Článek
Těžké dětství nemanželského dítěte
Karel Effa měl těžké dětství. Když se 23. května roku 1922 narodil, jeho matka se o něj nedokázala sama postarat. Byl totiž nemanželským dítětem a nebyl nikdo, kdo by oba uživil. Proto musela mladá matka učinit těžké rozhodnutí a chlapce dala na výchovu do náhradní rodiny, přičemž sama chodila do práce, aby na oba vydělala. Karel vyrůstal s několika ,,sourozenci“ v Březových Horách. Tato dnešní část Příbrami původně bývala samostatnou hornickou osadou a císař František Josef I. dokonce Březové Hory povýšil na královské horní město. Není divu, vždyť za Rakouska-Uherska šlo o hlavního producenta stříbra v celé Evropě. Karel Effa zde strávil své dětství a navštěvoval tu místní obecnou školu. Svou pravou matku vídal zřídka, když za ním přijížděla na návštěvy, ovšem neměl vůbec tušení, o koho ve skutečnosti jde. Když se o svém původu dozvěděl pravdu, byl to pro malého chlapce šok. Od té doby říkal, že měl maminky dvě.
Po válce přijel s Američany
S tou biologickou se jednoho dne z Březových Hor odstěhoval do Prahy, kde se narodil. Později studoval na obchodní akademii a ve čtyřicátých letech nastoupil v Hradci Králové k vojenské jednotce, která se stala součástí vládního vojska. Šlo o ozbrojené složky Protektorátu Čechy a Morava, jejichž většinu Němci poslali do severní Itálie. Tam se spolu s vládním vojskem dostal i Karel Effa, který zde zběhl na stranu Spojenců a do Prahy se vrátil až po skončení války spolu s Američany. V armádě zůstal i nadále a začal hrát a zpívat v nově vzniklém Armádním uměleckém souboru Víta Nejedlého, který se svým programem cestoval nejen po Československu, ale také úspěšně vystupoval až v Africe nebo Asii.
Hrál po boku Marvana i Nového
Původně se Karel Effa jmenoval Effenberger, ale jako svůj pseudonym si své příjmení o něco zkrátil. Začal se objevovat i v divadlech. Nejprve to bylo Divadlo satiry, poté Divadlo státního filmu a brzy se stal nadaný umělec i členem Hudebního divadla v Karlíně a diváci ho mohli vidět také v Divadle ABC. Své první zkušenosti před kamerou získal dva roky po válce, kdy natočil hned několik filmů. V onom roce 1947 si zahrál třeba kulisáka ve veselohře z období německé okupace s názvem Nikdo nic neví. Karel Effa se také mihl v dodnes oblíbené komedii Vladimíra Slavínského Poslední mohykán. V úspěšném filmu o rodinném tyranovi v podání Jaroslava Marvana vystřihl malou roličku přihazovatele na aukci starožitností. V roce 1952 se objevil v pohádce Pyšná princezna a o tři roky později se před kamerou ukázal po boku největšího prvorepublikového elegána Oldřicha Nového v hudební komedii Hudba z Marsu. Karla Effu diváci také znají třeba jako pobočníka zlého krále Kazisvěta z Princezny se zlatou hvězdou nebo jako pistolníka Pancho Kida z československé parodie na americké westerny Limonádový Joe aneb Koňská opera.
Tramp a oddaný fotbalový fanoušek
Hudební komedie s nestárnoucími hity Karla Gotta nebo Yvetty Simonové v režii Oldřicha Lipského se točila mimo jiné i v lomu Velká Amerika nedaleko Karlštejna. Bylo to oblíbené místo trampů a sám Karel Effa byl celoživotním příznivcem trampingu. Hrál na kytaru a dokonce skládal i vlastní táborákové písně. Býval častým návštěvníkem naší nejstarší trampské osady Ztracená naděje, která leží poblíž Štěchovic. Oblíbenou kytaru si herec brával i na svou milovanou chatu, kde rád trávil volný čas. Kromě trampingu byl také obrovským příznivcem sportu. Jako fanoušek fotbalové Slavie, kterou podržel v jejích nejhorších časech, se stal jedním z hlavních zakladatelů Odboru přátel a příznivců Slavie. Pro svůj milovaný klub vystupoval na různých akcích a bálech a vytěžené peníze daroval do slávistické pokladny.
Jeho odvážné řeči mu zkomplikovaly život
Karel Effa byl také oblíbeným komikem. Slavným se stal i na Slovensku a lidé ho milovali. S estrádními pořady objížděl i ty nejzapadlejší vesničky a všude sklízel nadšené ovace publika. I přes svou značnou popularitu však dostával stále menší role. Dokonce mu bylo zakázáno na některých místech vystupovat a tři roky před důchodem ho vyhodili z divadla. Mohl za to jeho postoj vůči vládnoucímu režimu, ze kterého si dělal veřejně legraci. To, že nemohl hrát a bavit obecenstvo, ho zlomilo. Naštěstí za pět minut dvanáct přišla nabídka angažmá z divadla Semafor a nadaný herec, zpěvák a bavič se tak mohl opět postavit před své milované publikum. Hodný, otevřený a kamarádský muž, který bývá kvůli svému výraznému obličeji a rolím záporáků zařazován mezi naše nejméně pohledné herce, onemocněl rozedmou plic a 11. června 1993 ve věku jednasedmdesáti let zemřel. Jeho filmy se stále úspěšně reprízují a trampské písničky, které sám složil, můžete u táboráku slyšet ještě dnes.
