s emocemi postavy, zejména v jeho niterném vyznání, ale i postupném odhalování jeho trápení. Na druhou stranu se dokáže velmi rychle přerodit energizujícího zpěváka, který je svými posluchači, pódiem a písněmi uzdraven. Byť se jedná jen na okamžik jeho vystoupení před diváky.
Herec Miroslav Hanuš tentokrát v roli Mikuláše. Ta postava není náhodná. Umožňuje přepínat mezi realitou a snem. Dává prostor k maskování a přetvářce dané doby. Zejména umožňuje zastírat skutečnou identitu. Ve spojení s alkoholem a prášky Volka pak stírá skutečnost a sen. Miroslav Hanuš opětovně potvrdil své herecké i režijní kvality. Velmi rychle mění dikci, zejména v částech, kdy je neúprosný a zlý, zakomplexovaný pracovník státní bezpečnosti. Další jeho poloha je postava Kabaretiéra, který podobně jako příslušník STB, může velmi hravě ovládat dav a hlavně s ním manipulovat. Obě roviny mají základ v jeho silné touze vyniknout a předvádět se, být věrný režimu.
Trojice Andělů Eva Leimbergerová, Anežka Rusevová a Lucie Pernetová je skvělá. Všechny tři představitelky podávají kvalitní pěvecký, taneční i herecký výkon. Jejich taneční kousky spojené s akrobatickými prvky vzbuzují obdiv a také náležitý potlesk diváků.

Inscenace ROKENROL je plně elektrizující a dynamizující. Vedle silné energie rokenrolu nabízí objasnění svědectví absurdní doby, která vychází z románů Franze Kafky. Jeho Proces je základem nesmyslných postupů a reakcí společnosti. Vedle zla, ale stále zůstává dobro v podobě nezávislé hudby, ta sice byla okleštěna schvalovacími procesy, ale cestu k neortodoxní interpretaci si vždycky proklestila. I když základem průniku těchto podzemních bystřin na povrch byla vždycky osobní odvaha. A tu Miki Volek měl.

www.studiodva.cz