Článek
Když jsem s Věrou Chytilovou dělala na karlovarském filmovém festivalu před časem rozhovor, nikdy předtím jsem neměla takovou trému. Kolegové mě varovali, že to nebude rozhodně lehké. A opravdu nebylo. Připravila jsem si na ni však malou „léčku“ a připomněla jí, že právě v Karlových Varech se zapsala do historie. V roce 1946 se totiž právě zde umístila jako druhá v mezinárodní soutěži o titul královny krásy, která se konala v proslulém Grandhotelu. Bylo zřejmé, že jí to docela zalichotilo, a zmínila se, že má ještě doma fotky.
Hra nejen o jablko
V Puppu a dalších atraktivních karlovarských lokacích také natočila jeden ze svých filmů, komedii „Kopytem sem, kopytem tam“. Věra Chytilová zavzpomínala, jak si i tuto společenskou satiru, trefující se například do korupce, musela vyvzdorovat, ostatně tak tomu bylo po celou dobu její kariéry. Po roce 1968 byla na šest let umlčena, její slavný film „Sedmikrásky“, s nímž zazářila i v zahraničí, skončil v trezoru. Naštěstí to tehdy vyřešila tím, že se více věnovala dětem a živila se natáčením reklam. I když se po čase mohla vrátit k filmování, kvůli každému jejímu počinu vznikl velký poprask. Přestože své snímky nerealizovala na Barrandově, ale ve svobodnějším Krátkém filmu, měla problém s distribucí. Třeba komedie „Hra o jablko“ se do ní málem nedostala, protože ji soudruzi považovali za pornografii. V té době totiž u nás platilo pravidlo, že se může ukazovat jenom jedno ňadro. A když se konečně „Jablko“ začalo promítat, valila se na ni navíc kritika kvůli šokujícím porodním scénám.
Osvědčená metoda
Nejvíce však Věra Chytilová ožila, když s gustem vyprávěla, jak si soudruhy neváhala podat. Řadila je do kategorie nebezpečných hlupáků a stala se jejich velkým postrachem. Používala na ně svoji osvědčenou metodu, totiž vyvolat pořádný skandál, takže se jí hrozně báli. Poprvé ji použila, když ji v polovině realizace zarazili film „Kalamita“. To si rozhodně nenechala líbit a písemně je vyzvala, aby náklady, které na tento film byly dosud vynaložené, odepisovali ze svých platů. Rychle pochopila, že mocipány děsí hysterické ženy, a tak se vůči nim záměrně chovala jako furie. Neváhala přitom vlítnout třeba na ministerstvo kultury a tam číhat na svoji oběť. A když se jí to nepodařilo, za obávaným ministrem kultury Müllerem se kvůli „Hře o jablko“ dokonce vypravila až do Františkových lázních, kde se léčil a pořádně si ho tam podala. Nakonec dosáhla svého.
Smůla na partnery
A podobně tato vskutku nekonformní žena přistupovala i ke svým partnerům, s nimiž sváděla rovněž tvrdé boje. Při našem povídání jsem vycítila, že má na muže pořádnou „pifku“, bohužel jsem nevěděla proč a připadalo mi netaktní se jí vyptávat. Věděla jsem, že je podruhé rozvedená a to mi k pochopení stačilo. Jejím prvním manželem byl fotograf a velký bohém Karel Ludwig. Třela s ním nouzi s bídou, i když někdy vtipkovala, ž to byla „bída veselá“. Druhým se stal kameraman Jaroslav Kučera, s nímž má dvě děti Terezu a Štěpána. Ačkoliv byl jejich rozchod velmi dramatický, když Kučera vážně onemocněl, až do jeho smrti se o něj starala.
Málo se ovšem ví o tom, že nejprve vážně uvažovala, že se provdá za Miloše Kopeckého, brzy však také ona zjistila, že má velkou slabost pro ženy. Ani tomuto záletníkovi neváhala ztropit velké scény a když na něj později došla řeč, rozhodně si nebrala servítky. Podle ní to byl velký zbabělec a sobec, nicméně, ona sama rozhodně nebyla submisívní partnerka.
Zdroj: Český rozhlas Dvojka: Příběhy z kalendáře, osobní rozhovor
