Článek
95/100 ETNA (3323 m) JE NEJVYŠŠÍ ČINNOU SOPKOU EVROPY, JDEME NA NI
Jsme na Sicílii, říká průvodce naším vyprávěním Eddie, jehož životní story v tomto „seriálu“ sledujeme. Už jsme byli v Monreale, říká Eddie a plni zážitků směřujeme napříč ostrovem po perfektních dálnicích kolem města Enna, ležícím na stolové hoře, k místu našeho ubytování. Na pobřeží se dostáváme u Catánie (sem létají ti, co tu chtějí být rychleji, ale ne vždy letiště – kvůli Etně – tzv. „premává“). Catánie byla i v minulosti několikrát zničena zemětřesením a výrony magmatu z Etny. Kolem silnice jsou zbytky černé lávy. Kávové proudy se valily až k pobřeží a do Středozemního moře. Po průjezdu lávovými poli Pondaschello se před půlnocí ukládáme ke spánku, když v dáli (ale vlastně docela blízko) slyšíme výbuchy postranních kráterů nejvyšší evropské sopky. Na Etnu jedeme zítra.
Zítra je už dnes, říká Eddie. Přes Catánii, kde lávová pole byla v r. 1669 až ve městě a táhla se k moři, zahýbáme od pobřeží a v obci Nicolosi začínáme stoupat. K Etně – tedy jejímu vrcholu. Etna není jen hora, ale celý horský masív a objet ji dokola by znamenalo absolvovat cca 170 km jako kolem celých našich Krkonoš. V Nicolosi se v roce 2001 valil proud horkého magmatu na obec, starosta prý vyhlásil procesí, to se uskutečnilo a magma se zastavilo jen asi 20 metrů od obce. Zastavujeme kousek před posledním parkovištěm – jdeme se podívat na domek, který je pohlcen v lávě – není to prý podle našeho průvodce brutální turistika, jako když se lidé jezdí dívat třeba na povodní zničené obce či podobně – jen se jdeme podívat, jak to může vypadat, když se sopka probudí víc, než je zvykem. Všude kolem už na původní zvětralé lávě vyrůstá zeleň a krásné květiny. Dozvídáme se, že slovo Etna vzniklo ze starořeckého été = žhavý, a že Etna završuje oblouk sopek na sopečných ostrovech už od pevninské Neapole, kde vyčnívá Vesuv. Etna, ač se to zdá někomu divné takhle na jihu, je i střediskem zimních sportů, je zde řada lanovek a vleků, které, občas poničeny, se musí vždy znovu budovat. Etna má čtyři hlavní a stovky vedlejších kráterů a její lávové proudy zasahují až do moře. Tam, jak se říká v bájích, kdysi „obr Kyklop zahodil kameny do moře“ a vznikly tzv. Kyklopské ostrovy a tzv. Kyklopská riviéra.
Zastavujeme na parkovišti pod dolní stanicí hlavní lanovky, která už byla několikrát zničena, ale vzápětí znovu postavena. Vždy se to při neutuchajícím zájmu turistů z celého světa totiž vyplatí. Etna přitahuje každoročně na Sicílii tisíce návštěvníků. Jde totiž o nejvyšší činnou sopku v Evropě s vrcholem ve výšce 3 323 metrů nad mořem. Kouř z ní dokazuje její neustálou aktivitu. Ale i tak se dá po jejích svazích bezpečně vystoupat do nadmořské výšky kol 3000 metrů. Odtud pozorujeme čtyři hlavní vrcholové krátery – Bocca Nuova, Voragine, Severovýchodní a Jihovýchodní kráter. Je předpoklad, že tyto sopečné krátery jsou vzájemně propojeny systémem pravých sopečných žil, ale v dobách jednotlivých erupcí se často ukazuje, že se každý kráter umí chovat zcela samostatně. O prvních erupcích Etny jsou dochovány záznamy už ze starověku, kdy antičtí Řekové považovali sopku za bránu do říše boha podsvětí Háda. Za poslední léta došlo k deseti velkým erupcím. Výbuch z roku 2002 byl vizuálně nejefektnější, o rok dříve vychrlila Etna oblak popela do výšky 700 metrů a velmi poničila infrastrukturu na jižním svahu a muselo být uzavřeno i letiště v Catánii. Pětkrát dala Etna o sobě vědět v roce 2012, kdy z vulkánu stoupal dým až do výšky sedmi kilometrů a na východním úbočí stékalo magma do neobývaného údolí Valle del Bove.
Historicky nejničivější byla erupce v roce 1669, kdy valící se magma se dostalo až na pobřeží a zničilo 16 velkých měst včetně velké části Catánie. V oblasti okolo Etny včetně jejího masívu se dnes nachází národní park Parco dell Etna, vyhlášený v roce 1987. Nové období zvýšené aktivity, které začala sopka vykazovat od roku 1991, s přestávkami trvá do současnosti a kombinuje již projevy několika typů sopek. Částečně tak potvrzuje varování odborníků, že tentokrát se sopka nevybouří tak snadno, ale že může přijít opravdu nepříjemná erupce, která by potvrdila měnící se charakter zdejšího vulkanismu.
Ke skutečně ničivé explozi ale zatím nedošlo. Nebezpečí pro místní obyvatele redukuje systém včasné výstrahy umístěný na svazích hory. Senzory a pozorovací stanice, kolem některých jsme i procházeli, říká Eddie, přitom ještě doplňuje i sledování z vesmíru. Nejen zápory, ale Etna přináší i klady. Její úbočí je jednou z nejúrodnějších půd v Itálii, právě odtud pochází přibližně 90 % italské produkce citrusových plodů. Až do nadmořské výšky 500 metrů se pěstují pomeranče a citrony, do výšky 1300 metrů olivy a vinná réva. Dále zelenina a jedlé kaštany. Nad nimi až do výše 2100 metrů je pásmo lesa a trnitých keřů, občas přerušené novějšími proudy lávy. Vrchní část sopky je černošedou pustinou se čtyřmi hlavními krátery. V zimě je vrchol sopky pokrytý sněhem a je to významná destinace lyžařského sportu v Itálii. Od parkoviště vyjíždíme lanovkou blíže k vrcholu Etny. Při výstupu z lanovky jsme ve výšce přes 3000 metrů. Někteří nasedají do terénních aut, my ostatní, říká Eddie, stoupáme vzhůru ke kaldeře. Blíž k aktivním kráterům se nesmí – už zde zahynulo pár desítek turistů. Po zhruba tříhodinové „procházce“, nasyceni atmosférou vrcholových partií nejvyšší evropské sopky, sestupujeme rozpadající se lávou, zatímco nová a nová terénní auta a noví a noví turisté vyrážejí vzhůru k poznání vrcholových partií Etny. Míjíme i senzory zaznamenávající podzemní aktivitu sopky. Pak sjíždíme lanovkou zpět k parkovišti a v tradiční prodejně ochutnáváme 70 % nápoj s názvem (v překladu snad) Dech (či Žár) Etny. Nápoj se zde vyrábí od roku 1871 a pár lahví tohoto pití kupujeme jako suvenýr i pro naše blízké, říká Eddie.
